Anna Atkins

Anna Atkins (roz. Anna Children) (16. března 1799 Tonbridge, Kent, Anglie – 9. června 1871) byla anglická botanička a fotografka. Je často považována za první osobu, která vydala knihu ilustrovanou fotografickými obrázky. Některé zdroje ji označují za první ženu, která zhotovila fotografii.

Narodila se v Tonbridge, Kent, Anglie v roce 1799. Její matka Hester Anne zemřela v roce 1800 na zdravotní porodní komplikace. Vychovával ji její otec John George Children, což byl vědec mnoha zájmů, například byl na jeho počest pojmenován minerál childrenite nebo krajta Antaresia childreni. Na ženu ve své době „získala neobvyklé vědecké vzdělání“. Její detailní rytiny korýšů byly použity jako ilustrace překladu jejího otce Lamarck: Genera of Shells, která byla vydána v roce 1823.
V roce 1825 si vzala Johna Pelly Atkinse a přestěhovali se na Halstead Place, domova rodiny Atkinsonů v distriktu Sevenoaks, Kent. Poté se věnovala svým zájmům v oblasti botaniky, například sběrem sušených rostlin… tisk fotografií­ na plátno, tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze, tisk na plátno,

John George Children a John Pelly Atkins byli přátelé Williama Foxe Talbota. Anna Atkins se naučila umění fotografie přímo od Talbota, a sice dva z jeho fotografických objevů: techniku fotogenické kresby (photogenic drawing) (při kterém je objekt kladen na fotocitlivý papír, který se exponuje na Slunci až vznikne negativ) a proces kalotypie.
Je známo, že Atkinsová získal svůj první fotoaparát v roce 1841. Některé zdroje tvrdí, že Atkins byla první žena fotografka. Jiné zdroje jako první fotografku uvádějí Constance Talbotovou, manželku Williama Foxe Talbota. Jelikož se nedochoval žádný snímek pořízený fotoaparátem Anny Atkinsové ani žádná fotografie Constance Talbotové, tato záležitost se pravděpodobně nikdy nevyřeší… fotografie na plátnofotografie na plátněfotografie na plátno Praha,

RGB č.1

Barevný model RGB neboli červená-zelená-modrá je aditivní způsob míchání barev používaný ve všech monitorech a projektorech (jde o míchání vyzařovaného světla), tudíž nepotřebuje vnější světlo (monitor zobrazuje i v naprosté tmě) na rozdíl např. od CMYK modelu. Zastoupení a míchání aditivních barev. Promítání základních barev světla na obrazovku ukazuje aditivní barvy kdy se dvě překrývají; kombinace všech tří – červené, zelené a modré v odpovídající intenzitě vytváří bílou. RGB barevný model je aditivní barevný model, ve kterém je smícháno společně červené, zelené a modré světlo různými cestami k reprodukci obsáhlého pole barev. Název modelu pochází z počátečních písmen tří aditivních primárních barev – červené, zelené a modré. Název RGBA je použit k označení červené, zelené a modré, Alpha. Toto není rozdílový barevný model, ale reprezentativní. Alpha je použit pro průhlednost. RGB model sám o sobě nedefinuje co je míněno červenou, modrou, zelenou kolorometricky a tak výsledek smíchaní složek není přesný, ale relativní. Když bude přesně definována chromatičnost barevných složek, potom se barevný model stává absolutním barevným prostorem, takovým jako sRGB nebo Adobe RGB. viz RGB barevný prostor. tento článek diskutuje o společném systému všech rozdílových barevných prostorů, které používají RGB barevný model užitý v nějaké metodě nebo nějaké historické, v barevné podobě produkované elektronické technologii.

/… fotka na plátně, foto na platne, foto na platno, foto na plátno, foto na plátně, foto tisk, fotografie na plátno, giclee, inkjet papir, inkjet papír, kapa desky, kapa fix, nielsen, papír do tiskarny, papír do tiskáren, papír do tiskárny, pasparty Praha, piezografie, pigmentový tisk, plátno pro inkoustový tisk, profesionální tisk fotek, profesionální tisk fotografií, profi foto tisk, …/

Každá barva je udána mohutností tří základních barev – komponent (červené – red, zelené – green a modré – blue, odtud RGB). Základní barvy mají vlnové délky 630, 530 a 450 nm. Mohutnost se udává buď v procentech (dekadický způsob) nebo podle použité barevné hloubky jako určitý počet bitů vyhrazených pro barevnou komponentu (pro 8 bitů na komponentu je rozsah hodnot 0 – 255, pro 16 bitů na komponentu je rozsah hodnot 0 – 65535), přičemž čím větší je mohutnost, tím s vyšší intenzitou se barva komponenty zobrazuje. Jednotková krychle. Stejné úseky na osách neodpovídají stejným jasům.

Model RGB je možné zobrazit jako krychli, ve které každá z kolmých hran udává škálu mohutností barevných složek. Potom libovolný bod se souřadnicemi (r,g,b) v této krychli udává hodnotu výsledné barvy.

Obrácený systém je subtraktivní systém CMYK, kdy pro každou jeho barvu (kromě černé) je použita směs dvou základních barev RGB s maximální mohutností.

/… tisk na plátno, tisk v praze, tisk velkých fotek, tisk černobilych fotek, tisk černobilych fotografii, tisk černobílých fotek, tisk černobílých fotografií, umělecký tisk, velkoformatovy tisk, velkoformatovy tisk fotografii, velkoformatovy tisk praha, velkoformátový tisk fotografií, …/

Stanislav Tůma (1950 – 2005)

Stanislav Tůma: stručný životopis

Narozen 11. 7. 1950 v Chebu, zemřel 14. 9. 2005 v Praze.

Od roku 1969 začínal fotografovat profesionálně. V 70. letech 20. století fotografoval převážně českou hudební scénu, divadlo a architekturu.

V roce 1981 se stěhoval do Švédska, později do Amsterodamu. Vystavoval v evropských muzeích a galeriích (Canon Photo Gallery v Amsterodamu 1981, Kunstindustrimuseum v Kodani 1983, NY Carlsberg Glypotek v Kodani 1984, Henie-Onstad Kunstsentret v Oslu 1984). Publikoval v evropských fotografických časopisech. Jeho práce jsou zastoupeny ve významných fotografických sbírkách. V roce 1982 získal „Kulturní cenu“ Státní kulturní rady Švédska ve Stockholmu. V Holandsku vyšla jeho první fotografická kniha „Women“ s básněmi Jaroslava Seiferta.

/… velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk portfolio fotografií, fotografické portfolio tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek, …/

Malá Strana a Hradčany se staly hlavním tématem jeho volné tvorby. Ve stejné době vznikly další soubory: Zátiší, Akty a Portréty. Vedle autorských výstav Stanislav Tůma dlouhá léta organizoval skupinové výstavy fotografů a výtvarníků v Čechách i v zahraničí.

Na jaře 1990 se vrátil natrvalo do Prahy. Jeho první velká souhrnná výstava v České republice se konala ve výstavní síni Mánes na jaře 1994. V Praze vydal svou další knihu s názvem „Suburbium Pragense“, oceněnou titulem „Fotografická publikace roku 1997“. Jeho kniha „Prager Motive“ získala ocenění „Nejlepší fotografická publikace s textem“ za rok 2004. Poslední důležité výstavy Tůmových prací proběhly v roce 2000 v rámci projektu „Praha evropské město kultury“ na Staroměstské radnici v Křížové chodbě a Rytířském sále, a v roce 2006 „Pražské fragmenty“ v Muzeu hlavního města Prahy. V posledních letech Ministerstvo zahraničních věcí ČR prostřednictvím Českých center vystavovalo Tůmovy práce po celé Evropě – Stockholm, Berlín, Budapešť, Moskva, Varšava, Sofie – i v Kuala Lumpuru.

MĚSÍC OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

MĚSÍC OTEVŘENÝCH DVEŘÍ KNIHOVNY LANGHANS GALERIE PRAHA

Prezentace zahraničních publikací o fotografii + projekce dokumentace autorských knih studentů fotografických škol. Vstup zdarma.

Na měsíc duben 2010 připravila Langhans Galerie Praha mimořádnou akci, při které se výstavní prostory změní ve velkou čítárnu zahraničních publikací a periodik o současné fotografii.

Měsíc knihovny bude doplněn o prezentaci autorských knih studentů českých vysokých škol zaměřených na fotografii.

Unikátnost Langhans knihovny spočívá v tom, že na území ČR pravděpodobně nenajdeme takto specializovanou, veřejnosti přístupnou knihovnu zaměřenou na zahraniční produkci publikací a periodik věnujících se fotografii a příbuzným formám umění, zvláště pak se zaměřením na aktuální dění v oboru.
/ rámovanírámy Nielsen, rámovaní Praha, rámy Nielsen Praha, rámování fotografiírámování fotografií Praha, rámování fotek Praha, muzealní skla ClearColour, kašírování na Kapu, Kapa fix, Dibond, archivní pasparty, napínání na blindrám, napínání na blindrám Praha, napínání plátna, napínání plátna Praha /
Běžně je tato prezenční knihovna přístupná v rámci návštěvy výstav, tzn. po zaplacení vstupného na výstavu nebo na základě abonentské karty.

Při této výjimečné akci Měsíce otevřených dveří budou publikace a periodika rozmístěné podle oddílů ve dvou patrech na přibližně 25 stolech. Vznikne tak rozsáhlá čítárna bezmála 500 publikací, kterými je možné jak volně listovat, tak si v jednotlivých publikacích samostatně studovat.

V rámci akce budou návštěvníci požádáni o vyplnění dotazníku. Zjištěné údaje budou použity pro směřování dalšího rozvoje knihovního fondu a návštěvních podmínek.

Z přízemí Langhans Galerie Praha bude vytvořen promítací sál, kde budou prezentovány autorské knihy studentů fotografických škol. Naší výzvu přijali fotografické ateliéry pražské VŠUP a FAMU, University J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Autorské knihy vznikají často v jednom nebo několika málo exemplářích a jsou tedy velmi obtížně sdělitelné širší veřejnosti. Jde často nikoliv o makety hypoteticky standardně vydané publikace, ale o svébytné umělecké dílo. Knihy či objekty budou prezentovány formou videozáznamů, které připravili studenti, často doplněné vlastními komentáři. Projekce trvá 80 minut.

velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk portfolio fotografií, fotografické portfolio tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek,

Akce MĚSÍC OTEVŘENÝCH DVEŘÍ KNIHOVNY LANGHANS GALERIE PRAHA je přístupná zdarma.

K této akci se vernisáž nekoná.

Příští výstava EGO – portrét vs. fotografie, kurátorů Pavla Turka a Roberta V. Nováka, je zaměřená na hledání podoby a konstruování vlastní identity (od 26. května).

Ivan Vosecký: Graffiti / Karlin Studios

Aplikované grafiti

Je to mantra, po dvou letech vystavuje Ivan Vosecký opět v Karlíně. Je to pro něj dobrej prostor, má blízko k jeho tvůrčímu procesu, má kontext s tím, kde jeho umění vzniká, neboť vzniká tam. Tam Ivan taky hraje na kytaru a zkouší s kapelou. Ten prostor není čistý ani špinavý, má něco jako podmalbu, s čímž Ivan rád počítá. V tomto stejném intervalu tady proběhly už dvě jeho sólovky – jedna retrospektiva v roce 2006 z toho, co mu zbylo v ateliéru, přežilo nákupy, přesuny a hlavně autorské reedice. Druhá, v roce 2008, s názvem Nigdo. První byla založená na kráse „nesourodosti“, neučesanosti a torza, druhá na kráse výrazu gesta, jednoduchého tvaru a jejich vztahů a také sentimentální percepci atmosféry bruselu a sedmdesátek. O té druhé psal jakoby o té první Ivan Mečl o hovně a zlatu, obrazech vrstvených na obrazech, prohraném uměleckém zápase a pitomém umění, s divusovou nadsázkou i upřímností. Ivan má pár poloh, které se prolínají i vyskytují čistě, a které lze poměrně jednoduše pojmenovat: příběh – abstrakce – písmo čili: zprávy a události – bůh – čin. To zajímavé pak nastává, když můžeme autora pozorovat, jak se přesouvá od příběhu ke stylizaci, od postavy k textu, od znaku k abstrakci a zpátky ke komiksu, vždy za sebou zanechávaje autorský stín. Ani důslednější redukce na nápis nebo abstraktní tvar není prosta jeho „rukopisu“, v tomto nepřerušuje vztah k modernismu, který jde rozkrýt i na jiných principech. Další důležitou kotvou k historii je jeho vědomé uplatňování estetických kvalit designu bruselu a sedmdesátých a osmdesátých let, ale i obecné vztahování se k dějinám umění. Jeho obsahem jsou velká civilizační témata a filozoficky vyslovené pravdy, někdy dokonce morální výzvy, jindy pro někoho drsně přepísklé apely. Mluvíme o Bohu, lásce, buddhismu, Izraeli, válce, peklu a nakonec tady na stěnách visí tvary, ze kterých se vylupuje postavička strýčka Fida, kočičky, ptáčka, podle některých kundička, busta, hlava, portrét, výseč krajiny. Teď co s tím. Tyto nové plastické aplikace připomínají kubistické intelektuální zápasy o prosté motivy, snahy geometrické abstrakce o dosažení zlatých řezů, edge painting, které končí v pocitu husákovského bytového kánonu, kde to nejlepší dosahuje božských proporcí (těch historicky odsedimentovaných do pocitu prázdného blaženého známa). Stánková letní nálada depresivních padesátých let s jahodovou zmrzlinou v ruce. Zrecyklované zbytky obrazů na kapě zasazené do abstraktního reliéfního a malovaného prostředí by mohly po zanimování být klubovým pokračováním seriálu „Potkali se u Kolína“. Radost z nabízené interpretační hry a vyprázdnění žonglérsky vybalancované na hranici znaku, torza příběhu a dekoru abstrakce. Znovu a odjinud zkouší Ivan Vosecký vystavět figuru a ukázat galerii postav a věcí v jejich jasné jednoduchosti, za kterou se skrývá onen Mečlem vyřčený umělecký zápas moderního umělce.

Edith Jeřábková

/ tisk černobílých fotografií, tisk černobílých foto, tisk černobílých fotek, tisk cernobilych fotografii, tisk cernobilych fotek, tisk cernobilych fotek, zvětšování černobílých fotografií, zvětšování černobílých fotek, zvětšování černobílých fotografií, velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk portfolio fotografií, fotografické portfolio tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek /

Vernisáž: středa 31. 3. 2010, 18:00

Výstava proběhne: 1. 4. – 25. 4. 2010

László Moholy-Nagy 2/3

Sedmadvacetiletý Nagy se v něm zabýval myšlenkou, která ho neopustila celý život a jako červená nit se táhla až do posledních let života: strojem na krásu. Bez domyšlení této utkvělé Nagyovy představy, jež přetrvala i léta amerického pobytu, televizi, rozmach zvukového filmu a rozhlasu, aniž ztratila pro autora přitažlivost, nelze pochopit podstatný motiv v melodii Nagyova životního díla.„Dynamicko-konstruktivní systém sil“ byl pojednáním o možnosti složité pohyblivé plastiky, spojené s variabilní hrou světel a schopné nekonečných kombinací prostorových vztahů a světelných efektů. Stroj na krásu měl v každém okamžiku nabízet divákovi velmi jemné, ale tím rafinovanější potěšení dokonalé harmonie, měl tuto harmonii vytvářet a precisností své technické harmonie „vyrábět“ kromě krásy i estetickou pravdu.Povšimnutí zaslouží především pevná a nezlomná Nagyova víra, že samotná formální krása je schopna připoutat a obšťastnit člověka. V jeho fotografiích se projevuje znovu a znovu toto přesvědčení a je jedním z klíčů k ne právě snadnému dešifrování fotografických aktivit Bauhausu.Druhým povšimnutíhodným momentem (a zároveň druhým klíčem) je neméně pevné přesvědčení, že krása pro moderního člověka je krásou moderní doby, krásou prostorových vztahů rovnic vyššího řádu, symfonií oceli, skla a světel, že je možné najít její zdroj a vyjádření a že cesta za tímto konečným cílem, spásným a nejvyšším, je cestou neúnavného experimentu. Moholy-Nagy poprvé přistupuje k věčnému problému krásna jako moderní experimentátor, vybavený kromě dobré vůle a přiměřené dávky sensibility i vytrvalým smyslem pro precisní, vědecký přístup k danému problému. Tím stojí Nagy na počátku rozvětveného stromu celé řady moderních a nemodernějších aktivit (nejen ve fotografii).

Gropia však v roce 1923 nezajímal Nagy jako fotograf, kterého ostatně ani nemohl znát, ale Nagy jako konstruktér „bizardního stroje na krásu“, vyrábějícího nezvažitelný produkt sklem a leštěnou ocelí. Moholymu-Nagyovi připadly v Bauhausu dvě funkce: vedoucího kovodílny a zároveň „starého mistra“ tzv. přípravného kurzu. Od samého počátku bylo zřejmé, že udá dílně nový tón a velmi pevný směr. Brzy po Naftově nástupu bylo rychle a s konečnou platností skoncováno s přežívajícím zaujetím pro kubismus i tradicionalismus, který nechtěně do práce dílny vnesli techničtí učitelé. /…/velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek, olaf breuning, jaroslav simandl, jaroslav šimandl, simandl, simandl fotograf, robert portel, janusz szyndler, szyndlerkarel cudlin, cudlin, petr lysaček, petr lysacek, petr lysáček, lysacek, vilem kabzan, vilém kabzan, pavel strnad, breuning, bohdan holomíček , holomíček , bohdan holomicek , holomicek fotograf , holomicek foto

William Henry Fox Talbot

William Henry Fox Talbot (11. února 1800, Melbury, Dorset, Velká Británie – 17. září 1877 Lacock Abbey, Wiltshire, Velká Británie) byl britský vynálezce, fotograf, lingvista, matematik a vynálezce fotografické techniky kalotypie (jinak zvané talbotypie), zabýval se také optikou. Byl členem britské vyšší třídy, dobře vzdělaný a úspěšný v různých oblastech přírodních a humanitních věd. Své největší úspěchy trvalé hodnoty dosáhl v oblasti fotografie – vyvinul princip negativ – pozitiv -, který umožňuje vícenásobné reprodukce fotografického obrazu z jednoho originálu. Tento princip se stal základem všech významných fotografických procesů zhruba od roku 1860 na více než 130 let. Před Talbotovým objevem dominoval proces daguerrotypie a po Talbotově principu přišla po roce 1990 na řadu digitální fotografie. Talbot prováděl experimenty již od roku 1834 a využíval poznatky svých přátel – chemiků Johna Herschela a Thomase Wedgwooda. Roku 1835 vynalezl nejprve metodu nazvanou „Photogenic Drawing“ (fotogenické kresby), na papír kladl květiny, části rostlin z herbáře a jiné ploché předměty. Negativní obraz svých stínokreseb mohl převést okopírováním na pozitiv. Vyráběl si vlastní fotoaparáty s velkými čočkami, kterým jeho příbuzní říkali „pasti na myši“. O čtyři roky později metodu fotogenické kresby vylepšil – běžný kreslící papír se natřel roztokem dusičnanu stříbrného, osušil se, namočil do jodidu draselného a byl opět usušen. Těsně před exponováním se papír zcitlivil roztokem dusičnanu a kyselinou gallovou. Pak se papír vyvolával při světle svíčky. Pozitiv se získal kopírováním, přičemž různá doba kopírování měla vliv na barevný tón pozitivu od karmínové a purpurové po hnědočernou.
umělecký tisk, umelecky tisk, velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek,

Ivan Pinkava / Znejistění středu

„Tento náš svět je uspořádán takovým způsobem, že všude kolem
sebe mohu nacházet všechny důvody k beznaději, vidět ve
smrti obrácení v nic a žalostné slovo – klíč k nepochopitelné
existenci, do níž jsem byl nepochopitelným způsobem vržen.“
(Gabriel Marcel, Přítomnost a nesmrtelnost)
Řekneme-li, že se fotograf Ivan Pinkava (1961) vyjadřuje prostřednictvím klasického zobrazujícího repertoáru černobílé fotografie – figury a zátiší, není to charakteristika zcela přesná. Figura a zátiší se tu totiž prolínají do jednoty zvláštní povahy, kterou lze interpretovat pouze na základě sjednoceného pohledu umělce na vnímání světa a role lidského jedince v něm. Lidská postava vystupuje na snímcích jako živý organismus stejně jako věcný artefakt, který zaplňuje prostor.
Dává prostoru smysl a měřítko. O jaký smysl a jaké měřítko se ale jedná? To není zcela jednoznačné. Co se ale jednoznačné zdá být, je důraz na roli času v tomto opakujícím se procesu.
Pinkavovy fotografie mnohokrát označeny za symbolistní či dekadentní, se prioritně nezabývají povrchem jevové stránky skutečnosti. Podstatné zde jsou vztahy jednotlivých vybraných prvků vůči sobě, vůči volenému rámci jednoho snímku i vůči proměnám a variacím na jednotlivých fotografiích. Drobné, nepatrné obměny motivů hovoří pro opakování, a tedy pro podrobný průzkum nějakého teritoria.
Pokud bychom Pinkavovu tvorbu vnímali lineárně, jako cestu, pak tu dochází k pozoruhodnému jevu. Dominantní, sebestředná, pohledově maximálně exponovaná lidská figura ze starších děl se proměňuje. Stává se epizodickou, nebo zcela mizí.
Vytrácí se. Zbývají po ní pouze různé otisky v prostoru. Paměťové stopy. Pokud zvolíme čtení nelineární, v tomto případě patrně vhodnější, zjistíme, že epicentrum autorova myšlení, kolem kterého se středově pohybuje v různých prstencích Pinkavova obrazotvornost a s ní volená ikonografie, je zcela nehybné. Že je to jakýsi stanovený, pomyslný pevný bod ve vesmíru, kolem kterého probíhají autorovy sondy do oblasti lidské pomíjivosti. Otázky, které se zde kladou, se týkají neustále  potvrzované lidské smrtelnosti i naděje na její překonání, víry v nesmrtelnost.
Výrazově se tu fotografie velmi přibližuje divadelním formám. Přelomovým bodem, zónou nikoho, hraničním přechodem, je tu akt smrti. Zkušenost, kterou nelze v běhu lidského života obejít, z které se nelze vyplatit ani ji jinak
vytěsnit z vědomí. Je to konec jedné lineární časové úsečky, za kterou nastává tma a ne-vědomí. Momenty konfrontace se smrtí se objevují v různých odstupech a v různé intenzitě v průběhu celého života, od dětství přes produktivní věk až ke stáří. I zrození jako začátek, bod nula, odkazuje k jakési konečnosti. Leitmotivem Pinkavova díla se zdá být osa lidského uvědomování si vlastní dočasnosti a hledání obrany proti panice, zmatku a zoufalství, které z tohoto pocitu mohou vznikat. Gabriel Marcel hovoří v této souvislosti o „ose duchovní aktivity“, která v myšlení artikuluje svobodu a milost. Odtud také Pinkavův ambivalentní motiv jinocha, jako nositele obnovované životní vitality ale i jednorázové ukázky dočasné životní dokonalosti, která v procesu času propadne zákonitě destrukci.

Petr Vaňous

olaf breuning, jaroslav simandl, jaroslav šimandl, simandl, simandl fotograf, robert portel, janusz szyndler, szyndlerkarel cudlin, cudlin, petr lysaček, petr lysacek, petr lysáček, lysacek, vilem kabzan, vilém kabzan, pavel strnad, breuning, bohdan holomíček , holomíček , bohdan holomicek , holomicek fotograf , holomicek foto

prodej papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir

archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag

Tvorba Františka Matouška – DOX

Výstava obrazů Františka Matouška bude v Centru současného umění DOX ke spatření od 15. ledna do 15. března 2010. Jedná se o první obsáhlejší přehlídku tvorby jednoho z nejvýraznějších malířů střední generace u nás.

Podobně jako mnozí domácí a zahraniční umělci jeho generace se Matoušek často dotýká tématu paměti. Činí tak ovšem způsobem, jenž je výrazně osobní a specifický, například volbou materiálu a malířské techniky. Matoušek totiž maluje na džínovinu, tj. na bavlněnou látku zvanou denim, jejíž původ je zakódován v samotném názvu látky (pocházející z Nîmes, tj. de Nîmes). Volba tohoto materiálu v Matouškově případě však neodkazuje ke starším evropským dějinám, ale k nedávné době takzvaného reálného socialismu, tedy k době, kdy Matoušek vyrůstal a kdy džínovina symbolizovala touhu po svobodnějším životě. Matoušek vyvinul pro práci s tímto textilem speciální techniku, spočívající v kombinaci tkané osnovy s akrylovým pigmentem.
Matouškův malířský styl dále spočívá v jeho specifickém přístupu k jednotlivým žánrům, s nimiž pracuje – k portrétu, krajině, městskému exteriéru nebo k intimním interiérovým scénám z rodinného života. Klíčový je zde komplexní způsob, jakým Matoušek používá fotografických a jiných obrazových zdrojů, což je patrné zejména v jeho portrétech. Například v malbě, vycházející ze staré rodinné fotografie, oblékne portrétovanou do džínové bundy; další portrét svým pojetím může připomenout Picassovo modré období, i když nejde o autorův záměr a už vůbec ne o citaci konkrétního díla. Dalo by se říci, že Matoušek zde pracuje metodou ikonografických sendvičů, ale ještě vhodnější metaforou pro popis autorových obrazových postupů jsou procesy paměti spojující kolektivní a individuální zkušenost vždy novým a neopakovatelným způsobem.

František Matoušek se narodil roku 1967 v Boskovicích. V letech 1993 až 1999 studoval Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru Jiřího Davida. V současnosti žije a pracuje v Praze. V roce 2000 byl na stipendijním pobytu v USF, Kulturhuset, Bergen, Norsko. V 2001 na stipendijním pobytu v VSC, Vermont, USA. Člen generační skupiny Luxsus. Vystavuje od poloviny devadesátých let. Patří do nejmladší generace okruhu autorů Galerie MXM. Je zastoupen v NG Praha, v soukromých domácích i zahraničních sbírkách.

Partneři centra DOX: Hlavní město Praha a TECHO, a.s.
Program centra DOX se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.
Mediální partner centra DOX: Hospodářské noviny.

Odkazy:

umělecký tisk, umelecky tisk, digitální tisk, digitalni tisk, fine art tisk, fineart tisk, fotografický tisk, inkoustový tisk, pigmentový tisk, tisk fotografie, tisk fotografií, giclée, fotorealistický tisk,

velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk, tisk pohlednic, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio,

prodej papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir

archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag

Další probíhající výstavy v centru DOX
Chelsea Hotel: Přízraky bohémy sleduje na příkladu legendárních umělců a děl spjatých s hotelem, jako jsou Chelsea Girls Andyho Warhola, homoerotické fotografie Roberta Mapplethorpa a mnohostranná tvorba Harryho Smithe, osudy americké bohémy ve třech generacích. Exhibice je ke zhlédnutí do 30. března.

Výstava Julie Calfee: Chelsea Hotel, pohled zevnitř uvádí práce americké fotografky Julie Calfee, která zachytila neopakovatelnou atmosféru hotelu v souboru fotografií, jež jsou poprvé představeny veřejnosti formou obsáhlejší výstavy. Doprovodné programy k oběma výstavám přiblíží životy řady slavných osobností moderní kultury a dotknou se také otázky role a podoby umělce, otázky, co v moderní době znamená pojem bohém a bohémství. Výstava je prodloužena do 15. března.

Komorní výstava Společnou cestou II. – dokumentace výstav a úkolových akcí (fotografie a reprodukovaná díla z akcí) je ke zhlédnutí do 28. února. Výstavu připravil Archiv výtvarného umění ve spolupráci s centrem DOX, kde nyní Archiv působí.

Doprovodné programy probíhají každé pondělí a čtvrtek. Více informací na www.doxprague.org

Fine art papiry pro tisk fotografií.

Museo Fine Art je jméno celé skupiny digitálních médií koncipovaných pro využití ve výtvarném umění. Jsou vyrobena podle archivních standardů, což znamená, že veškeré produkty jsou ze 100% bavlny bez obsahu kyselin a neobsahují žádná optická zjasňovače o kterých je známo, že vlivem času žloutnou. Pro tisk fotografií nám prodejci papírů nabízí barytový papír zvaný barytaPlátna pro tisk se používají jak pro tisk fotografií, tak pro tisk reprodukcí nebo pro stare mapyStaré mapy na nich působí efektně a dají se patinovat. Pro tento účel se používá plátno pro digitální tisk, /platna pro digitalni tisk/  nebo plátno pro inkoustový tisk. Tyto materiály také dodává Hahnemuhle.