Lewis Wickes Hine

Lewis Wickes Hine ( 26 září 1874 – 3. listopadu 1940) bylamerický sociolog a fotograf . Hine použít svůj fotoaparát jako nástroj sociální reformy . Jeho fotografie byly nástrojem při změně podřízené pracovní zákony ve Spojených státech .
Lewis Wickes Hine se narodil v Oshkosh , Wisconsin v roce 1874 . Poté, co jeho otec zemřel při nehodě , začal pracovat a uložit své peníze na vysokoškolské vzdělání . Hine studoval sociologii na univerzitě v Chicagu , Columbia University a New York University . Stal seučitelem v New Yorku na etickou kulturu školy , kde on povzbudil jeho studenty, aby použít jako vzdělávací médium fotografie. Více zde.
Třídy cestoval na Ellis Island v New Yorku Harbor , fotografování tisíce přistěhovalců, kteří přijeli každý den . V letech 1904 a 1909 , Hine trvalo více než 200 desek ( fotografie ) , a nakonec přišel k poznání, že dokumentární fotografie by mohly být použity jako nástroj pro sociální změny a reformy. Více zde.
V roce 1906 , Hine se stalzaměstnanci fotograf Sage Foundation Russell . Zde Hine fotografoval život v ocelářské okresy a lidi Pittsburghu , Pennsylvania , provlivné sociologické studie s názvem Pittsburgh Survey . Více zde.
V roce 1908 , on se stalfotograf pro práce výboru Národní Child ( NCLC ) , takže své učitelské místo . Přes příští desetiletí , Hine dokumentovány dětské práce , se zaměřením na práci v Carolina Piedmont , v americkém průmyslu na podporu lobbistické úsilí NCLC je k ukončení praxe . V roce 1913 dokumentoval pracujících dětí mezi bavlnu dětí s série Galton kompozitních portréty . Více zde.
Během první světové války a po , on fotografoval americký Červený kříž záchranných prací v Evropě . V roce 1920 a na počátku 1930 , Hine dělal sérii ” pracovních portrétů “, které kladly důraz na lidský příspěvek k moderním průmyslu . V roce 1930 , Hine byl pověřen zdokumentovat stavbu Empire State Building . Hine fotografoval pracovníků v nejistých pozicích, zatímco oni zajistili železa a oceli rámec struktury , přičemž mnoho ze stejných rizik dělníci snášeli . Za účelem dosažení nejlepších vyhlídkovými body , Hine byl houpal ve speciálně navrženém koši 1000 ft nad Páté Avenue . Více zde.
Během Velké hospodářské krize , znovu pracoval pro Červený kříž , fotografování sucha úlevu na americkém jihu , a pro Tennessee Valley Authority ( TVA ) , dokumentující život v horách východního Tennessee . On také sloužil jako hlavní fotograf pro práce Progress Administration ( WPA ) Národní výzkumný projekt , který studoval změny v průmyslu a jejich dopad na zaměstnanost . Hine byl takéčlenem fakulty etické kultury Fieldston školy .
Kongresová knihovna obsahuje více než pět tisíc Hine fotografií , včetně příkladů jeho dětské práce a Červeného kříže fotografiemi , jeho pracovní portréty , a jeho WPA a TVA obrázků . Jiné velké institucionální sbírky obsahují téměř deset tisíc fotografií a negativů Hine držených v George Eastman domu a téměř pět tisíc NCLC fotografií naAlbin O. Kuhn knihovna a galerie z University of Maryland, Baltimore County .

Elliott Erwitt

Elliott Erwitt (26. července 1928 Paříž, Francie) je americký reklamní a dokumentární fotograf známý svými černobílými snímky ironických a absurdních situací z každodenního života ve stylu „rozhodujícího okamžiku“ mistra Henriho Cartier-Bressona. Svého času působil jako prezident a viceprezident agentury Magnum Photos.

Narodil se 26. července 1928 v Paříži do přistěhovalecké rodiny ruských Židů. V 50. letech Erwitt sloužil jako asistent fotografa v United States Army při operacích dislokovaných ve Francii a v Německu. Erwitta velmi ovlivnilo setkání s významnými fotografy jako byli Edward Steichen, Robert Capa a Roy Stryker. Stryker, bývalý ředitel fotografického oddělení společnosti Farm Security Administration, zaměstnal Erwitta na fotografickém projektu pro firmu Standard Oil Company. Erwitt pak zahájil kariéru nezávislého fotografa, pracoval pro magazíny jako například Collier’s, Look, Life a Holiday. Vstup do agentury Magnum Photos v roce 1953 mu umožnil realizovat fotografické projekty po celém světě.
Jedním z mnoha subjektů, které ve své amatérské i profesionální tvorbě často fotografuje, jsou psi: objevili se tématicky ve čtyřech jeho publikacích: Son of Bitch (1974), Dog Dogs (1998), Woof (2005) a Elliott Erwitt’s Dogs (2008).

Od 70. let věnoval hodně své energie filmu. Mezi jeho celovečerní filmy, televizní reklamy a dokumentární filmy patří například “Arthur Penn: the Director” (1970), Beauty Knows No Pain (1971), Red, White and Bluegrass (1973) a oceněný film Glassmakers of Herat, Afghanistan (1977). Byl také oceněn jako kameraman “Gimme Shelter” (1970), fotograf filmu Bob Dylan: No Direction Home (2005) a poskytl fotografie pro “Get Yer Ya Ya’s Out (2009).
Kolekce Erwittových filmů byla promítnuta v roce 2011 jako speciální součást festivalu DocNYC s názvem An Evening with Elliott Erwitt. Erwitt působil také v dokumentárním filmu, který se objevil na témže festivalu s názvem Elliott Erwitt: I Bark at Dogs v režii Douglase Sloana.

Düsseldorfská fotografická škola

Düsseldorfská fotografická škola (Düsseldorfer Photoschule nebo Düsseldorfer Fotoschule) je škola, kterou v druhé polovině 20. století založili fotografové Bernd a Hilla Becherovi a sdružuje umělecké fotografy.

Jejich centrum bylo v düsseldorfské Akademii výtvarných umění, kde byl Bernd Becher v letech 1976 – 1996 profesorem fotografie a další centrum bylo ve studiu Bernda a Hilly Becherových v Düsseldorf-Kaiserswerthu.
Za své předchůdce považovali fotografy nové věcnosti s díly z 20. let a raných 30. let 20. století, které tvořili zejména August Sander, Karl Blossfeldt a Albert Renger-Patzsch.
K Düsseldorfské fotoškole kromě zakládajících členů patří ještě Laurenz Berges, Elger Esser, Andreas Gursky, Candida Höfer, Axel Hütte, Simone Nieweg, Thomas Ruff, Jörg Sasse, Thomas Struth, Petra Wunderlich.
Rukopis členů fotoškoly je chladný, popisný a často fascinující typ technicky dokonalé fotografie, který se posléze rozšířil po světě.

George Eastman House Museum of Photography

George Eastman House Museum of Photography je fotografické muzeum v Rochesteru, státu New York, USA, které patří mezi nejstarší na světě. Otevřelo se pro veřejnost v roce 1949. Muzeum proslulo svou sbírkou fotografií a filmovým archivem; muzeum je také jedničkou v archivaci filmů a konzervaci fotografií, provádí kurzy vzdělávání archivářů a „konzervátorů“ z celého světa. … prodej inkjet papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněnýpapír, barytový papír … Muzeum se nachází v domě, který postavil George Eastman, zakladatel společnosti Kodak. Dům byl prohlášen za národní kulturní památku v roce 1966.

Historie

Majetek George Eastmana, včetně jeho domu, byl odkázán po jeho smrti Univerzitě v Rochesteru. Dům se stal domovem prezidenta University of Rochester Rushe Rheese do roku 1935. Po druhé světové válce univerzita převedla majetek na dozorčí radu.
George Eastman House byl pronajmut v roce 1947. Dnes jeho úplné jméno zní George Eastman House International Museum of Photography and Film neboli George Eastman House – Mezinárodní muzeum fotografie a filmu. Od samého počátku mělo muzeum za cíl a poslání shromažďovat, uchovávat a prezentovat historii fotografie a filmu. Muzeum bylo otevřeno v roce 1949, s výstavou jádra sbírky v bývalé veřejné místnosti Eastmanova domu. plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag. Původní muzejní sbírky – včetně sbírky fotografií z Občanské války Alexandra Gardnera, historické sbírky Eastman Kodak Company a sbírky Gabriela Cromera z Francie – přilákala další významné přírůstky v průběhu dalších čtyřiceti let. Celý archiv, firemní sbírky, a portfolia umělců byly darovány instituci Eastman House.

Jako kurátor Mezinárodního muzea fotografie v George Eastman House pracoval v období 1948 – 1958 americký kurátor, historik umění, textař a fotograf Beaumont Newhall. Později se stal jejím ředitelem 1958 – 1971. Během působení v Eastman House byl Newhall odpovědný za shromažďování jedné z největších fotografických sbírek na světě. Jeho kniha The History of Photography zůstává jednou z nejvýznamnějších v této oblasti a stala se klasickou učebnicí historie fotografie.

 

Ansel Easton Adams

Ansel Easton Adams (20. února 1902 San Francisco – 22. dubna 1984 Carmel-by-the-Sea, Kalifornie) byl americký fotograf, spisovatel a učitel výtvarné fotografie. Vynikal hlavně v černobílé fotografii krajiny a národních přírodních parků v USA. Jeho oblíbeným námětem bylo údolí Yosemite Valley.  ( prodej inkjet papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta,) Roku 1932 v Kalifornii založil s dalšími kolegy fotografické sdružení s názvem Skupina f/64 a stal se jedním z průkopníků takzvané přímé fotografie a je považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických fotografů. Je autorem mnoha knih o teorii a praxi fotografické techniky, spolu s Fredem Archerem stál u zrodu techniky zone system. ( oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir, inkjet papír, inkjet papíry, inkjet papir, inkjet papiry, archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag, ) Pracoval pro společnost War Relocation Authority ([1]), což byl orgán odpovědný za internaci a stěhování japonských Američanů během druhé světové války. Portrétoval japonské Američany a Japonce v několika stálých táborech po Americe.

Stanislav Tůma (1950 – 2005)

Stanislav Tůma: stručný životopis

Narozen 11. 7. 1950 v Chebu, zemřel 14. 9. 2005 v Praze.

Od roku 1969 začínal fotografovat profesionálně. V 70. letech 20. století fotografoval převážně českou hudební scénu, divadlo a architekturu.

V roce 1981 se stěhoval do Švédska, později do Amsterodamu. Vystavoval v evropských muzeích a galeriích (Canon Photo Gallery v Amsterodamu 1981, Kunstindustrimuseum v Kodani 1983, NY Carlsberg Glypotek v Kodani 1984, Henie-Onstad Kunstsentret v Oslu 1984). Publikoval v evropských fotografických časopisech. Jeho práce jsou zastoupeny ve významných fotografických sbírkách. V roce 1982 získal „Kulturní cenu“ Státní kulturní rady Švédska ve Stockholmu. V Holandsku vyšla jeho první fotografická kniha „Women“ s básněmi Jaroslava Seiferta.

/… velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk portfolio fotografií, fotografické portfolio tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek, …/

Malá Strana a Hradčany se staly hlavním tématem jeho volné tvorby. Ve stejné době vznikly další soubory: Zátiší, Akty a Portréty. Vedle autorských výstav Stanislav Tůma dlouhá léta organizoval skupinové výstavy fotografů a výtvarníků v Čechách i v zahraničí.

Na jaře 1990 se vrátil natrvalo do Prahy. Jeho první velká souhrnná výstava v České republice se konala ve výstavní síni Mánes na jaře 1994. V Praze vydal svou další knihu s názvem „Suburbium Pragense“, oceněnou titulem „Fotografická publikace roku 1997“. Jeho kniha „Prager Motive“ získala ocenění „Nejlepší fotografická publikace s textem“ za rok 2004. Poslední důležité výstavy Tůmových prací proběhly v roce 2000 v rámci projektu „Praha evropské město kultury“ na Staroměstské radnici v Křížové chodbě a Rytířském sále, a v roce 2006 „Pražské fragmenty“ v Muzeu hlavního města Prahy. V posledních letech Ministerstvo zahraničních věcí ČR prostřednictvím Českých center vystavovalo Tůmovy práce po celé Evropě – Stockholm, Berlín, Budapešť, Moskva, Varšava, Sofie – i v Kuala Lumpuru.

MĚSÍC OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

MĚSÍC OTEVŘENÝCH DVEŘÍ KNIHOVNY LANGHANS GALERIE PRAHA

Prezentace zahraničních publikací o fotografii + projekce dokumentace autorských knih studentů fotografických škol. Vstup zdarma.

Na měsíc duben 2010 připravila Langhans Galerie Praha mimořádnou akci, při které se výstavní prostory změní ve velkou čítárnu zahraničních publikací a periodik o současné fotografii.

Měsíc knihovny bude doplněn o prezentaci autorských knih studentů českých vysokých škol zaměřených na fotografii.

Unikátnost Langhans knihovny spočívá v tom, že na území ČR pravděpodobně nenajdeme takto specializovanou, veřejnosti přístupnou knihovnu zaměřenou na zahraniční produkci publikací a periodik věnujících se fotografii a příbuzným formám umění, zvláště pak se zaměřením na aktuální dění v oboru.
/ rámovanírámy Nielsen, rámovaní Praha, rámy Nielsen Praha, rámování fotografiírámování fotografií Praha, rámování fotek Praha, muzealní skla ClearColour, kašírování na Kapu, Kapa fix, Dibond, archivní pasparty, napínání na blindrám, napínání na blindrám Praha, napínání plátna, napínání plátna Praha /
Běžně je tato prezenční knihovna přístupná v rámci návštěvy výstav, tzn. po zaplacení vstupného na výstavu nebo na základě abonentské karty.

Při této výjimečné akci Měsíce otevřených dveří budou publikace a periodika rozmístěné podle oddílů ve dvou patrech na přibližně 25 stolech. Vznikne tak rozsáhlá čítárna bezmála 500 publikací, kterými je možné jak volně listovat, tak si v jednotlivých publikacích samostatně studovat.

V rámci akce budou návštěvníci požádáni o vyplnění dotazníku. Zjištěné údaje budou použity pro směřování dalšího rozvoje knihovního fondu a návštěvních podmínek.

Z přízemí Langhans Galerie Praha bude vytvořen promítací sál, kde budou prezentovány autorské knihy studentů fotografických škol. Naší výzvu přijali fotografické ateliéry pražské VŠUP a FAMU, University J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Autorské knihy vznikají často v jednom nebo několika málo exemplářích a jsou tedy velmi obtížně sdělitelné širší veřejnosti. Jde často nikoliv o makety hypoteticky standardně vydané publikace, ale o svébytné umělecké dílo. Knihy či objekty budou prezentovány formou videozáznamů, které připravili studenti, často doplněné vlastními komentáři. Projekce trvá 80 minut.

velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk portfolio fotografií, fotografické portfolio tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek,

Akce MĚSÍC OTEVŘENÝCH DVEŘÍ KNIHOVNY LANGHANS GALERIE PRAHA je přístupná zdarma.

K této akci se vernisáž nekoná.

Příští výstava EGO – portrét vs. fotografie, kurátorů Pavla Turka a Roberta V. Nováka, je zaměřená na hledání podoby a konstruování vlastní identity (od 26. května).

Ivan Vosecký: Graffiti / Karlin Studios

Aplikované grafiti

Je to mantra, po dvou letech vystavuje Ivan Vosecký opět v Karlíně. Je to pro něj dobrej prostor, má blízko k jeho tvůrčímu procesu, má kontext s tím, kde jeho umění vzniká, neboť vzniká tam. Tam Ivan taky hraje na kytaru a zkouší s kapelou. Ten prostor není čistý ani špinavý, má něco jako podmalbu, s čímž Ivan rád počítá. V tomto stejném intervalu tady proběhly už dvě jeho sólovky – jedna retrospektiva v roce 2006 z toho, co mu zbylo v ateliéru, přežilo nákupy, přesuny a hlavně autorské reedice. Druhá, v roce 2008, s názvem Nigdo. První byla založená na kráse „nesourodosti“, neučesanosti a torza, druhá na kráse výrazu gesta, jednoduchého tvaru a jejich vztahů a také sentimentální percepci atmosféry bruselu a sedmdesátek. O té druhé psal jakoby o té první Ivan Mečl o hovně a zlatu, obrazech vrstvených na obrazech, prohraném uměleckém zápase a pitomém umění, s divusovou nadsázkou i upřímností. Ivan má pár poloh, které se prolínají i vyskytují čistě, a které lze poměrně jednoduše pojmenovat: příběh – abstrakce – písmo čili: zprávy a události – bůh – čin. To zajímavé pak nastává, když můžeme autora pozorovat, jak se přesouvá od příběhu ke stylizaci, od postavy k textu, od znaku k abstrakci a zpátky ke komiksu, vždy za sebou zanechávaje autorský stín. Ani důslednější redukce na nápis nebo abstraktní tvar není prosta jeho „rukopisu“, v tomto nepřerušuje vztah k modernismu, který jde rozkrýt i na jiných principech. Další důležitou kotvou k historii je jeho vědomé uplatňování estetických kvalit designu bruselu a sedmdesátých a osmdesátých let, ale i obecné vztahování se k dějinám umění. Jeho obsahem jsou velká civilizační témata a filozoficky vyslovené pravdy, někdy dokonce morální výzvy, jindy pro někoho drsně přepísklé apely. Mluvíme o Bohu, lásce, buddhismu, Izraeli, válce, peklu a nakonec tady na stěnách visí tvary, ze kterých se vylupuje postavička strýčka Fida, kočičky, ptáčka, podle některých kundička, busta, hlava, portrét, výseč krajiny. Teď co s tím. Tyto nové plastické aplikace připomínají kubistické intelektuální zápasy o prosté motivy, snahy geometrické abstrakce o dosažení zlatých řezů, edge painting, které končí v pocitu husákovského bytového kánonu, kde to nejlepší dosahuje božských proporcí (těch historicky odsedimentovaných do pocitu prázdného blaženého známa). Stánková letní nálada depresivních padesátých let s jahodovou zmrzlinou v ruce. Zrecyklované zbytky obrazů na kapě zasazené do abstraktního reliéfního a malovaného prostředí by mohly po zanimování být klubovým pokračováním seriálu „Potkali se u Kolína“. Radost z nabízené interpretační hry a vyprázdnění žonglérsky vybalancované na hranici znaku, torza příběhu a dekoru abstrakce. Znovu a odjinud zkouší Ivan Vosecký vystavět figuru a ukázat galerii postav a věcí v jejich jasné jednoduchosti, za kterou se skrývá onen Mečlem vyřčený umělecký zápas moderního umělce.

Edith Jeřábková

/ tisk černobílých fotografií, tisk černobílých foto, tisk černobílých fotek, tisk cernobilych fotografii, tisk cernobilych fotek, tisk cernobilych fotek, zvětšování černobílých fotografií, zvětšování černobílých fotek, zvětšování černobílých fotografií, velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk portfolio fotografií, fotografické portfolio tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek /

Vernisáž: středa 31. 3. 2010, 18:00

Výstava proběhne: 1. 4. – 25. 4. 2010

László Moholy-Nagy 1/3

László Moholy-Nagy (* 20. června 1895, Bácsborsód – 24. listopadu 1946, Chicago) byl maďarský malíř, fotograf a profesor školy Bauhaus. Spolu s exilovými maďarskými fotografy Brassaïem a André Kertészem byl významným avantgardním fotografem v Evropě.Narodil se v roce 1895 v Bácsborsódu v Maďarsku. Původně studoval práva, pak v roce 1914 odešel jako voják rakousko-uherské armády do války. Tři roky po nástupu na frontu byl těžce raněn na ruské frontě. Při rekonvalescenci v Oděse a pak v Szegedu začal kreslit portréty a krajiny. Jeho raná tvorba byla pod vlivem ruských avantgardistů a německých expresionistů. V roce 1918 se vrátil do Budapešti, kde dokončil doktorandské stuidium práv. Avantgardisticko – expresionistickou tvář měl i časopis „Ma“ (Dnes), který Nagy se čtyřmi přáteli vydal jako manifest a program stejnojmenné skupiny, založené roku 1919.Léta 1919 až 1920 strávil Nagy ve Vídni. Roku 1921 se Nagy setkal v Düsseldorfu s Lissitzkým, jenž tehdy s Rodčenkem a Tatlinem rozvíjel konstruktivistické teorie slavnými sériemi návrhů architektur. Toto setkání mělo pro Nagye, jak se zdá, osudový význam. Jeho styky s Lissitzkým byly po celou řadu příštích let – přesněji řečeno až do roku 1928, kdy se Lissitzký po pětileté nepřítomnosti ve vlasti vrátil do Moskvy – velmi živé. Zejména za berlínského pobytu Lissického se trojúhelník konstruktivisty Lissitzkého, dadaisty Thea van Doesburga a váhajícího novice expresionismu Moholy-Nagye vzájemně zřetelně, a jak se zdá, navždy ovlivnil.Léta 1921 až 1923 nacházejí Nagye v Berlíně – stýká se zde s Herberkem Waldenem, vystavuje své kresby ve „Sturmu“ – zkrátka, z nováčka z maďarské provincie se stává měsíc od měsíce výraznější Někdo, s kým se musí počítat.Roku 1923 jej povolal předvídavý Gropius do Bauhausu jako uměleckého vedoucího kovodílny. Gropius pozval Moholyho-Nagye do Výmaru na základě manifestu s podivuhodným a po pravdě poněkud kabalisticky znějícím titulem „Dynamicko-konstruktivní systém sil“, který Moholy-Nagy spolu s Kémenyem publikoval roku 1922 v časopise „Sturm“. /… /reklámní fotografie, velkoplošný tisk fotografií, velkoplošný tisk fotografií praha, grafika, pfka, tisk pf, plakat, plakáty, velkoplošný tisk Praha, maxifotky, zvětšování fotografií, maxifototisk fotografií Praha, tisk fotek Praha, fotky, cenik tisku, velkoformátové fotografie, velké fotky, tisk plakatu, tisk plakátů, tisk plakátů Praha, velkoformátový tisk, tisk fotografií, tisk na plátno, profi tisk fotek, pro tisk fotek, pro tisk fotografií, archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, papiry hahnemuhle, papír rag, černobílé fografie, tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek,

William Henry Fox Talbot

William Henry Fox Talbot (11. února 1800, Melbury, Dorset, Velká Británie – 17. září 1877 Lacock Abbey, Wiltshire, Velká Británie) byl britský vynálezce, fotograf, lingvista, matematik a vynálezce fotografické techniky kalotypie (jinak zvané talbotypie), zabýval se také optikou. Byl členem britské vyšší třídy, dobře vzdělaný a úspěšný v různých oblastech přírodních a humanitních věd. Své největší úspěchy trvalé hodnoty dosáhl v oblasti fotografie – vyvinul princip negativ – pozitiv -, který umožňuje vícenásobné reprodukce fotografického obrazu z jednoho originálu. Tento princip se stal základem všech významných fotografických procesů zhruba od roku 1860 na více než 130 let. Před Talbotovým objevem dominoval proces daguerrotypie a po Talbotově principu přišla po roce 1990 na řadu digitální fotografie. Talbot prováděl experimenty již od roku 1834 a využíval poznatky svých přátel – chemiků Johna Herschela a Thomase Wedgwooda. Roku 1835 vynalezl nejprve metodu nazvanou „Photogenic Drawing“ (fotogenické kresby), na papír kladl květiny, části rostlin z herbáře a jiné ploché předměty. Negativní obraz svých stínokreseb mohl převést okopírováním na pozitiv. Vyráběl si vlastní fotoaparáty s velkými čočkami, kterým jeho příbuzní říkali „pasti na myši“. O čtyři roky později metodu fotogenické kresby vylepšil – běžný kreslící papír se natřel roztokem dusičnanu stříbrného, osušil se, namočil do jodidu draselného a byl opět usušen. Těsně před exponováním se papír zcitlivil roztokem dusičnanu a kyselinou gallovou. Pak se papír vyvolával při světle svíčky. Pozitiv se získal kopírováním, přičemž různá doba kopírování měla vliv na barevný tón pozitivu od karmínové a purpurové po hnědočernou.
umělecký tisk, umelecky tisk, velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek,