Vilém Heckel

Vilém Heckel (21. května 1918 Plzeň – 31. května 1970 Huascarán) byl český fotograf a horolezec. Věnoval se propagační a krajinářské fotografii, zejména fotografování hor… velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia,

Narodil se v Plzni. Jeho otec Adolf Heckel byl jeřábníkem v plzešklé Škodovce. Otcovy koníčky byly turistika a fotografie, oběma zásadně ovlinil i svého syna. Vilém se vyučil portrétním fotografem v Plzni v roce 1936. Pracoval nejprve v menších fotografických ateliérech. Počátky své kariéry spojil s reklamní fotografií. Od roku 1937 byl zaměstnán u pražské firmy Indusfoto, brzy však svůj zájem obrátil směrem k divadelní fotografii a následně k reportáži. Působil v několika ateliérech, než se usadil jako průmyslový fotograf ve Zbrojovce Brno a u Československé obchodní komory v Praze. Zde strávil patnáct let. V roce 1949 byl přijat do fotografické sekce Svazu československých výtvarných umělců.

Od roku 1953 se věnoval rovněž horolezectví. V roce 1956 se stal volným fotografem. Poprvé vystavoval v roce 1960 v Praze soubor fotografií z expedice na Kavkaz, které se zúčastnil v roce 1958. V roce 1962 se zúčastnil podruhé horolezecké výpravy na Kavkaz a v roce 1965 byl členem první československé expedice do Hindúkuše v Afghánistánu. V roce 1967 se zúčastnil horolezecké výpravy do Pákistánu a v roce 1970 československé expedice do Peru, kde zemřel se všemi dalšími členy výpravy při zemětřesení pod lavinou, která zavalila jejich tábor pod horou Huascarán… profesionální tisk fotografiíprofesionální tisk fotografietisk fotografiefotografie tisk,

André-Adolphe-Eugène Disdéri

André-Adolphe-Eugène Disdéri (28. března, 1819, Paříž — 4. října, 1889, Paříž) byl francouzský portrétní fotograf, který začal svou kariéru jako daguerrotypista, ale později se proslavil patentováním nového typu portrétů, takzvaných carte de visite. Jeho manželka Geneviève Élisabeth Disdéri s ním provozovala daguerrotypický ateliér v Brestu od pozdních 40. let 19. století… tisk fotek na platno, tisk fotek praha, tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno,

Disdéri zpočátku pracoval v mnoha zaměstnáních, ale zároveň studoval umění. Začal jako daguerrotypista v Brestu roku 1848 nebo 1849, ale roku 1852 se přestěhoval do Paříže a ulehčil mnoha lidem přístup k levným portrétům.
Málo se však ví, že fotografické portréty ve formátu carte de visite vyráběl ještě před Disdérim francouzský portrétní fotograf z Marseille Louis Dodéro. V článku v časopisu La Lumière z 24. srpna 1851 popsal Frances Wey, spisovatel a kritik fotografie, Dodérovu myšlenku uvedení malé fotografie na kartičce, která by umožňovala “místo jména mít na vizitce vlastní portrét. V roce 1851 Dodéro také vycítil, že toto zmenšení formátu identifikační podobenky může být použito pro úřední dokumenty, jako pas nebo lovecký lístek… tisk fotografií­ prahatisk fotografií­ v prazetisk na plátnofotografie na plátno,

Dne 22. listopadu roku 1854 si nechal patentovat takzvané carte de visite (“vizitky”). Disdéri vyrobil rotační fotoaparát, který uměl udělat osm různých obrázků na jedno políčko negativu o velikosti 63×95 mm. Fotoaparát, který se inspiroval stereoskopickými kamerami, byl opatřen čtyřmi objektivy a snímal na pohyblivou fotografickou desku. Po vytištění na albuminový papír byly obrázky rozstřiženy na malé portréty, nalepeny na karton a používány jako navštívenky. Na snímku zobrazil většinou celou postavu od hlavy k patě v umělém prostředí ateliéru, v obyčejné póze s harmonickou a příjemnou optikou. Tak uvedl do fotografie její schopnost poskytnout levně a každému jeho podobiznu. Při velkolepé reklamě a nízkých cenách dosáhl toho, že do jeho portrétního ateliéru v Paříži přicházelo pro vlastní podobiznu mnoho lidí. Velmi brzy se ateliér stal chrámem fotografie – místem jedinečného skvostu a elegance, který denně prodal 300 až 400 portrétů. Vizitky ovládly svět během 60. a 70. let 19. století a značně tak přispěly rozšíření a popularizaci fotografie. Vizitky bylo relativně snadné i levné kopírovat ve větším počtu na rozdíl od drahých a velkých daguerrotypií. Fotografické vizitky si pak mohli přátelé vyměňovat mezi sebou a díky standardnímu formátu sbírat a umísťovat do rodinných alb. Vizitky se staly populární až poté, když v květnu 1859 Disdéri vyfotografoval ve svém ateliéru Napoleona III., který kvůli fotografii přerušil svou cestu do války. Ještě větší popularitu získaly vizitky poté, když se nechala vyfotografovat celá královská rodina v Londýně. Během tří měsíců se prodalo 70 000 fotografických vizitek a údajně jich bylo vyrobeno ještě 200 000 dalších. Napoleon III. jmenoval Disdériho svým dvorním fotografem a zajistil mu jisté příjmy.

Martha Cooper

Martha Cooper (nar. 1943 v Baltimore, Maryland, USA) je americká fotografka. Spolupracovala s časopisem National Geographic, byla členkou redakce New York Post. Známou se stala zejména díky dlouhodobému dokumentování graffiti, street artu, mural artu a dalších tvůrčích směrů propojených s hip hop subkulturou. Tématu se věnuje už od 70. let 20. století… tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno, tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze,

Narodila se v průběhu druhé světové války v Baltimoru, což je největší město ve východoamerickém státu Maryland. Vystudovala etnologii na univerzitách v Oxfordu a Cambridge. V 60. letech minulého století pracovala pro časopis National Geographic, později byla zaměstnancem deníku New York Post. Její fotografie se objevovaly v řadě odborných i populárních časopisů a také v knihách… tisk na plátnofotografie na plátnofotografie na plátně,
Ke graffiti se dostala prostřednictvím fotografování dětí ulice. Náhodně se setkala s Dondim, který byl jedním z nejvlivnějších newyorských tvůrců graffiti v historii směru. Začala dokumentovat jeho dílo a také práce podobně tvořících writerů. Z těchto snímků vznikla kniha zachycující street art subkulturu, kterou vydala v roce 1984 s Henry Chalfantem a nazvala ji Subway Art. Knize se přezdívá bible graffiti a prodalo se jí přes půl milionu výtisků… maxifotky, zvětšování fotografií, maxifototisk fotografií Praha, tisk fotek Praha, fotky tisk, cenik tisku Praha, velkoformátové fotografie,

Martha pracovala více jak dvacet let jako fotografka newyorského centra City Lore, jehož cílem je dokumentovat umění ulice. Její snímky prošly řadou světových galerií. Díky její práci přežilo na fotografiích umění, jehož životnost se běžně počítá na týdny či měsíce. Mezi další její knihy patří R.I.P.: Memorial Wall Art (1994), Hip Hop Files: Photographs 1979–1984 (2004), We B Girlz (2005, s Nikou Kramer o ženách v graffiti), Street Play, From Here to Fame (2005), New York State of Mind (2007), Going Postal (2009) nebo Tag Town o počátcích street artu v New Yorku… velké fotkytisk plakatutisk plakátů,
V roce 2013 pracovala na projektu Sowebo, ve kterém zachycuje problémové předměstí Baltimoru zasažené kriminalitou, drogami a sociálním vyloučením. Také se zaměřuje na boom graffiti v Jihoafrické republice.
V dubnu 2013 Martha Cooper poprvé navštívila Prahu a vystavila své práce v libeňské galerii Trafačka.

Ferdinand Bučina

Ferdinand Bučina (26. říjen 1909, Nusle – 10. listopad 1994, Praha) byl český fotograf a filmař.

Narodil se v Nuslích u Prahy v rodině obchodníka s potravinami Josefa Bučiny a jeho manželky Marie, rozené Špičkové. Později se rodina přestěhovala na Smíchov. V jedenácti letech se stal členem skautského oddílu. Zde si vytvořil vztah k přírodě i skautskou hierarchii životních hodnot. Našel tu celoživotní přátele, například budoucího keramika Jana Kutálka, i svou budoucí manželku Vlastu Sychrovskou. Ze skautského prostředí rovněž pocházejí první Bučinovy fotografie z poloviny dvacátých let.
Od roku 1920 studoval na smíchovském gymnáziu, kde 8. června 1928 úspěšně odmaturoval. Na přání rodičů se zapsal ke studiu na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po dvou letech ale studia zanechal. Poté pracoval v obchodě svého otce.
V roce 1936 se oženil a se svou ženou Vlastou plánovali svatební cestu do Bolívie ve spolupráci s františkánským misionářem a Česko – bolívijskou obchodní společností. Pro tuto cestu si zakoupil dvouokou zrcadlovku Rolleiflex a reportážní filmovou kameru Zeiss Ikon Kinamo na film 35 mm. Výprava byla pro obavy rodičů o rok odložena a novomanželé se vydali na svatební cestu na Podkarpatskou Rus. Pro převážení fotografické a filmové techniky měli místního průvodce s huculským koníkem. Během cesty pořídil řadu fotografií a filmových reportáží. Negativy vždy jednou za čas v improvizovaných podmínkách vyvolal a zajímavé náměty doplnil doprovodnými texty a odeslal do pražských redakcí, takže byly ještě před návratem novomanželů publikovány v tisku (časopisy Ahoj a Ozvěny domova i světa) i ve filmu (filmový žurnál UFA, Československý filmový týdeník). Například fotografie, které pořídil 9. června v užhorodské cikánské škole vyšly v časopisu Ahoj, který si autor ještě na Ukrajině zakoupil o necelé tři týdny později. Tématy Bučinových fotografií byla nejen krajina a příroda ale též motivy etnografické a sociální, jako jsou práce vorařů, život na horských salaších, reportáže z cikánské školy v Užhorodu, z užhorodského tržiště nebo z prostředí ortodoxních Židů v tomto městě… zvetseniny, plakaty, poster, fotosběrna, fotosberan, digitalni fotografie, digitální fotografie,
Po návratu z Podkarpatské Rusi vystavil několik fotografií ze své cesty ve výkladní skříni obchodníka s fotografickými potřebami Karla Popa ve Spálené ulici. Na základě těchto fotografií si jej všiml architekt Petr Flenyko a pověřil jej pracemi pro oddělení cizineckého ruchu ministerstva obchodu. Pro ministerstvo obchodu pak fotografoval a filmoval až do roku 1939. Protože fotografie byla prohlášena řemeslnou živností, musel požádat o živnostenský list, který mu byl udělen 15. ledna 1937. Nejvýznamnější výsledky Bučinovy fotografické činnosti na poli propagace cestovního ruchu byly uveřejněny na výstavě Fotografie ve službách cestovního ruchu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Praha 1941. Jednalo se o 113 velkoformátových fotografií (50 x 60 až 100 x 120cm) z archivu ministerstva obchodu, kdy Bučina byl autorem naprosté většiny z nich… velkoformátový tiskdigitalizacefotografie na plátnofotky na plátno,
V době po mobilizaci v roce 1938 působil jako fotograf a kameraman u armádního zpravodajského útvaru. Pak nastoupil jako kameraman u Českého zvukového týdeníku – Aktuality. Většinu války (1940-1944) pracoval jako laborant u firmy Illek a Paul v Praze na Karlově náměstí. Během války vznikla i jeho kniha Lidé z Javorníka. Fotografie pro ni byly pořízeny během devatenácti dnů na přelomu února a března 1941, kniha vyšla na Vánoce 1941.
Po roce 1946 pracoval pro Československý zpravodajský film, později také pro Propagační a Krátký film. Při natáčení propagačních filmů o rybolovu a myslivosti spolupracoval mimo jiné i s fotografem Slávou Štochlem. Své zkušenosti s pobytem v přírodě a s jejím fotografováním využil v obrazových knihách pro děti a mládež Co děti viděly na louce (1954) a Plátěná osada (1956).
Věnoval se rovněž fotografii architektonických a uměleckých památek. Ty vyšly knižně v publikacích pro zahraničí Prager notturno (Pražské nokturno, 1957), Ein Steinerner traum des mittleralters (Město středověkého kouzla, 1958) a A book of madonas (Kniha madon, 1958) v nakladatelství Artia.

Natočil řadu reportáží, které byly promítány v rámci filmového žurnálu UFA a Československého filmového týdeníku. Prvními úspěšnými filmy byly reportáže o amerických bizonech chovaných maďarským grófem Széchenyim pod Vihorlatem na Slovensku a film o lovu jelenů v Tatrách, které pořídil během své svatební cesty v roce 1936.
Před druhou světovou válkou se obchodník s fotografickými potřebami Karel Pop stal zástupce francouzské firmy Pathé, která uvedla na trh nový kinematografický formát Pathé Baby – 9,5 mm s perforací uprostřed filmového pásu. Ferdinand Bučina měl natočit film, propagující tento nový filmový systém. Jako námět byl vybrán zánik Svatojánských proudů. Scénář napsal Petr Karásek a režie se ujal O. Turek. Exteriéry byly pořízeny v září 1939. Válečné události ale realizaci filmu neumožnily. Po skončení války Bučina prodal natočený materiál Krátkému filmu… fotograf umělec,  umělecký fotograf, modní fotograf,
Po druhé světové válce působil jako scenárista, kameraman i režisér filmů propagujících cestovní ruch. Takovýchto filmů realizoval více než dvacet.

László Moholy-Nagy 1/3

László Moholy-Nagy (* 20. června 1895, Bácsborsód – 24. listopadu 1946, Chicago) byl maďarský malíř, fotograf a profesor školy Bauhaus. Spolu s exilovými maďarskými fotografy Brassaïem a André Kertészem byl významným avantgardním fotografem v Evropě.Narodil se v roce 1895 v Bácsborsódu v Maďarsku. Původně studoval práva, pak v roce 1914 odešel jako voják rakousko-uherské armády do války. Tři roky po nástupu na frontu byl těžce raněn na ruské frontě. Při rekonvalescenci v Oděse a pak v Szegedu začal kreslit portréty a krajiny. Jeho raná tvorba byla pod vlivem ruských avantgardistů a německých expresionistů. V roce 1918 se vrátil do Budapešti, kde dokončil doktorandské stuidium práv. Avantgardisticko – expresionistickou tvář měl i časopis „Ma“ (Dnes), který Nagy se čtyřmi přáteli vydal jako manifest a program stejnojmenné skupiny, založené roku 1919.Léta 1919 až 1920 strávil Nagy ve Vídni. Roku 1921 se Nagy setkal v Düsseldorfu s Lissitzkým, jenž tehdy s Rodčenkem a Tatlinem rozvíjel konstruktivistické teorie slavnými sériemi návrhů architektur. Toto setkání mělo pro Nagye, jak se zdá, osudový význam. Jeho styky s Lissitzkým byly po celou řadu příštích let – přesněji řečeno až do roku 1928, kdy se Lissitzký po pětileté nepřítomnosti ve vlasti vrátil do Moskvy – velmi živé. Zejména za berlínského pobytu Lissického se trojúhelník konstruktivisty Lissitzkého, dadaisty Thea van Doesburga a váhajícího novice expresionismu Moholy-Nagye vzájemně zřetelně, a jak se zdá, navždy ovlivnil.Léta 1921 až 1923 nacházejí Nagye v Berlíně – stýká se zde s Herberkem Waldenem, vystavuje své kresby ve „Sturmu“ – zkrátka, z nováčka z maďarské provincie se stává měsíc od měsíce výraznější Někdo, s kým se musí počítat.Roku 1923 jej povolal předvídavý Gropius do Bauhausu jako uměleckého vedoucího kovodílny. Gropius pozval Moholyho-Nagye do Výmaru na základě manifestu s podivuhodným a po pravdě poněkud kabalisticky znějícím titulem „Dynamicko-konstruktivní systém sil“, který Moholy-Nagy spolu s Kémenyem publikoval roku 1922 v časopise „Sturm“. /… /reklámní fotografie, velkoplošný tisk fotografií, velkoplošný tisk fotografií praha, grafika, pfka, tisk pf, plakat, plakáty, velkoplošný tisk Praha, maxifotky, zvětšování fotografií, maxifototisk fotografií Praha, tisk fotek Praha, fotky, cenik tisku, velkoformátové fotografie, velké fotky, tisk plakatu, tisk plakátů, tisk plakátů Praha, velkoformátový tisk, tisk fotografií, tisk na plátno, profi tisk fotek, pro tisk fotek, pro tisk fotografií, archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, papiry hahnemuhle, papír rag, černobílé fografie, tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek,