László Moholy-Nagy 3/3

Moholy-Nagy byl apoštolem estetického zážitku, vizionářem nové jednoty techniky a umění, v níž spatřoval cestu k uskutečnění nové kultury, zrozené z tohoto životního pocitu. Zdůrazňoval prvotní důležitost formy a její dynamiky i možností poskytovaných moderními objevy. Ještě spíše než v kovodělně se však projevovaly schopnosti a aktivita Nagyovy v přípravném kursu. Snažil se tu docílit výtvarného vnímání a myšlení ve vztahu ke konstrukci, její statice a dynamice, rovnováze a prostoru. Materiálem bylo dřevo, plech, sklo, dráty, šňůry, na žácích bylo vyřešit složité úkoly, jimiž Moholy-Nagy rozhodně nešetřil. Dokonale esteticky vyřešená kompozice, opřená v jediném bodě a kývající se. Rozčlenění prostoru nad danou základnou průhlednými a neprůhlednými elementy, čímž by se stal prostor vnímatelným…Kromě práce v kovodělně byl Moholy-Nagy činný i jako spolupracovník Herberta Beyera, vedoucího od jara 1925 do června 1928 tiskařskou dílnu. Moholy-Nagy se ujal grafické úpravy většiny knih vydávaných Bauhausem. V těchto svazcích zanechal odkaz řemeslně vzorné, citlivé a na svou dobu až podivuhodně pokročilé práce.Jde o zásadní neporozumění samotné podstatě Nagyovy tvorby, jestliže si dnes jeho výboje přivlastňují některá křídla abstraktního umění, spatřující v nich fantazijní prvky a hledání vnitřního modelu. Nic nebylo Moholy-Nagyovi vzdálenější.Zabýval se fotografií už v době, kdy byl povolán do výmarského Bauhausu, a ve spolupráci s výtečnou fotografkou, svou manželkou Lucií Moholyovou-Nagyovou, využil jako první na světě zvláštních technik, zejména fotogramu, k experimentální práci v oblasti estetiky optického vnímání. Fotogramy Moholyho-Nagye se blížily např. taktilistickým studiím hmatových vjemů a pocitů textury a faktury rozličných materiálů, které byly prováděny v přípravných kursech za nadšené spolupráce žáků.Fotografická činnost manželů Naftových, ačkoli vlastně zcela soukromá a s učební látkou bezprostředně nesouvisející, vzbudila značnou pozornost, zejména když v roce 1924 vyšla manifestační kniha Moholyho-Nagye „Malířství, fotografie, film“. Jestliže přistoupíme na výklad termínu „moderní umění“ jako na uzavřenou, dnes již historickou epochu, skončivší Černým pátkem newyorské burzy v roce 1929, pak uvedená kniha Moholyho-Nagye je jedním z posledních (a nejzávažnějších) sdělení této éry.Moholy-Nagy, odmítající současnou uměleckou fotografii jako neorganicky a bez vnitřního oprávnění vázanou na formální snahy malířství, učil své žáky znovu vidět a překvapujícím způsobem zobrazovat svět novou perspektivou, zdánlivě náhodnými (ve skutečnosti však dokonale promyšlenými) výřezy, jejichž absurdnost, nevídané nadhledy nebo podhledy by mohly být považovány za pouhou provokaci nebo plytké novotářství, kdyby za nimi nestála rozsáhlá a poctivá teoretická zdůvodňující práce. Fotografie byla pro Moholyho-Nagye buď čistou kompozicí světelných hodnot, nebo zprávou, opticky nedosažitelně názornou a autentickou. Neuznával kompromisy. Pro realizaci světelné kompozice používal záměrně a promyšleně i technik s expresivním abstraktním efektem – montáže, inverze světelných hodnot, dvojího osvětlení, fotografiky. K získání přesné a detailní zprávy však naopak učil žáky používat nejpokročilejších technických pomůcek, tehdejší výtvarnou fotografií jednoznačně odmítaných, a ve své fotografické výuce vycházel spíše z metod např. kriminalistické a lékařské fotografie než z fotografie tzv. umělecké.Oficiálně byla fotografie do vyučovacích osnov Bauhausu zavedena teprve roku 1929 – to už však Moholy-Nagy z Bauhausu navždy odešel…Nagy se po příjezdu do Berlína v roce 1928 plně věnoval filmovým experimentům a jevištním návrhům pro Státní operu. Cestoval do Francie, Skandinávie, Itálie, Řecka. V roce 1934 utekl z Německa do Amsterodamu, odkud se dostal přes Kanál do Londýna, kde dva roky pracoval jako režisér trikových a dokumentárních filmů. Roku 1937 byl Moholy-Nagy vyzván, aby se ujal vedení Nového Bauhausu v Chicagu. Odjel za oceán, ale za rok se ocitl téměř bez prostředků – Nový Bauhaus musel být z finančních důvodů uzavřen. Moholy-Nagy se do Evropy nevrátil. Zůstal v Chicagu, kde roku 1938 zřídil svou vlastní školu „Institute of Design“. Stal se jejím vlastníkem, ředitelem a organizátorem (méně již tvůrčím umělcem) až do své smrti 24. listopadu 1946. zvětšování fotografie, zvětšování fotografií, zvětšování foto, zvětšování fotek, zvětšování fotografie praha, zvětšování fotografií praha, zvětšování foto praha, zvetsovani fotek praha, zvetšovani fotografie, zvetsovani fotografii, zvetšovani foto, zvetsovani fotek, zvetsovani fotografie praha, zvetsování fotografii praha, zvetšovani foto praha, zvetsovani fotek praha, zvětšování fotografie, zvětšování fotografií, zvětšování foto, zvětšování fotek, zvětšování fotografie praha, zvětšování fotografií praha, zvětšování foto praha, zvetsovani fotek praha, zvetšovani fotografie, zvetsovani fotografii, zvetšovani foto, zvetsovani fotek, zvetsovani fotografie praha, zvetsování fotografii praha, zvetšovani foto praha, zvetsovani fotek praha, tisk černobílých fotografií, tisk černobílých foto, tisk černobílých fotek, tisk cernobilych fotografii, tisk cernobilych fotek, tisk cernobilych fotek, zvětšování černobílých fotografií, zvětšování černobílých fotek, zvětšování černobílých fotografií,

Napsat komentář