Ferdinand Bučina

Ferdinand Bučina (26. říjen 1909, Nusle – 10. listopad 1994, Praha) byl český fotograf a filmař.

Narodil se v Nuslích u Prahy v rodině obchodníka s potravinami Josefa Bučiny a jeho manželky Marie, rozené Špičkové. Později se rodina přestěhovala na Smíchov. V jedenácti letech se stal členem skautského oddílu. Zde si vytvořil vztah k přírodě i skautskou hierarchii životních hodnot. Našel tu celoživotní přátele, například budoucího keramika Jana Kutálka, i svou budoucí manželku Vlastu Sychrovskou. Ze skautského prostředí rovněž pocházejí první Bučinovy fotografie z poloviny dvacátých let.
Od roku 1920 studoval na smíchovském gymnáziu, kde 8. června 1928 úspěšně odmaturoval. Na přání rodičů se zapsal ke studiu na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po dvou letech ale studia zanechal. Poté pracoval v obchodě svého otce.
V roce 1936 se oženil a se svou ženou Vlastou plánovali svatební cestu do Bolívie ve spolupráci s františkánským misionářem a Česko – bolívijskou obchodní společností. Pro tuto cestu si zakoupil dvouokou zrcadlovku Rolleiflex a reportážní filmovou kameru Zeiss Ikon Kinamo na film 35 mm. Výprava byla pro obavy rodičů o rok odložena a novomanželé se vydali na svatební cestu na Podkarpatskou Rus. Pro převážení fotografické a filmové techniky měli místního průvodce s huculským koníkem. Během cesty pořídil řadu fotografií a filmových reportáží. Negativy vždy jednou za čas v improvizovaných podmínkách vyvolal a zajímavé náměty doplnil doprovodnými texty a odeslal do pražských redakcí, takže byly ještě před návratem novomanželů publikovány v tisku (časopisy Ahoj a Ozvěny domova i světa) i ve filmu (filmový žurnál UFA, Československý filmový týdeník). Například fotografie, které pořídil 9. června v užhorodské cikánské škole vyšly v časopisu Ahoj, který si autor ještě na Ukrajině zakoupil o necelé tři týdny později. Tématy Bučinových fotografií byla nejen krajina a příroda ale též motivy etnografické a sociální, jako jsou práce vorařů, život na horských salaších, reportáže z cikánské školy v Užhorodu, z užhorodského tržiště nebo z prostředí ortodoxních Židů v tomto městě… zvetseniny, plakaty, poster, fotosběrna, fotosberan, digitalni fotografie, digitální fotografie,
Po návratu z Podkarpatské Rusi vystavil několik fotografií ze své cesty ve výkladní skříni obchodníka s fotografickými potřebami Karla Popa ve Spálené ulici. Na základě těchto fotografií si jej všiml architekt Petr Flenyko a pověřil jej pracemi pro oddělení cizineckého ruchu ministerstva obchodu. Pro ministerstvo obchodu pak fotografoval a filmoval až do roku 1939. Protože fotografie byla prohlášena řemeslnou živností, musel požádat o živnostenský list, který mu byl udělen 15. ledna 1937. Nejvýznamnější výsledky Bučinovy fotografické činnosti na poli propagace cestovního ruchu byly uveřejněny na výstavě Fotografie ve službách cestovního ruchu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Praha 1941. Jednalo se o 113 velkoformátových fotografií (50 x 60 až 100 x 120cm) z archivu ministerstva obchodu, kdy Bučina byl autorem naprosté většiny z nich… velkoformátový tiskdigitalizacefotografie na plátnofotky na plátno,
V době po mobilizaci v roce 1938 působil jako fotograf a kameraman u armádního zpravodajského útvaru. Pak nastoupil jako kameraman u Českého zvukového týdeníku – Aktuality. Většinu války (1940-1944) pracoval jako laborant u firmy Illek a Paul v Praze na Karlově náměstí. Během války vznikla i jeho kniha Lidé z Javorníka. Fotografie pro ni byly pořízeny během devatenácti dnů na přelomu února a března 1941, kniha vyšla na Vánoce 1941.
Po roce 1946 pracoval pro Československý zpravodajský film, později také pro Propagační a Krátký film. Při natáčení propagačních filmů o rybolovu a myslivosti spolupracoval mimo jiné i s fotografem Slávou Štochlem. Své zkušenosti s pobytem v přírodě a s jejím fotografováním využil v obrazových knihách pro děti a mládež Co děti viděly na louce (1954) a Plátěná osada (1956).
Věnoval se rovněž fotografii architektonických a uměleckých památek. Ty vyšly knižně v publikacích pro zahraničí Prager notturno (Pražské nokturno, 1957), Ein Steinerner traum des mittleralters (Město středověkého kouzla, 1958) a A book of madonas (Kniha madon, 1958) v nakladatelství Artia.

Natočil řadu reportáží, které byly promítány v rámci filmového žurnálu UFA a Československého filmového týdeníku. Prvními úspěšnými filmy byly reportáže o amerických bizonech chovaných maďarským grófem Széchenyim pod Vihorlatem na Slovensku a film o lovu jelenů v Tatrách, které pořídil během své svatební cesty v roce 1936.
Před druhou světovou válkou se obchodník s fotografickými potřebami Karel Pop stal zástupce francouzské firmy Pathé, která uvedla na trh nový kinematografický formát Pathé Baby – 9,5 mm s perforací uprostřed filmového pásu. Ferdinand Bučina měl natočit film, propagující tento nový filmový systém. Jako námět byl vybrán zánik Svatojánských proudů. Scénář napsal Petr Karásek a režie se ujal O. Turek. Exteriéry byly pořízeny v září 1939. Válečné události ale realizaci filmu neumožnily. Po skončení války Bučina prodal natočený materiál Krátkému filmu… fotograf umělec,  umělecký fotograf, modní fotograf,
Po druhé světové válce působil jako scenárista, kameraman i režisér filmů propagujících cestovní ruch. Takovýchto filmů realizoval více než dvacet.

Napsat komentář