Adolf Miethe

Adolf Miethe (25. dubna 1862, Postupim – 5. května 1927, Berlín; celým jménem Adolf Christian Heinrich Emil Miethe) byl německý fotochemik a průkopník fotografické techniky.

Narodil se v rodině majitele továrny na čokoládu a radního města Postupimi Alberta Miethe. O fotografii se začal zajímat, když mu bylo šestnáct let. Po maturitě na Viktoria-Gymnasiu v Postupimi studoval fyziku, astronomii a chemii na universitě v Berlíně a následně v Göttingenu. Tam v roce 1889 získal doktorát za práci Zur Actinometrie photographisch-astronomischer Fixsternaufnahmen. Během studia pracoval jako pomocný asistent na Astrofyzikálním institutu v Postupimi (Astrophysikalisches Institut Potsdam, dnes Leibniz-Institut für Astrophysik Potsdam). Zde v roce 1887 spolu s Johannesem Gaedickem vynalezli bleskový prášek, založený na směsi magnésia, chlorečnanu draselného a antimonitu a v roce 1889 zkonstruoval magnéziový zábleskový přístroj. Po ukončení studia působil u různých firem v optickém průmyslu…tisk fotografií­ prahatisk fotografií­ v prazetisk na plátnofotografie na plátno,

Nakonec se stal spolupracovníkem optické dílny Edmunda Hartnacka v Postupimi, kde se zabýval konstrukcí objektivů mikroskopů. Po Hartnackově smrti v roce 1891 pracoval ve firmě Schulze & Barthels v Rathenow, která se zabývala výrobou optických přístrojů pro civilní i vojenské využití. Zde se – nezávisle na výzkumech Dallmeyerových a Steinheilových – zabýval vývojem teleobjektivů. Patent na svou konstrukci teleobjektivu získal v roce 1891. V roce 1894 přešel k firmě Voigtländer do Braunschweigu. Zde se zabýval různými konstrukčními úlohami, mimo jiné vylepšením puškohledu, na což mělo vliv i to, že byl ve volném čase vášnivým střelcem. Nakonec se zde stal technickým ředitelem... tisk fotek na platnotisk fotek prahatisk fotografietisk fotografie prahatisk fotografií­tisk fotografií­ na plátno,

Po smrti Hermanna Wilhelma Vogela byl 1. října 1899 povolán na Královskou technickou univerzitu v Berlíně, aby po něm převzal vedení katedry fotochemie, fotografie a spektrální analýzy. Tato katedra byla založena v roce 1873 a byla tedy nejstarší katedrou svého druhu na světě.
Zde zkonstruoval kameru pro „tříbarevnou fotografii podle přírody“. Postup spočíval v tom, že se scéna vyfotografovala třikrát na černobílý fotografický materiál přes barevné filtry (červený, modrý a zelený). Princip trojbarevné fotografie poprvé použil Louis Ducos du Hauron v šedesátých letech 19. století. Ve své době ale narazil na problém velmi malé citlivosti tehdejších materiálů na červené světlo. Toto se Miethemu podařilo vyřešit, když v roce 1902 spolu s Arthurem Traubem vyvinuli panchromatickou senzibilizaci fotografického materiálu. Dále Miethe zkonstruoval fotoaparát na skleněné desky 8 x 24 cm, na které se postupně exponovaly jednotlivé barevné výtažky. Barevné fotografie pak bylo možné buď promítat zvláštním trojitým projektorem na plátno (každý barevný výtažek byl promítán přes příslušný barevný filtr – výsledný barevný obraz vznikl na principu aditivního míchání barev, nebo bylo možné fotografie tisknout technikou barevného uhlotisku. Tento postup byl velice pracný a nákladný, avšak výsledkem byly barevně stálé obrazy. Trojbarevnou fotografii předvedl Miethe poprvé v roce 1903 na půdě své katedry… prodej papiruruční papírrucni papirumělecký papírumelecky papirfine art papírfineart papirbavlněný papír,
V roce 1904 pak byly poprvé tištěny barevné fotografie na tomto principu jako sběratelské reklamní obrázkové kartičky čokoládovny Stollwerck (Stollwerck-Sammelalbum No. 7).
Kameru pro tento druh fotografie pak vyráběla firma Bermpohl & Co. v Berlíně. S její pomocí vytvořil ruský průkopník fotografie Sergej Prokudin-Gorskij v letech 1905-1916 unikátní sérii barevných fotografií Krásy Ruska v přírodních barvách. Patrně nejslavnější fotografií Prokudina-Gorského je jeho barevný portrét Lva Nikolajeviče Tolstého z roku 1908.
Nevýhodou této metody byla skutečnost, že kvalita barevného obrazu závisela na přesném ztotožnění jednotlivých barevných složek při promítání nebo při tisku. Rozdíly vznikaly mechanickými nepřesnostmi během posunu skleněné desky a dále časovými prodlevami mezi expozicí jednotlivých desek, kdy mohlo dojít k pohybu fotografovaného objektu. Tyto problémy se snažil vyřešit nový typ konstrukce kamery, kdy se exponovaly současně všechny složky.
V akademickém roce 1904–1905 byl Miethe rektorem Královské technické univerzity v Berlíně… barytový papírbarytaoboustranný papíroboustranny papir,
Od roku 1906 začal pořizovat barevné fotografie z balónu. Ty vydal v roce 1909 v knize Photographische Aufnahmen vom Ballon aus.
V roce 1908 se zúčastnil expedice do horního Egypta. Fotografie z této cesty vyšly později knižně.
V roce 1909 začlenil ke své katedře i hvězdárnu, specializovanou na astronomickou fotografii. Od roku 1921 také vedl Zkušební a vývojový ústav pro kinematografickou techniku (Prüf- und Versuchsanstalt für Kinotechnik).
V létě 1910 byl členem expedice Ferdinanda von Zeppelina na Špicberky. I zde pořídil řadu barevných fotografií.

Hiroši Sugimoto

Hiroši Sugimoto (japonsky 杉本博司, Sugimoto Hiroši; * 23. února 1948) je japonský fotograf v současné době působí mezi Tokijem v Japonsku a New Yorkem v USA. Narodil a vyrůstal v Tokiu, v roce 1970 vystudoval sociologii a politiku na Univerzitě svatého Pavla v Tokiu. O dva roky později jako umělec získal titul BFA v oboru výtvarných umění na Art Center College of Art and Design v Los Angeles. Poté se Sugimoto usadil v New Yorku. Sugimotovy fotografie slouží jako časová kapsle pro sérii událostí v čase. Jeho práce se zaměřuje na pomíjivost života a konflikt mezi životem a smrtí… tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze, tisk na plátno, fotografie na plátno, fotografie na plátně,

Sugimoto je také ovlivněn spisy a dílem Marcela Duchampa, stejně jako dadaistů a surrealistického hnutí jako celku. Na konci 20. století projevil velký zájem o moderní architekturu…  fotografie na plátno Prahafotografie na plátno v Prazefotografie na plátně v Praze

Za používání velkoformátových kamer 8 × 10 palců a extrémně dlouhých expozic získal Sugimoto pověst jako fotograf vysokých technických dovedností. Je uznáván stejně jak pro koncepční tak i za filozofické aspekty své práce… prodej inkjet papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír,

Sugimoto začal pracovat s dioramaty v roce 1976. Jeho série Portréty začala vznikat v roce 1999. V této řadě Sugimoto fotografoval voskové figuríny Jindřicha VIII. (1491 – 1547) a jeho manželky. Tyto voskové figuríny jsou inspirovány portréty počátku 16. století a při fotografování se Sugimoto pokusil napodobit osvětlení, které v tom čase používali tehdejší malíři…  fineart papirbavlněný papírbarytový papírbaryta,

Bernd a Hilla Becherovi

Bernd Becher (20. srpna 1931 v Siegenu – 22. června 2007 v Rostocku) a Hilla Becherová, roz. Wobeserová (* 2. září 1934 v Postupimi) pracovali jako umělecký pár až do smrti Bernda Bechera jako fotografové. Jsou mezinárodně známí a uznávaní díky svým černobílým fotografiím průmyslových krajin.
Věnovali pozornost industriálním stavbám jako jsou těžní věže, vysoké pece, zásobníky na uhlí, pracovní haly, plynové zásobníky, doly a hutě, vysoké pece, plynojemy, vodojemy, vápenky a obilní sýpky. Za 40 let seskupili ucelený soubor industriální krajiny. Považují se za průkopníky konceptuální fotografie… somerset enhanced, DotOrNot, museo max, museo silver rag, somerset photo , bockingford inkjet, bockingfort, bokingford,

Fotografie jsou koncipovány velmi konkrétně. V jejich technice záznamu preferují centrální perspektivu, objekty jsou fotografované zepředu, žádné zkreslení, žádnou lidskou stafáž a zataženou oblohu a lehké sluneční světlo. S tím i detaily precizní reprodukce, používají velkoformátovou kameru o rozměrech filmového pole 13 x 18 cm. Kompozice obrazu dává také díky detailní kresbě povrchové struktury a centrálně umístěné stavby vystoupit… tisk fotek praha, tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno,

Bernd Becher studoval v letech 1953 až 1956 na Státní akademii výtvarných umění ve Stuttgartu malbu a také u Karla Rössinga a v letech 1959-1961 Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu obor typografie. Hilla Becherová absolvovala v Postupimi studium fotografie. S fotografováním začala již jako dítě. Za umělce, který ji ovlivnil považovala Augusta Sandera. Hilla Becherová studovala v letech 1958 až 1961 na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu výtvarnou fotografii. Hilla a Bernd Becherovi se vzali v roce 1961.
Bernd Becher již před studiem začal malovat průmyslové památky. Souběžně s tím sbíral kontaktní kopie průmyslových budov. Pro dokumentaci a jako předlohu pro své kresby a malby si od roku 1957 pořizoval fotografické záběry staveb. Od fotografických koláží a kreseb přešel společně s Hillou Becherovou k čisté fotografické dokumentaci.
Bernd a Hilla Becherovi začali společnou fotografickou praxi již během studia. Stanovili si za svůj cíl dokumentovat průmyslové stavby, které byly typické pro jejich generační dobu a často hrozila jejich demolice.
Šlo jim s výjimkou dokumentace siegerlandských hrázděných budov vždy o průmyslová výrobní zařízení a takové průmyslové budovy, které mají souvislost s výrobou zboží. Charakteristické pro jejich “zpracování” je často pořízení šesti, devíti, dvanácti nebo i více fotografií stejného objektu z různých úhlů s pevně stanovenými různými úhly. Vytvářeli tak “typologie” průmyslových budov…  bokingfortsomerset satinsomerset velvetst.cuthbertsstcuthberts,
Bernd a Hilla Becherovi dokumentovali ve svém stylu hrázděné domy v Siegerlandu, industriální zařízení v Porúří, Nizozemsku, Belgii, Francii (obzvláště v Lontrinsku), Velké Británii (především ve Walesu) a v USA, ale fotografovali také vodárenské věže a plynojemy. S ohledem na ocelovou a uhelnou krizi v 70. a 80. letech fotografovali mnoho budov, které krátce nato navždy zmizely. Výsledkem jejich práce byla unikátní sbírka rozmanitých průmyslových staveb.
Bernd a Hilla Becherovi pro průmyslovou architekturu používali pojem “nomádská architektura” – po výstavbě za čas následovala demolice těchto objektů, v zájmu zužitkování kapitálu a získání výhod (citace: Kočovné národy nezanechaly ruiny). V tomto smyslu se Becherovi považovali za archeology průmyslové architektury – jejich práce byla hledáním kořenů a zároveň kulturní antropologie.
Fotografické dílo Bernda a Hilly Becherových je z fotografického hlediska ve smyslu pořizování sérií zařazována k Nové věcnosti. Z hlediska obrazového výtvarného umění se považuje za jedno z prvních konceptuálních umění.
Díky svým fotografickým cyklům získali uznání a popularitu. Prostřednictvím společné výstavy “Prospekt” v Düsseldorf společně s konceptuálními umělci a umělci tvořícím minimalistické umění byla jejich práce brzy uznávána světovými umělci na mezinárodní úrovni. To vše se stalo v době, kdy zejména v Evropě neměla fotografie jako umělecké médium žádné uznání (na rozdíl od USA, kde v té době již působili například Stephen Shore nebo William Eggleston)… tisk fotografií­ prahatisk fotografií­ v prazetisk na plátnofotografie na plátno,
Pro Spojené státy objevila dílo dvojice Ileana Sonnabend a v roce 1973 uspořádala ve své newyorské Galerii Sonnabend jejich první výstavu. Ve stejném roce byly jejich práce vystaveny v Paříži.
Bernd Becher převzal na Kunstakademie Düsseldorf v roce 1976 profesuru z fotografie, avšak při vyučování a vzdělávání studentů působili společně jako pár. Vychovali mnoho fotografických osobností známých jako „Becherova škola“ nebo „Düsseldorfská fotografická škola“[3], kteří jsou dnes z mezinárodního hlediska vynikajícími zástupci německé fotografie. Mezi ně patří Andreas Gursky, Candida Höfer, Axel Hütte, Thomas Ruff, Jörg Sasse, Thomas Struth, Petra Wunderlich a Tata Ronkholz.[2]
Kromě své fotografické práce byli známí svými protesty proti demolici důlního závodu Zollern II v Dortmundu. Dávali ve své době impuls pro jiný vztah k průmyslovým budovám, které nebyly považovány za památky z oblasti průmyslové kultury nebo pozdějšího přístupu světového kulturního dědictví UNESCO. Na základě toho dokumentoval jejich student Martin Rosswog v letech 1985/1987 život a dílo horníků dolu Zollern II/IV.
Bernd a Hilla Becherovi jsou se svými pracemi zastoupeni v mnoha evropských a amerických muzeích a také v mnoha soukromých sbírkách.
Bernd Becher zemřel 2. června 2007 během těžké operace v nemocnici v Rostocku ve svých 75. letech.

Fotografis

Sbírka Fotografis byla založena v roce 1976 bankou Austria a obsahuje více než 1000 fotografií z průkopnických dob fotografie od roku 1840, z období 19. století. Dále obsahuje exempláře z období piktorialismu, přímé fotografie až po experimentální snímky avantgardy a současné fotografie do osmdesátých let století dvacátého.
Sbírka se zaměřuje na klasické příklady média fotografie: dokumentární, černobílý kolorit a obvykle malý formát. Díla z 19. století dokládají původní poslání fotografie zachytit realitu přímo, autenticky, i když toto dosáhlo již malířství. Tuto funkci převzalo nové médium, které začalo dominovat. Sbírka se specializuje například na cestovní fotografii, snímky exotických míst a klasické portréty.

Z období 40. let 19 století jsou ve sbírce zastoupena díla od průkopníku fotografie Williama Henryho Foxe Talbota, Eadwearda Muybridge Davida Octavia Hilla nebo Roberta Adamsona.
Jako příklad využívání malířských efektů v tvorbě jsou zastoupena impresionistická díla, která obě média konvergují: Julia Margaret Cameron, Edward Steichen a Heinrich Kühn představují v rámci kolekce období piktorialismu. Fotografie z cest Francis Frith a Maxime du Camp.
Paul Strand a Edward Weston otevřeli ve 20. letech kapitolu Přímé fotografie, nového směru výtvarné fotografie – do popředí se v té době dostává vlastní hodnota fotografie: přesný a precizní záznam reality s širokou škálou jasů od nejsvětlejších po nejtmavší tóny. Zároveň se rozšíří řady avantgardních umělců, především dadaistů a konstruktivistů – fotografie radikálně ovlivňuje práci Man Raye, Alexandra Michajloviče Rodčenka, Raoula Hausmanna a László Moholy-Nagye, jejichž díla jsou významnou součástí sbírky. Reportážní a dokumentárně sociální snímky od Weegeeho až po Diane Arbus hrály významnou roli v dějinách fotografie 20. století.
Z českých fotografů jsou ve sbírce zastoupeni Alfons Mucha, Jaromír Funke, Jaroslav Rössler nebo František Drtikol.
V zimě roku 2008 v období prosinec – únor 2009 byla kolekce vystavena v Národní galerii v Praze.

Centrum pro současné umění Futura

The Perspective of a Blind Eye

“The specific pre-appearance which art shows is like a laboratory where events, figures and characters are driven to their typical, characteristic end; this essential vision of characters and situations, inscribed in every work of art, presupposes possibility beyond already existing reality.”

(Ernst Bloch)

The point of departure for the exhibition is the collective endeavour to understand the local through the prism of the “other”. The Perspective of a Blind Eye, an exhibition project resulting from a one month residency of two Czech and one Slovak artist at Casa Masaccio, aims to comprehend and analyze the indigenous in order to scrutinize and elaborate on subjects connected to local modes, mechanisms and dynamics of contemporary life in the area. (… velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotekvelkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk fotografie, fotografie tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotektisk foto, tisk fotek, …)

Although the exhibition presents a different perspective up on local phenomena, it escapes the implementation of a definite and reductive understanding of local reality. Works introduced in the show should thus be perceived as a series of subjective impressions and personal points of view. Even though respective artists have conducted their own research and employed strategies characteristic for their artistic practice, the exhibition as whole should be understood as a collective project, where particular approaches meet and construct a “fragmented” view up on local reality.

Among other, works in the exhibition reflect up on subjects of urbanism, social modes of behaviour, inter-communal relations and various seemingly marginal specifics, characteristic for the area. While the process of mirroring the local plays a vital part in introduced works, the continuous awareness of the prospect of misinterpretation, paired with the sense of the “other” operating within the local, further stimulates the dialogue with the local public, initiated in the process of exploiting the project. This dialogical relationship with the audience aims to revise the position of the spectator; from passive observer to active mover. Only through this process of empowering the (local) public, can the perspective of the “other” embody a sense of value and “create possibility beyond already existing reality

prodej inkjet papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir, inkjet papír, inkjet papíry, inkjet papir, inkjet papiry, archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag,

Tvorba Františka Matouška – DOX

Výstava obrazů Františka Matouška bude v Centru současného umění DOX ke spatření od 15. ledna do 15. března 2010. Jedná se o první obsáhlejší přehlídku tvorby jednoho z nejvýraznějších malířů střední generace u nás.

Podobně jako mnozí domácí a zahraniční umělci jeho generace se Matoušek často dotýká tématu paměti. Činí tak ovšem způsobem, jenž je výrazně osobní a specifický, například volbou materiálu a malířské techniky. Matoušek totiž maluje na džínovinu, tj. na bavlněnou látku zvanou denim, jejíž původ je zakódován v samotném názvu látky (pocházející z Nîmes, tj. de Nîmes). Volba tohoto materiálu v Matouškově případě však neodkazuje ke starším evropským dějinám, ale k nedávné době takzvaného reálného socialismu, tedy k době, kdy Matoušek vyrůstal a kdy džínovina symbolizovala touhu po svobodnějším životě. Matoušek vyvinul pro práci s tímto textilem speciální techniku, spočívající v kombinaci tkané osnovy s akrylovým pigmentem.
Matouškův malířský styl dále spočívá v jeho specifickém přístupu k jednotlivým žánrům, s nimiž pracuje – k portrétu, krajině, městskému exteriéru nebo k intimním interiérovým scénám z rodinného života. Klíčový je zde komplexní způsob, jakým Matoušek používá fotografických a jiných obrazových zdrojů, což je patrné zejména v jeho portrétech. Například v malbě, vycházející ze staré rodinné fotografie, oblékne portrétovanou do džínové bundy; další portrét svým pojetím může připomenout Picassovo modré období, i když nejde o autorův záměr a už vůbec ne o citaci konkrétního díla. Dalo by se říci, že Matoušek zde pracuje metodou ikonografických sendvičů, ale ještě vhodnější metaforou pro popis autorových obrazových postupů jsou procesy paměti spojující kolektivní a individuální zkušenost vždy novým a neopakovatelným způsobem.

František Matoušek se narodil roku 1967 v Boskovicích. V letech 1993 až 1999 studoval Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru Jiřího Davida. V současnosti žije a pracuje v Praze. V roce 2000 byl na stipendijním pobytu v USF, Kulturhuset, Bergen, Norsko. V 2001 na stipendijním pobytu v VSC, Vermont, USA. Člen generační skupiny Luxsus. Vystavuje od poloviny devadesátých let. Patří do nejmladší generace okruhu autorů Galerie MXM. Je zastoupen v NG Praha, v soukromých domácích i zahraničních sbírkách.

Partneři centra DOX: Hlavní město Praha a TECHO, a.s.
Program centra DOX se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.
Mediální partner centra DOX: Hospodářské noviny.

Odkazy:

umělecký tisk, umelecky tisk, digitální tisk, digitalni tisk, fine art tisk, fineart tisk, fotografický tisk, inkoustový tisk, pigmentový tisk, tisk fotografie, tisk fotografií, giclée, fotorealistický tisk,

velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk, tisk pohlednic, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio,

prodej papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir

archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag

Další probíhající výstavy v centru DOX
Chelsea Hotel: Přízraky bohémy sleduje na příkladu legendárních umělců a děl spjatých s hotelem, jako jsou Chelsea Girls Andyho Warhola, homoerotické fotografie Roberta Mapplethorpa a mnohostranná tvorba Harryho Smithe, osudy americké bohémy ve třech generacích. Exhibice je ke zhlédnutí do 30. března.

Výstava Julie Calfee: Chelsea Hotel, pohled zevnitř uvádí práce americké fotografky Julie Calfee, která zachytila neopakovatelnou atmosféru hotelu v souboru fotografií, jež jsou poprvé představeny veřejnosti formou obsáhlejší výstavy. Doprovodné programy k oběma výstavám přiblíží životy řady slavných osobností moderní kultury a dotknou se také otázky role a podoby umělce, otázky, co v moderní době znamená pojem bohém a bohémství. Výstava je prodloužena do 15. března.

Komorní výstava Společnou cestou II. – dokumentace výstav a úkolových akcí (fotografie a reprodukovaná díla z akcí) je ke zhlédnutí do 28. února. Výstavu připravil Archiv výtvarného umění ve spolupráci s centrem DOX, kde nyní Archiv působí.

Doprovodné programy probíhají každé pondělí a čtvrtek. Více informací na www.doxprague.org

Prodej a výroba papíru 2

Příprava

Použitá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. Mechanické úpravy – mletí. Vláknina se ve vodní suspenzi mele kontinuálně v diskových mlýnech. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, avšak pro tukotěsné papíry (pergamenová náhrada)je stupeň mletí velmi vysoký. Chemické úpravy – do vlákniny se přidává kationický škrob (zvýšení pevností papíru), barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva – kaolin nebo uhličitan vápenatý (aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti), a další chemické prostředky.
archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag

Papírenský stroj

Mokrá část. Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto kde dochází k odvodnění vlákniny tak, že vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. Dále se může voda ze spodní strany síta odsát sacími skříněmi. Lisová část. papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části (několik válcových lisů za sebou), kde se lisováním odstraní další množství vody z papírového listu. Sušící část. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Ve středu sušící části může být umístěno natírací zařízení pro povrchové úpravy papíru (povrchové klížení nebo natíraní). Na konci papírenského stroje může být kalandr. Jedná se o zvláštní lis, kde se papír povrchově uhlazuje, pak následuje navíječ kde se papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty.

prodej papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir.