Tvorba Františka Matouška – DOX

Výstava obrazů Františka Matouška bude v Centru současného umění DOX ke spatření od 15. ledna do 15. března 2010. Jedná se o první obsáhlejší přehlídku tvorby jednoho z nejvýraznějších malířů střední generace u nás.

Podobně jako mnozí domácí a zahraniční umělci jeho generace se Matoušek často dotýká tématu paměti. Činí tak ovšem způsobem, jenž je výrazně osobní a specifický, například volbou materiálu a malířské techniky. Matoušek totiž maluje na džínovinu, tj. na bavlněnou látku zvanou denim, jejíž původ je zakódován v samotném názvu látky (pocházející z Nîmes, tj. de Nîmes). Volba tohoto materiálu v Matouškově případě však neodkazuje ke starším evropským dějinám, ale k nedávné době takzvaného reálného socialismu, tedy k době, kdy Matoušek vyrůstal a kdy džínovina symbolizovala touhu po svobodnějším životě. Matoušek vyvinul pro práci s tímto textilem speciální techniku, spočívající v kombinaci tkané osnovy s akrylovým pigmentem.
Matouškův malířský styl dále spočívá v jeho specifickém přístupu k jednotlivým žánrům, s nimiž pracuje – k portrétu, krajině, městskému exteriéru nebo k intimním interiérovým scénám z rodinného života. Klíčový je zde komplexní způsob, jakým Matoušek používá fotografických a jiných obrazových zdrojů, což je patrné zejména v jeho portrétech. Například v malbě, vycházející ze staré rodinné fotografie, oblékne portrétovanou do džínové bundy; další portrét svým pojetím může připomenout Picassovo modré období, i když nejde o autorův záměr a už vůbec ne o citaci konkrétního díla. Dalo by se říci, že Matoušek zde pracuje metodou ikonografických sendvičů, ale ještě vhodnější metaforou pro popis autorových obrazových postupů jsou procesy paměti spojující kolektivní a individuální zkušenost vždy novým a neopakovatelným způsobem.

František Matoušek se narodil roku 1967 v Boskovicích. V letech 1993 až 1999 studoval Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru Jiřího Davida. V současnosti žije a pracuje v Praze. V roce 2000 byl na stipendijním pobytu v USF, Kulturhuset, Bergen, Norsko. V 2001 na stipendijním pobytu v VSC, Vermont, USA. Člen generační skupiny Luxsus. Vystavuje od poloviny devadesátých let. Patří do nejmladší generace okruhu autorů Galerie MXM. Je zastoupen v NG Praha, v soukromých domácích i zahraničních sbírkách.

Partneři centra DOX: Hlavní město Praha a TECHO, a.s.
Program centra DOX se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.
Mediální partner centra DOX: Hospodářské noviny.

Odkazy:

umělecký tisk, umelecky tisk, digitální tisk, digitalni tisk, fine art tisk, fineart tisk, fotografický tisk, inkoustový tisk, pigmentový tisk, tisk fotografie, tisk fotografií, giclée, fotorealistický tisk,

velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk, tisk pohlednic, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio,

prodej papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir

archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag

Další probíhající výstavy v centru DOX
Chelsea Hotel: Přízraky bohémy sleduje na příkladu legendárních umělců a děl spjatých s hotelem, jako jsou Chelsea Girls Andyho Warhola, homoerotické fotografie Roberta Mapplethorpa a mnohostranná tvorba Harryho Smithe, osudy americké bohémy ve třech generacích. Exhibice je ke zhlédnutí do 30. března.

Výstava Julie Calfee: Chelsea Hotel, pohled zevnitř uvádí práce americké fotografky Julie Calfee, která zachytila neopakovatelnou atmosféru hotelu v souboru fotografií, jež jsou poprvé představeny veřejnosti formou obsáhlejší výstavy. Doprovodné programy k oběma výstavám přiblíží životy řady slavných osobností moderní kultury a dotknou se také otázky role a podoby umělce, otázky, co v moderní době znamená pojem bohém a bohémství. Výstava je prodloužena do 15. března.

Komorní výstava Společnou cestou II. – dokumentace výstav a úkolových akcí (fotografie a reprodukovaná díla z akcí) je ke zhlédnutí do 28. února. Výstavu připravil Archiv výtvarného umění ve spolupráci s centrem DOX, kde nyní Archiv působí.

Doprovodné programy probíhají každé pondělí a čtvrtek. Více informací na www.doxprague.org

Fotograf Herbert Tobias (1924-1982) /č.1

Na konci padesátých let dvacátého století byl Herbert Tobias rebelem a hvězdou německé fotografické scény. Dnes si na jeho jméno vzpomenou jen nemnozí pamětníci. Jeho obrazy jsou však dobře známé: Andreas Baader s obnaženou horní polovinou těla, mladý Klaus Kinski, herečka Hildegard Knef, Nico, hrající si děti a erotické módní fotografie. Tyto snímky se zapsaly hluboko do obrazové paměti a Herbert Tobias se díky nim stal v odborných a znaleckých kruzích opravdovou legendou.

Retrospektiva fotografií Herberta Tobiase je příbližně se 150 exponáty doposud nejobsáhlejší prezentací rozmanitého životního díla tohoto významného německého fotografa, který zemřel v roce 1982 ve věku pouhých 57 let.

Zajímavé odkazy: umělecký tisk, umelecky tisk, digitální tisk, digitalni tisk, fine art tisk, fineart tisk, fotografický tisk, inkoustový tisk, pigmentový tisk, tisk fotografii, tisk fotografií, giclée, fotorealistický tisk, tisk fotografie, tisk fotografie Praha, velkoformátový tisk, velkoformátovy tisk fotografií, tisk fotografií Praha, tisk na plátno, fotografie na plátně, fotografie na plátně

Fotografické dílo

Rusko – Herbert Tobias se dostal k fotografii jako autodidakt. Jako mladý, teprve devatenáctiletý voják fotografoval na ruské východní frontě. Již tyto obrazy prozrazují jeho neobvyklý pohled na skutečnost. Jejich metaforická hloubka a symboličnost dalece přesahují jak běžnou válečnou fotografii, tak i upomínkové snímky mladého vojáka.

Paříž - Vlastní fotografická dráha Herberta Tobiase začíná v Paříži, kde umělec žil v letech 1951 až 1953 se svým přítelem Dickem. Zde vznikly náladové městské výjevy, působivé portréty existencialistické bohémy a první módní snímky pro časopis Vogue.

Berlín – Poté, co  se Tobias vrátil do Německa, získal v krátké době jméno jako fotograf. Kritika byla nadšená jeho snímky, plnými „sladce jedovaté erotiky“ a popisovala je slovy „dráždivé jako živá skutečnost, překypující atmosférou pikantní svůdnosti“. Nekonvenčního fotografa, který se nezajímal o běžné trendy, si brzy všimli módní tvůrci a časopisy, zakázky renomovaných módních domů na sebe nedaly dlouho čekat. V módních fotografiích mohl Tobias dát volný průchod své zálibě v překvapivě inscenovaných fotografiích. Zvláštní kouzlo a lesk mají především jeho snímky z nočního Kurfürstendammu.

Současně s módními zakázkami vznikaly působivé obrazy zničeného a později rozděleného Berlína. V těchto fotografiích kreslí Tobias psychogram města, ve kterém žil až do roku 1969. Vystupuje zde do popředí absurdní poezie všedního dne v troskách města, ale také poválečná touha po životě, přitom zde není ani stopy po falešném patosu a sentimentalitě. Tobiasovy obrazy jsou nositeli ducha doby a zároveň nadčasové přítomnosti.

Emocionální působivostí se vyznačují i početné portréty. Ústředním tématem jeho fotografií je člověk, či přesněji řečeno muž. Fotograf neskrývá svou homosexuální perspektivu, naopak ji staví do popředí. Tobiasovy portréty ožívají intimním dialogem s modelem a jsou protkané sugestivní smyslností a touhou. Ofenzivní prezentace vlastní homosexuality v době, kdy byla homosexuální aktivita předmětem trestního stíhání, mohla být chápána jako politický postoj.

/….. /

Herbert Tobias (1924-1982)

Kurátor: Ulrich Domröse

Výstavu připravila Berlinische Galerie, Landesmuseum für Moderne, Kunst, Fotografie und Architektur a představuje ji ve spolupráci s Galerií Rudolfinum.

velká galerie
14. 1. 2010 – 28. 3. 2010

Výstava : LIAM GILLICK

Tisková správa č.2
Slovy francouzského historika umění Nicolase Bourrauda patří Gillick mezi ty umělce,“které lze označit jako představitele – vztahové estetiky . Ti navrhují sociální metody výměny, například různých procesů komunikace, jež by propojila jedince a skupiny jinými cestami, než které nabízí ideologie masové spotřeby. Snaží se vlákat pozorovatele či diváka do estetické zkušenosti, kterou nabízí umělecké dílo. Tito umělci si nepřejí reprodukovat nebo zobrazovat svět jaký známe, ale tvoří místo toho nové situace – mikroutopie – k nimž jako suroviny užívají lidských vztahů.“ Liam Gillick se narodil v Anglii /1964/ a v roce 1987 absolvoval na Universitě v Londýně obor výtvarného umění. Roku 2002 byl mezi finalisty prestižní Turner Prize a má za sebou velkou řadu jak kolektivních, tak samostatných výstav z kterých nutno připomenout např. : Palais De Tokyo v Paříži 2004, ICA London a Baltimore Museum of Art, či MOMA New York 2005. Mimo svých děl napsal řadu textů /vydaných i knižně/ zkoumajících konstrukci historie i požadavky na realitu sociálních utopií. Tyto texty tvoří koncepční rámec vlastního díla, místo přímých ilustrací textů nabízející možnosti obsažené uvnitř scénáře „co kdyby“ zaměřující se na vymezení nerealizovaného potenciálu. Nechce však dávat konečné odpovědi, nýbrž formulovat protiargumenty. /odkazy: umělecký tisk,umelecky tiskdigitální tiskdigitalni tiskfine art tiskfineart tisk,fotografický tiskinkoustový tiskpigmentový tisktisk fotografitisk fotografiígicléefotorealistický tisk./

Prezentace Liama Gillicka v Českých Budějovicích rozšiřuje řadu pozoruhodných výstav v loňském a letošním roce. Ty začaly dvěma paralelními projekty v lednu 2008 v Kunsthalle Zürich a Witte De With Center for Contemporary Art v Rotterdamu, na které navazovala výstava v mnichovském Kunstverein. Tento blok výstav s retrospektivním charakterem pod názvem Three Perspectives and a short scenario vyvrcholil závěrečnou letošní výstavou v Museu of Contemporary Art Chicago. Jedná se o prostorovou a tématickou strukturu jejíž součástí je film, mapující dosavadní Gillickovo tvorbu. Vedle toho nutno připomenout jeden z vrcholů letošního benátského Biennale, kde byl Gillick představen kurátorem Nicolausem Schafhausenem v německém pavilónu. Výstava v Domě umění probíhá vedle retrospektivy v Chicagu souběžně s autorovo instalací ve vídeňském Muzeu užitého umění. Gillick zde volně navazuje na svoje poslední projekty, kde stvrzuje, že myšlenky vděčící za svou existenci modernismu jsou zásadními pro jeho uměleckou praxi. Projekt sestává z nástěnných maleb /diagramů/ z přelomu století, které nikdy nebyly vystaveny v rámci jedné výstavy a je možné je nahlížet jako malé doplnění autorovy retrospektivy. Odkazy: Prahatiskfotodigitální tisk,fotogalerietisk fotografietisk fotek,  fotoon-lineonlinevelkoformátový tisk fotografií prahazvetseninyplakatyposterfotosběrnafotosberan,digitalni fotografiedigitální fotografievelkoformátový tiskdigitalizace,fotografie na plátnofotky na plátnotisk fotek prahafotograf umělec,umělecfotograf,

BOHDAN HOLOMÍČEK Fotografie trochu jinak

Tentokrát o věcech nadpozemských. Velkoformátové zvětšeniny doplněné během vernisáže interaktivní projekcí, řízenou samotným autorem. Pokusy o hledání jiné cesty v přístupu k fotografii. Renomovaný fotograf zde předvede svá nepublikovaná díla. “Při sledování deníku se přenesete přes století a najednou dýcháte s autorem jeho dobu. skoro se jí můžete dotknout. S fotkami je to ještě jednodušší než s psaným slovem, obraz nepotřebuje žádné překlady, je to ta nejjednodušší řeč. Stačí zmáčknout spoušť a je hotovo.”/ Bohdan Holomíček/ Tentokrát o věcech nadpozemských.

Pokusy o hledání jiné cesty v přístupu k fotografii. Modulem snímků Bohdana Holomíčka (1943) bývají obvykle na šířku položené listy A4. V galerii FotoGrafic tento renomovaný fotograf představí své dosud nepublikované fotografie ve velmi zvláštní prezentaci a neobvykle velkých formátech. Výstava navazuje na velmi úspěšnou projekci Bohdana Holomíčka v rámci festivalu experimentálních filmů PLAN 9 v listopadu 2008.
velkoformatový tisk
, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk, tisk pohlednic, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio,

Galerie FotoGrafic

Vernisáž / opening: 27.11.2009 – 19h / Dj Filip – Radio 1
Součástí vernisáže bude projekce řízená autorem

Výstava: LIAM GILLICK

Datum : 2.12. 2009 – 24.1. 2010
Zahájení : úterý 1.12. 2009 v 18. 00 hod
Místo : Dům umění České Budějovice
Kurátor DU : Michal Škoda

Tisková správa č.1:
Je nám velkou ctí, že jsme na závěr letošního roku mohli připravit výstavu britského umělce Liama Gillicka. Jeho dílo proniká hranicemi výtvarného umění a médii. Lze se v jeho případě setkat jak s architektonickými prostorovými instalacemi, minimalistickými objekty, grafickými díly a nástěnnou malbu. Velice důležitým aspektem Gillickovy tvorby je také literární činnost, kdy vedle esejí píše i kritické články. Je autorem fiktivních, futuristických vizí a historických reinterpretací. Skládá hudbu, píše divadelní scénáře, rozsáhlá je jeho činnost na poli grafického designu, či realizací do architektury.
Velice důležitým momentem v autorově tvorbě je „určitá“ organizace prostoru prostřednictvím soch /fyzických struktur/, ale i pomocí nástěnných maleb a textů vytváří představy o tom, jak se svět mění a jaká poselství jsou uložena v těchto kontinuálních posunech. Jak sám uvádí „ přítomnost je možné od minulosti osvobodit budoucností“.

Gillick zkoumá historii z pohledu předpokládaných progresivních podnětů k navržení a utváření společností a nabízí je k diskusi, jako potencionální utopické modely. V raném modernismu lze vidět naléhavou výměnu mezi procesem modernismu a kritickou reflexí modernismu. V průběhu času se však tyto jevy stále více rozcházejí a pávě tato „mezera“ je pro Gillicka velice přitažlivá. Prostor – mezi dráhou modernismu a kritickým potencionálem modernismu a postmodernismu. Dílo Liama Gillicka se týká výstavby ideologií ve vztahu k vystavenému světu. Zajímá ho obydlené prostředí, nikoli však nadměrně formulující vztahy, které máme podle očekávání hrát ve vztahu k těmto prostředím. Nezajímá ho samotná architektura, nýbrž revidovaná praxe lidí, kteří se zabývají změnami toho, jak naše městské prostředí vypadá a jaké je na dotyk. Problémem mnoha lidí, kteří se zabývají moderním uměním ve vztahu k architektuře podle Gillicka je, že ignorují nejdynamičtější nastavení, která jsou možná v pojednání o současném urbanismu. Zaměřují se na produkty, nikoli na metodiku produkce.Datum : 2.12. 2009 – 24.1. 2010
Zahájení : úterý 1.12. 2009 v 18. 00 hod
Místo : Dům umění České Budějovice
Kurátor DU : Michal Škoda

Tisková správa č.1:
Je nám velkou ctí, že jsme na závěr letošního roku mohli připravit výstavu britského umělce Liama Gillicka. Jeho dílo proniká hranicemi výtvarného umění a médii. Lze se v jeho případě setkat jak s architektonickými prostorovými instalacemi, minimalistickými objekty, grafickými díly a nástěnnou malbu. Velice důležitým aspektem Gillickovy tvorby je také literární činnost, kdy vedle esejí píše i kritické články. Je autorem fiktivních, futuristických vizí a historických reinterpretací. Skládá hudbu, píše divadelní scénáře, rozsáhlá je jeho činnost na poli grafického designu, či realizací do architektury.
Velice důležitým momentem v autorově tvorbě je „určitá“ organizace prostoru prostřednictvím soch /fyzických struktur/, ale i pomocí nástěnných maleb a textů vytváří představy o tom, jak se svět mění a jaká poselství jsou uložena v těchto kontinuálních posunech. Jak sám uvádí „ přítomnost je možné od minulosti osvobodit budoucností“.

Gillick zkoumá historii z pohledu předpokládaných progresivních podnětů k navržení a utváření společností a nabízí je k diskusi, jako potencionální utopické modely. V raném modernismu lze vidět naléhavou výměnu mezi procesem modernismu a kritickou reflexí modernismu. V průběhu času se však tyto jevy stále více rozcházejí a pávě tato „mezera“ je pro Gillicka velice přitažlivá. Prostor – mezi dráhou modernismu a kritickým potencionálem modernismu a postmodernismu. Dílo Liama Gillicka se týká výstavby ideologií ve vztahu k vystavenému světu. Zajímá ho obydlené prostředí, nikoli však nadměrně formulující vztahy, které máme podle očekávání hrát ve vztahu k těmto prostředím. Nezajímá ho samotná architektura, nýbrž revidovaná praxe lidí, kteří se zabývají změnami toho, jak naše městské prostředí vypadá a jaké je na dotyk. Problémem mnoha lidí, kteří se zabývají moderním uměním ve vztahu k architektuře podle Gillicka je, že ignorují nejdynamičtější nastavení, která jsou možná v pojednání o současném urbanismu. Zaměřují se na produkty, nikoli na metodiku produkce.Datum : 2.12. 2009 – 24.1. 2010
Zahájení : úterý 1.12. 2009 v 18. 00 hod
Místo : Dům umění České Budějovice
Kurátor DU : Michal Škoda

Tisková správa č.1:
Je nám velkou ctí, že jsme na závěr letošního roku mohli připravit výstavu britského umělce Liama Gillicka. Jeho dílo proniká hranicemi výtvarného umění a médii. Lze se v jeho případě setkat jak s architektonickými prostorovými instalacemi, minimalistickými objekty, grafickými díly a nástěnnou malbu. Velice důležitým aspektem Gillickovy tvorby je také literární činnost, kdy vedle esejí píše i kritické články. Je autorem fiktivních, futuristických vizí a historických reinterpretací. Skládá hudbu, píše divadelní scénáře, rozsáhlá je jeho činnost na poli grafického designu, či realizací do architektury.
Velice důležitým momentem v autorově tvorbě je „určitá“ organizace prostoru prostřednictvím soch /fyzických struktur/, ale i pomocí nástěnných maleb a textů vytváří představy o tom, jak se svět mění a jaká poselství jsou uložena v těchto kontinuálních posunech. Jak sám uvádí „ přítomnost je možné od minulosti osvobodit budoucností“.

Gillick zkoumá historii z pohledu předpokládaných progresivních podnětů k navržení a utváření společností a nabízí je k diskusi, jako potencionální utopické modely. V raném modernismu lze vidět naléhavou výměnu mezi procesem modernismu a kritickou reflexí modernismu. V průběhu času se však tyto jevy stále více rozcházejí a pávě tato „mezera“ je pro Gillicka velice přitažlivá. Prostor – mezi dráhou modernismu a kritickým potencionálem modernismu a postmodernismu. Dílo Liama Gillicka se týká výstavby ideologií ve vztahu k vystavenému světu. Zajímá ho obydlené prostředí, nikoli však nadměrně formulující vztahy, které máme podle očekávání hrát ve vztahu k těmto prostředím. Nezajímá ho samotná architektura, nýbrž revidovaná praxe lidí, kteří se zabývají změnami toho, jak naše městské prostředí vypadá a jaké je na dotyk. Problémem mnoha lidí, kteří se zabývají moderním uměním ve vztahu k architektuře podle Gillicka je, že ignorují nejdynamičtější nastavení, která jsou možná v pojednání o současném urbanismu. Zaměřují se na produkty, nikoli na metodiku produkce.