Fotograf Herbert Tobias – č. 3/3

7
neobvyklé, že fotograf aranžuje a diriguje své modely, aby získal působivý portrétní snímek. Za
povšimnutí stojí už jen trvalé zaujetí pro tento způsob práce a stejnoměrné vyznění Tobiasovy tvorby.
Tobiasovy snímky působí dojmem bezčasí, a přece jsou moderní: to platí i pro mnohé jeho záběry,
nalezené v situacích všedního dne. Pronikavost a soustředění, s nimiž staví na scénu osoby a
události, mu umožňuje vyčlenit z jeho fotografií veškeré významy, které by mohly být časově vázané.
Intenzita, s jakou se stále znovu pokoušel uchopit základní životní otázky, je vedla nevyhnutelně k
symbolickému náboji fotografie. Tobias se nedá zařadit, nepatří ani do ve své době silného proudu
abstrakce a živé fotografie, ani k jinému konkrétnímu stylu. Tobias je solitér.
Poznámky
1 „Nedokázal jsem být nikdy vědomě bezohledný. Majetek pro mne mnoho neznamenal, vždycky mi
byl podezřelý, falešní bůžkové. Hrubý materialismus [...] mne odpuzoval. Možná je to válkou, tehdy
jsem zažil, jak nejistý může majetek být, jak rychle může být ztracen, spálen, rozbombardován…“
Herbert Tobias cit. podle: Leben zu Protokoll „…fast ein Augenblick von Glück“. Ein Gespräch
zwischen Herbert Tobias und Hans Peter Reichelt, in: him applaus, 1977, H. 11, S. 8–13 a 38–41, zde
s. 39.
2 Herbert Tobias: Die anderen Fotos, in: Konvolut unveröffentlichter Schriften, bez vročení, 24 str.
(strojopis, kopie, uložení originálu neznámé), zde str. 1. Berlinische Galerie, Landesmuseum für
Moderne Kunst, Fotografie und Architektur, Fotografische Sammlung.3
3 Herbert Tobias cit. podle: Leben zu Protokoll, (viz pozn. 1), str. 38.
4 Knut Hickethier: Film- und Fernsehanalyse, Stuttgart 1996, str. 46–84.
5 Herbert Tobias cit. podle: “Leben zu Protokoll“ (viz pozn. 1), str. 38. K módnímu fotografovi Herbertu
Tobiasovi srv. také příspěvek v tomto katalogu od Adelheid Rasche.
6 Herbert Tobias cit. podle: Leben zu Protokoll (viz pozn. 1), zde str. 38.
7 Valentina Vlasic: Willy Maywald. Glanz und Eleganz, in: Willy Maywald. Glanz und Eleganz,
výstavní katalog B. C. Koekkoek-Haus, Kleve 2007, str. 11–25.
8 Po válce dále rozvíjel tento styl práce nejen sám Maywald, ale i nová generace fotografů v čele s
Horstem P. Horstem a Williamem Kleinem. V té době se stále ještě nejednalo o nic běžného, i když
první módní fotografové pracovali v exteriérech už v desátých letech (Lazlo Villinger) a další i ve
dvacátých a třicátých letech – jako příklad můžeme uvést snímky, pořízené na střešní terase, od
proslulé berlínské fotografky Yvy. Ale to, že byly modelky vyslány i do běžného každodenního života,
byla vcelku nevídaná věc: jako jeden z prvních takto pracoval Martin Munkácy v letech 1933/34 a po
něm potom i Avedon a Penn.
9 Artistes chez eux, in: Architecture d´aujourd’hui, 1949.
10 Maywald často situoval své modely do zvlášť luxusních interiérů, kde je fotografoval ve vybraných
aranžmá v nezvyklých pózách a s nezvyklými gesty: to mu vyneslo přezdívku „mistr pózy“.
11 Srovnání především s německou scénou, na níž se Tobias od svého vyhoštění z Paříže pohyboval.
Patřili sem především Regina Relang, Charlotte Rohrbach, Norbert Leonard, F.C. Gundlach, Rico
Puhlmann, Hubs Flöter a Helmut Newton.
12 Paříž nabízela v době, kdy tu žil Tobias, v každém ohledu velmi mnoho. Pro začínajícího fotografa
tu bylo nepřeberné množství možností, kam se obrátit. Dosud byl naživu Man Ray, který ve dvacátých
letech fotografoval v okruhu mladého hnutí dadaistů a surrealistů. Byla tu i Florence Henri, která
vystudovala na Bauhausu. Byli tu velcí kronikáři pařížského každodenního života, Brassaï a Robert
8
Doisneau, proslulý reportér Edouard Boubat, a také Daniel Masclet, který byl jedním z čelných
představitelů skupiny Groupe des Quinze, která si udržovala avantgardistickou výlučnost. Od roku
1947 existovala fotografická agentura Magnum, kterou založil Henri Cartier-Bresson spolu s
Robertem Capou, Davidem Seymourem a Georgem Rodgerem – všichni velcí mistři fotografie. Od
roku 1949 se do Paříže opakovaně vracel Otto Steinert, v létě 1952 tu strávil tři měsíce. V srpnu 1952
přicestoval americký fotograf Edward Steichen se záměrem provádět rešerše pro svou výstavu The
Family of Man, kterou připravoval jako kurátor. V Paříži žil také Ed van der Elsken, který byl
Tobiasovým životním okolnostem a zájmům mnohem bližší a který mnohdy – například ve fotorománu
Láska v Saint Germain des Prés – dokonce fotografoval na týchž místech stejné osoby jako Tobias.
13 „Je zatraceně těžké udržet si aspoň zbytek loyality ke státu, který dovolí, aby se něco takového
dělo.“ in: Herbert Tobias: Die Würde des Menschen ist unantastbar, in: Konvolut unveröffentlichter
Schriften (viz pozn. 2) str. 23.
14 Herbert Tobias: Widerspruch gegen ein schiefes Bild: Andreas Baader, Tote von links – wehrlos, in:
him applaus, 1978, č. 5., str. 8–11. Na zjevnou jednostrannost zobrazení Andrease Baadera reaguje
Tobias ostře a s přehledem. Jeho smysl pro spravedlnost mu očividně bránil v tom, aby snesl
pomlouvačnou a lacinou argumentaci proti člověku, který býval jeho přítelem ještě v době, kdy zdaleka
nebyl teroristou. Tobias nakonec vnímal argumentaci obou autorů textu i jako útok na sebe sama.
Jeho vlastní argumentace je diferencovaná, neskrývá odmítnutí terorismu, ale také nepopírá své
přítelství s Baaderem. Jeho hlavní výtka směřuje ke starším spoluobčanům, jejichž nedostatečné či
chybějící vyrovnání s nacionálně-socialistickou minulostí vedlo k dezorientaci mladších a k jejich
bezradnosti v tom, zda mají „dnešek a jeho hodnoty rozpoznávat, chápat – a snad si jich i vážit ?“
Jako člověk žijící spíše na okraji společnosti Tobias riskoval, jak ostatně napsal i ve svém příspěvku,
že se pro anarchistické hnutí stane neoblíbenou osobou. Nakonec je ale právě tento text, stejně jako
Tobiasovy příspěvky v him applaus, důraznou obranou individuality a kreativity a s nimi spojených
charakterových vlastností, jako je citlivost, upřímnost, šarm a vtip, kterým podle jeho mínění hrozil
zánik pod vlivem vedlejších efektů „kouzelných formulek“ úspěchu, růstu a pokroku. A dále se v jeho
článku píše: „Jak tedy dál? Oko za oko, zub za zub? Tady nám žádný bůh nepomůže: musíme hovořit
s těmi, kteří přebývají a které nazýváme teroristy – oni sami se považují za revolucionáře – a
nedejbože i s těmi, kteří se jimi zítra nebo pozítří mohou stát. Musíme k nim promlouvat zas a znova,
příliš mnoho jsme tu zmeškali.“
15 Tobias si byl své atraktivnosti dobře vědom. V Leben zu Protokoll (viz pozn.1), str. 38, přiznává
takřka odzbrojujícím způsobem: „Byla období, kdy jsem byl na mužského až příliš krásný.“
16 „…často stávám na břehu Seiny a hledím do špinavě zkalené proudící vody: za mými zády šedé
oprýskané fasády domů, neutrální úschovny zlomených. Míjejí bez pozdravu, vyhaslé tváře,
vyděděnci, zatracenci, na které už žádná ruka nezamává. Nemají už sílu prolomit toto vězení.“
Herbert Tobias: Die Sache mit Mike, in: him applaus, 1975, č. 9, str. 18–21, zde str. 20.
17 Kdyby chtěl člověk hledat u Tobiase duševní a estetické společné body s filmem, který byl v oné
době esteticky směrodatný, pak bychom jmenovali na prvním místě původně francouzský trend
nouvelle vague, v němž se mladí francouzští režiséři vymezovali vůči „změšťáčtění“ francouzského
filmu a pracovali s novými vypravěčskými postupy, přirozeným světlem a ruční kamerou.
18 Pojem sociálně-dokumentární fotografie zaslouží vysvětlení vzhledem k nejasným pravidlům svého
užití. Obecně se používá pro fotografický přístup, který vysvětluje nouzi, bídu a nespokojenost člověka
z kontextu soudobých společenských poměrů. Často se zdá, jako by byli lidé těmto okolnostem vydáni
na pospas a byli vůči nim zcela bezmocní. Naproti tomu Sartre – zakladatel existenciální filosofie, který
9
býval často hostem Café de Flore, tohoto jedinečného jeviště sebestřednosti, které měl v oblibě i
Tobias – zdůrazňuje nezbytnost aktivního jednání. Právě proto, že je člověk odsouzen ke svobodě,
musí své existenci dát smysl a vzít osud do svých rukou – což s sebou samozřejmě nese i
existenciální ohrožení.

Přeložila Jana Tichá
Ulrich Domröse, Variationen über Einsamkeit und Sehnsucht. Převzato s laskavým svolením autora
z katalogu výstavy Der Fotograf Herbert Tobias 1924-1982 Blicke und Begehren, Ulrich Domröse, ed.,
Steidl-Verlag, Berlin 2008, s. 24-34.

olaf breuning, jaroslav simandl, jaroslav šimandl, simandl, simandl fotograf, robert portel, janusz szyndler, szyndlerkarel cudlin, cudlin, petr lysaček, petr lysacek, petr lysáček, lysacek, vilem kabzan, vilém kabzan, pavel strnad, breuning, bohdan holomíček , holomíček , bohdan holomicek , holomicek fotograf , holomicek foto

Giclée, internetová galerie fotografii, prodej fotografii, prodej fotografií, grafika, grafiky, prodej grafik, prodej grafiky, dekorace interierů, kolekce fotografií, umělecká fotografie, aukce umění, galerijní fotografie, dům umění, užite umění, výstava, výstava fotografií, výstavní fotografie, galerie, foto galerie, moderní fotografie, moderní umění, vystava fotografii, signovaná fotografie, autorské dílo, autorský podpis, limitované množství, limitovaná edice, limited edition,

Napsat komentář