Eduard Isaac Asser

Eduard Isaac Asser (19. října 1809 Amsterdam – 21. září 1894 tamtéž) byl nizozemský průkopník fotografie. Byl jedním z prvních v Nizozemsku, který experimentoval s novým médiem. Pořídil nejstarší obrázky Amsterdamu a Haarlemu… prodej inkjet papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir,

Narodil se 19. října 1809 v Amsterdamu jako syn prominentního právníka. V roce 1821 se rodina přestěhovala do velkého domu poblíž kanálu Singel u věže Munttoren, kde pak žil po zbytek svého života. Vystudoval práva na Athenaeum Illustre a šel ve stopách svého otce, ale byl také nadšený amatérský malíř. Asi od roku 1842 experimentoval s fotografováním, jako jeden z prvních v Nizozemsku. S aparátem zakoupeným v Paříži se naučil fotografovat sám, což v počátcích fotografie nebylo snadné. Recepty přebíral z francouzských příruček, zpracovával toxické chemické látky, připravoval si postříbřené měděné desky, mokré skleněné negativy a tiskový papír. Díky tomu, že měl hodně trpělivosti a hodně vytrvalosti, se mu dařilo úspěšně vytvářet fotografické obrazy.

Zpočátku se Asser zabýval daguerreotypiemi, později se soustředil na papírové negativy. Když prozkoumal všechny možnosti, začal v roce 1857 s rozvojem fotolitografického procesu. Tato metoda mu umožňovala fotografovat rychle a s pomocí inkoustu levně snímky reprodukovat a distribuovat. Tento “Proces Asser”, který si nechal patentovat, mu udělal ve své době skvělou reputaci… bavlněný papírbarytový papírbarytaoboustranný papíroboustranny papiroboustranny papir pro digitalni tisktexturovaný papír,
Zpočátku pořízoval hlavně portréty svých přátel a příbuzných. Později, po roce 1850, také dělal autoportréty, zátiší a městská panoramata, inspirovaný holandským malířstvím sedmnáctého století. Zhotovil nejstarší dochované fotografie Amsterdamu a Haarlemu. Jeho práce jsou téměř všechny dochovány. Hodně z jeho děl je ve sbírce amsterdamského Rijksmusea…  texturovany papirinkjet papírinkjet papíryinkjet papirinkjet papiryarchivní papírruční pohledniceplátna pro tiskplatno pro tiskplátno pro digitalní tisk,
Jeho fotografická produktivita po roce 1860 prudce klesla, ale zůstal aktivní jako propagátor nového média. Byl redaktorem a členem “věstníku fotografie” Tijdschrift voor Photografie, prvního fotografického časopisu v Nizozemsku. Byl také spoluzakladatelem amatérského fotografického sdružení v Amsterdamu “Helios”. Dva roky před svou smrtí založil společnost pro fotolito- a zinkografický proces Maatschappij voor Photolitho- en Zincografie Procédé Mr. E.I. Asser, která mimo jiné uspořádala výstavu fotolitografických reprodukcí v Průmyslovém paláci. Zemřel 21. září 1894 ve svých téměř 85 letech ve svém domě u kanálu Singel.
Byl strýcem Tobiase Assera, pozdějšího vítěze Nobelovy ceny za mír.

El Lisickij

El Lisickij (Эль Лисицкий), vlastním jménem Lazar Markovič Lisickij (Лазарь Маркович Лисицкий) (23. listopadu 1890 – 30. prosince 1941) byl ruský a sovětský výtvarný umělec. Byl malíř, architekt, designér, učitel, architekt, typograf a fotograf. Patřil k nejdůležitějším osobnostem ruské avantgardy počátku 20. století, spolu se svým učitelem Kazimirem Malevičem založil umělecký směr suprematismus. Pro Sovětský svaz navrhl četné výstavní expozice a propagandistické materiály. Jeho práce ve značné míře ovlivnila Bauhaus, konstruktivismus a hnutí De Stijl. Experimentoval s produkčními technikami a stylovými prostředky, které později ovládly grafický design 20. století.
Celá Lisického kariéra byla ve znamení jeho víry v umělce jako prostředníka změny, později zformulována jeho prohlášením: “das zielbewußte Schaffen” (Tvorba záměr směřování). El Lisickij jako Žid začal svou kariéru ilustrováním jidiš dětských knih ve snaze povznést židovskou kulturu v Rusku, v době, kdy země procházela velkými změnami a rušila anti-semitské zákony. Ve svých 15. letech začal učit, v čemž různými způsoby pokračoval po většinu života. Během let učil na různých pozicích, školách a uměleckých uskupeních, myšlenky rozšiřoval a předával v razantním tempu. Toho se držel když pracoval společně s Malevičem na vedení suprematistické výtvarné skupiny UNOVIS, když připravoval různé vlastní suprematistické série, Prouny, a déle i v roce 1921, kdy přijal pozici ruského kulturního velvyslance ve výmarském Německu, kdy ovlivňoval a spolupracoval s důležitými osobnostmi Bauhausu a hnutí De Stijl. Ve zbývajících letech přinesl významné inovace na poli typografie, výstavnictví, fotomontáže a knižního designu, které mu přinesly mezinárodní uznání. Pokračoval i v roce 1941, kdy téměř na smrtelné posteli navrhl jednu ze svých posledních známých prací – sovětský propagandistický plakát vyzývající lid, aby vyrobil více tanků pro boj proti nacistickému Německu.

tisk fotek praha, tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno, tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze, tisk na plátno, fotografie na plátno, fotografie na plátně, fotografie na plátno Praha, fotografie na plátno v Praze, fotografie na plátně v Praze

Lisickij objevil fotografii nejdříve prostřednictvím typografie. Jeho první prací byla v nouzi přijatá zakázka na sérii reklamních obrazů na kancelářské potřeby Pelikán. Snímky pořizoval starým aparátem svého tchána formátu 13x18cm a dál je zpracovával do fotomontáže. V roce 1924 ve Švýcarsku vznikla jeho nejznámější fotomontáž Konstruktér – vlastní portrét, kompozice dvou slévajících se obrazů vyzařující tvůrčí energii.
Lisickij hojně uplatňoval fotografii ve své výstavní tvorbě. Jako první používal fotomontáže na plochách celých panelů a stěn, stejně jako při tvorbě Prounů veden hlavně snahou ovládnout a organizovat prostor. Vrcholem této snahy byl sovětský pavilon Mezinárodní výstavy tisku v Kolíně nad Rýnem v roce 1928 kde společně se S. Seňkinem vytvořil monumentální fotografický vlys komponovaný z několika desítek fotografií tvořících rytmicky uspořádaný proud obrazů, svou dynamikou odpovídající soudobým filmům Pudovkina, Vertova a Ejzenštejna. Také jeho grafická úprava časopisů a alb užívá principů filmové montáže, jednotlivá čísla zpracovával jako souvislý obrazový děj.
Když v druhé polovině 30. let v ruském umění dynamiku a nadšení prvních sovětských let vystřídala strnulá idealizace vlastní Sorele, Lisickij se usilovně snažil nějakým způsobem nový směr rozvinout, ale bez valných výsledků.
Lisického fotomontáže byly většinou prosté, ale o to víc metaforické. Lisickij byl spíš než fotografem režisérem a architektem fotografie, využíval její prostředky aby vytvořil svébytná umělecká díla.

prodej inkjet papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir, inkjet

Patrick Demarchelier

Patrick Demarchelier (* 21. srpna 1943) je francouzský módní a portrétní fotograf. Je považován za jednoho z nejlepších a nejznámějších módních fotografů.

tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek, epson, epson micropiezo, epson micro piezo, mikropiezo, mikro piezo, černobílé fografie, tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek,

Narodil se v blízkosti Paříže v roce 1943, dětství prožil v Le Havre se svou matkou a čtyřmi bratry. Po sedmnáctých narozeninách dostal od nevlastního otce svou první fotoaparát Eastman Kodak. Demarchelier se naučil jak vyvolat film, retušovat negativy a začal portrétovat své přátele a svatby.
Roku 1975 odešel se svou přítelkyní z Paříže do New Yorku. Tam začal působit jako fotograf módy na volné noze. Díky tomu objevil svět fotografie, kde se učil a spolupracoval s takovými jmény jako byli Henri Cartier-Bresson, Terry King nebo Jacque Guilbert. Netrvalo dlouho a jeho práce přitáhla pozornost známých magazínů Elle, Marie Claire nebo 20 Ans.
Později začal pracovat pro Vogue a Harper’s Bazaar, ale až v září 1992 začala jejich 12-letá spolupráce. Žil od roku 1975 v New Yorku, oženil se Miou a narodili se jim dvojčata. Na konci 70. let fotografoval obálky pro téměř všechny významné módní časopisy, včetně amerického, britského a pařížského Vogue. Také pracoval na obálce magazínu Rolling Stone, Glamour,Life , Newsweek , Elle nebo aMademoiselle. Fotografoval mnoho mezinárodních reklamních kampaní, včetně šamponu Farrah Fawcett v roce 1978, panenky Brooke Shields v roce 1982, Ralph Lauren, Cutty Sark, Calvin Klein, Talisa Soto, Giorgio Armani, Chanel, Gap, Gianni Versace, L’Oréal, Elizabeth Arden , Revlon, Lancôme, Gianfranco Ferré, Dior, Louis Vuitton, Celine, TAG Heuer, Yves Saint Laurent nebo Lacoste.
Byl také hlavním fotografem knihy On Your Own (Na vlastní pěst), průvodce životního stylu a krásy psaný pro mladé ženy vydané firmou Brooke Shieldsová. Od roku 1992 pracuje pro Harper’s Bazaar jako jeho hlavní fotograf. Demarchelier roku 2005 získal zakázku na Kalendář Pirelli. V průběhu let jeho kariéra katapultovala ke spolupráci s nejlepší make-upovými umělci jako jsou například Laura Mercier, Jason Marks nebo Pat McGrath.
Demarchelier je zmiňován ve filmu Ďábel nosí Pradu z roku 2006, když se “dračí dáma” Miranda Priestly (Meryl Streepová) ptá Andy (Anne Hathawayová) po jejím prvním dnu v práci: “Už to Demarchelier potvrdil?”, opouštějíc ji naprosto zmatenou. První asistentka Emily (Emily Bluntová) s klidem vstoupí do děje a říká “Mám Patricka”. Toto hlášení se ve filmu objevuje dvakrát.
V roce 2007 mu francouzská ministryně kultury Christine Albanel udělila Řád umění a literatury (Officier).
Mezi jeho nejznámější fotografie patří například: Christy Turlington, New York, 1992, Nadja Auermann, Paříž, 1994, Nadja, New York, 1995.
Spolupracoval také s českými modelkami Terezou Maxovou a Veronikou Vařekovou.
Dnes Patrick Demarchelier žije v New Yorku se svou ženou Miou a jejich dvěma dětmi.

internetová galerie, černobílé fografie, tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek, tisk fotografií Praha, tisk fotografií na plátno, foto na plátno, fotografie na platne, foto na platne,

Gordon Parks

Gordon Roger Alexander Buchanan Parks (30. listopadu 1912 Fort Scott v Kansasu – 7. března 2006 New York) byl americký fotograf společnosti Farm Security Administration (FSA). Kromě toho byl ještě hudebníkem, básníkem, romanopiscem, novinářem, aktivistou a režisérem. Nejvíce jsou zmiňovány jeho fotografické eseje pro časopis Life a jeho film z roku 1971 Shaft, který režíroval.

tisk fotek, tisk fotek na platno, tisk fotek praha, tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno, tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze, tisk na plátno, fotografie na plátno, fotografie na plátně, fotografie na plátno Praha,

Ve 25 letech Parkse zaujaly fotografie migrujících pracovníků v časopise a koupil si v zastavárně první fotoaparát Voigtländer Brilliant za 12,50 dolarů.
Snímky úředníků, kteří vyvinuli první svitkový film, jeho práci ocenili, a vybídli jej, aby fotografoval módu v obchodu Frank Murphy’s women’s clothing v St. Paulu. Parks každý snímek pořídil dvojitou expozicí, s výjimkou jednoho, ale právě ten padl do oka Joe Louisové, manželce boxera a mistra těžké váhy Marva Louise. Louisová doporučila Parksovi přestěhovat se do Chicaga, kde začal pořizovat snímky z byznysu pro společnost žen.
Během příštích několika let Parks vystřídal celou řadu zaměstnání, na volné noze se jako doplňkové činnosti věnoval portrétní a módní fotografii. Začal pořizovat kroniku černého ghetta města South Side a v roce 1941 díky výstavě těchto fotografií členství ve společnosti FSA. Společnost FSA byla vytvořena v USA v roce 1935 v rámci New Deal. Jejím úkolem bylo v krizi pomáhat proti americké venkovské chudobě. FSA podporovalo skupování okrajových pozemků, práci na velkých pozemcích s moderními stroji a kolektivizaci. Vedle Parkse byli v sociologicko-dokumentárním programu této agentury zapojeni fotografové jako například Walker Evans, Dorothea Langeová, Roy Stryker, Arthur Rothstein nebo Ben Shahn. Ve spolupráci pod vedením Roye Strykera vytvořil řadu svých později známých fotografií, například Americká gotika, Washington, D.C. (pojmenované podle malby Granta Wooda se stejným názvem, na které je americký dům s gotickým oknem a před ním dva vysocí, štíhlí staříci s úzkou bradou). Na fotografii pózuje velmi štíhlá afroameričanka Ella Watsonová, která pracovala jako uklízečka pro budovu FSA a stojí strnule před americkou vlajkou, v jedné ruce drží koště a ve druhé mop.
Parks se inspiroval k vytvoření tohoto portrétu poté, co si všiml opakovaného rasismu v restauracích a obchodech po svém příjezdu do Washingtonu. Když tento snímek viděl Stryker, prohlásil o něm, že je to obvinění Ameriky – a že by to mohlo způsobit, že všechny fotografy vyhodí z práce; a požádal Parkse, aby s Watsonovou dále spolupracoval. Tato souhra však vedla k sérii fotografií z jejího každodenního života. Parks sám později řekl, že jeho první snímek byl nedůvtipný a přehnaný, nicméně ostatní komentátoři tvrdili, že čerpal sílu ze svého polemického charakteru a duality oběti a zachráněného – a měl tak vliv na mnohem více lidí než pozdější portréty Watsonové.
Se vstupem USA do druhé světové války však nastala změna: projekt FSA dostal jiné jméno – Office of War Informations (OWI) – a také jiný program. Ve válce musela propaganda ukazovat, jak jsou Spojené státy silné a ne jaké mají potíže. V roce 1948, kdy FSA zanikla, byla dokonce snaha pořízené dokumenty zničit, aby nemohly být použity pro propagandu komunistickou.
Po rozpuštění FSA zůstal Parks ve Washingtonu jako korespondent OWI, ale v roce 1944 od spolupráce s touto institucí odstoupil. Přestěhoval se do Harlemu, kde se stal nezávislým módním fotografem pro časopis Vogue. Později se zúčasatnil projektu společnosti Standard Oil (New Jersey), ve kterém fotografoval malá města a průmyslová centra. Jeho nejvíce známé s nímky z tohoto období jsou Večeře doma u pana Hercula Browna, Somerville, Maine (1944); Grease Plant Worker, Pittsburgh, Pennsylvania (1946); Auto naložené nábytkem na dálnici (1945); a Ferry Commuters, Staten Island, N.Y. (1946).
Parks obnovil hledání fotografických pracovních míst v módním světě. Navzdory rasistických postojů své doby, editor Vogue Alexander Liberman jej najal k nasnímání kolekce večerních šatů. Parks fotografoval módu pro Vogue několik dalších let. Během té doby, vydal své první dvě knihy, Flash Photography (1947) a Camera Portraits: Techniques and Principles of Documentary Portraiture (1948).
V roce 1948 vyhrála jeho fotografická esej o mladém vůdci gangu v Harlemu a mohl tak získat zaměstnání jako fotograf a dopisovatel časopisu Life. Celých 20 let fotografoval na téma módy, sportu, divadla (Broadway Theatre), chudoby, rasové segregace nebo portrétů (Malcolm X, Stokely Carmichael, Muhammad Ali, Barbra Streisand). Jeho fotografická esej o chudém brazilském chlapci jménem Flavio da Silva, který umíral důsledkem podvýživy, zápalu plic a průdušek a podvýživy, přinesl dary, které zachránily chlapcovi život a zaplatily za nový domov pro jeho rodinu.

velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotekvelkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk fotografie, fotografie tisk,