Fotograf Herbert Tobias – č. 1/3

1
Variace na téma osamělost a touha
Přibližování k životu a dílu. Druhý pokus.
Ulrich Domröse
V otevřeném nákladním vagóně leží nahý muž. Tenký proužek slunečního světla dopadá na jeho
hubené, vyzáblé tělo. Spoutané ruce natažené daleko za hlavou, vedle něj poházené úlomky dřeva
plné hřebíků. Zdá se, že smrt tu učinila přítrž velkému utrpení. Hlava utýraného je otočená k divákovi,
kterému se zdá – spíš cítí, než že by to opravdu viděl – jak na něj ze zmučené tváře ve stínu hledí oko.
Motiv bolestiplného muže, který Herbert Tobias inscenoval v roce 1981 v Amsterdamu, je symbolem
utrpení Kristova. Zdůrazňuje utrpení a oproti zbožnému křesťanskému pojetí nenabízí naději na
spásu, žádná cesta k Bohu tu neexistuje.
Ležící je fyziognomií podobný samotnému Tobiasovi a obraz je výrazem fotografova zásadního
životního pocitu. Herbert Tobias trpěl svou osamělostí. Už jako dítě cítil, že se vymyká z řady a je jiný
než ostatní, ale teprve pozdější traumatické zkušenosti související s reakcí společnosti na jeho
homosexualitu, s policejní represí a ponižováním jej nevyléčitelně poranily. V důsledku těchto zážitků
zůstal světu takzvaných “normálních” lidí navždy vzdálený a dokonce i ve světě spřízněných duší
nacházel své místo vždy jen na krátkou chvíli. Tento konflikt, který poukazuje na trpitelské gesto
bolestiplného muže, tvoří pozadí, na němž se odvíjelo Tobiasovo dílo.
Fotografie určovala bezmála dvacet roků jeho života a stala se mu, jak sám říkal, vášní. Nalezl v ní
ventil pro zobrazení svých pocitů a tužeb, a zároveň prostředek komunikace s vnějším světem. Ve
svých obrazech touhy, vášně, osamělosti, štěstí, bolesti a krásy dával prostor svému vlastnímu
žebříčku hodnot, který byl v protikladu k pravidlům úspěchu a s nimi spojenými rituály nastupujícího
konzumerismu hospodářského zázraku padesátých let. V tomto smyslu mu fotografie poskytovaly
prostor pro přežití.
Tobias měl silnou potřebu inscenace existenciálních pocitů – a nejenom ve fotografii. Svým snímkům
dával naléhavý výraz a nestyděl se za patos. Jeho obrazové objevy jsou příslovečnými zrcadly jeho
duše, v níž nebylo místo pro klidný, předvídatelný život bez rizika.
Ikonografie snímku, o němž byla řeč v úvodu, with no return (bez návratu), poukazuje na Tobiasovy
zážitky z mládí, kdy byl v roce 1943 jako devatenáctiletý voják odvelen na ruskou frontu. Podobné
železniční vagony tehdy odvážely nejen vojáky na frontu, ale také homosexuály do koncentračních
táborů. Přestože se Tobiasova homosexualita tehdy ještě neprojevovala, hovoří jeho obrazy z Ruska,
které patří k nejpozoruhodnějším fotografiím z druhé světové války, dostatečně výmluvně o tom, že
duše ví mnohem víc, než co je vidět na pohled. V těchto obrazech ukazuje Tobias válku, která jej
2
zásadním způsobem ovlivnila a určila jeho vztah ke světu: nic nemá dlouhého trvání, jistota
neexistuje. O to těžší pro něj bylo vystřízlivění, když se jako mladý navrátilec z fronty vrhl nadšeně do
života a střetl s novým myšlením, které bylo orientované na blahobyt a majetek a pohřbilo tak jeho
naděje na duchovní obnovu po válečné katastrofě. 1
Herbert Tobias byl fotograf, především však byl umělec. Důvěřoval “obrazům v hlavě” 2 víc, než těm,
které se nacházejí ve skutečnosti. Proto své fotografie raději inscenoval, než aby je hledal v
každodenním životě. Živou fotografii sice uměl také a pořídil tímto způsobem mnohé vynikající snímky,
dvě třetiny jeho tvorby ovšem zaujímají právě inscenované fotografie. Zde zůstával režisérem svých
obrazových představ, zatímco u živé fotografie byl vždycky odkázán na situaci, která se naskytla a byl
závislý na své intuici, rychlosti a štěstí.
Fotografie má celou škálu možností, jak dosáhnout zvláštních efektů. Velký význam má především
využití světla. Tobias neabsolvoval žádné fotografické vzdělání, a proto čerpal podněty z nejrůznějších
zdrojů. Jak sám řekl, mnohé odpozoroval na filmech společnosti Ufa 3, v nichž hrál velkou roli
glamour, mondénní lesk, ale také světelná režie. Tobiasův způsob práce se světlem odpovídá
filmovému low-key stylu, který se vyznačuje konfrontací světla a tmy se záměrem vytvořit dojem
nelíčené, tvrdé reality. K tomu se velmi dobře hodí silný kontrast mezi rozsáhlými, téměř
neprokreslenými plochami stínu a partiemi zalitými světlem, který vytváří tajemné a dramatické nálady
a tudíž se velmi dobře hodí k zobrazení stavů psychického napětí. 4 Obojí měl Herbert Tobias ve velké
oblibě. Tomuto způsobu světelné režie se naučil zejména na expresionistickém němém filmu, v němž
tyto prostředky sloužily k navození religiózní a mystické atmosféry. Určitou roli zřejmě sehrálo i to, že v
Paříži a Berlíně viděl Tobias filmy, které patřily k americkému proudu Film Noir, který používal
podobné světelné inscenace jako výraz pesimistického naladění snímku.
Ovšemže Tobias nikdy nepracoval s tak komplikovaným a početným vybavením, jaké je obvyklé ve
filmu. Používal mnohem jednodušší prostředky a možnosti a uplatňoval je hravým, tvůrčím způsobem,
často s ohromujícím úspěchem. To platí pro jeho zacházení s umělým i přírodním světlem a
samozřejmě o kombinaci obou. Komponoval noční nebo temné prostory, z nichž vychází tajemná
nálada, nebo používá neskutečné chladné světlo k osvětlení temné, deštivé ulice. Ve snímku s
názvem Claude, playing dead (Claude hraje mrtvého) uvádí dramatickým způsobem na scénu
osamělost.
Ke světelné režii patří nejen rozhodování o druhu světla, ale také o jeho směru. Tobias používal
nejčastěji šikmo padající pás světla, který nápadně modeluje obličeje a těla, a tak nechává vyniknout
charakteristické rysy. Naproti tomu ve snímcích, které vznikly na zakázku módních časopisů, používá
nejčastěji přímé osvětlení nebo světlo rovnoměrně rozložené v prostoru, jehož pomocí navozuje
přátelskou, harmonickou náladu. Obličeje jsou ploše nasvícené, působí až jako masky, aby příliš
nedominovaly výslednému obrazu.
Německý film dvacátých a třicátých let se zhusta, zejména v komentářích zahraničních kritiků, setkává
s výtkou, že se příliš orientuje na divadelní estetiku a je tudíž málo filmový. Není bez zajímavosti, že
3
u Herberta Tobiase také najdeme tento sklon k teatrálnosti. Fotograf měl v oblibě narativní a zároveň
sugestivní zobrazení základních emocionálních stavů člověka. Jeho záliba v tragickém a patetickém je
nápadná.
Mezi těmito divadelními inscenacemi najdeme nejen tak dramatické obrazy, jako with no return nebo
Claude, playing dead, ale také některé z nejkrásnějších Tobiasových módních fotografií, jako
například Abendkleid von Horn auf dem Kurfürstendamm (Večerní róba od Horna na
Kurfürstendammu) z roku 1958. Je to pohádková scéna. Jakoby se na noční ulici náhle ocitla víla,
světelná bytost. Veškerá zemská tíže z obrazu zmizela. Kouzlo kompozice překonává i poněkud
nešikovnou pózu modelky. Tobias pojal zakázku na fotografie večerních šatů jako příležitost k tvorbě
obrazového příběhu. Příběhu, který vypráví o tom, že i ve velkoměstě, uprostřed záře neonů,
naleštěných aut a nastrojených lidí může člověk potkat něco fantastického. V souladu s jeho tvůrčím
krédem “móda plus trošku smyslnosti” 5 vznikla z této zakázky jedna z módních ikon, vyjadřujících
životní pocit padesátých let. Tuto životu přitakávající lehkost dokázal Tobias realizovat jen v těchto
zakázkových módních fotografiích, které mu přinesly profesní úspěch a s ním i jediné období v životě,
kdy byl finančně nezávislý.
Východiskem jeho módních fotografií byla Paříž, která pro něj ovšem znamenala mnohem víc: zde
začal vůbec vážně fotografovat. Tady vznikly první snímky od dob jeho mimořádných válečných
fotografií z Ruska. Bylo to stále ještě bezcílné, ale zato vášnivé hledání: „A po celou dobu jsem dělal
fotografie situací, lidí, naprosto neužitečné, nekomerční fotografie. Fotografoval jsem všechno, co
jsem považoval za krásné a důležité.” 6 A tak jak bloumal městem, toulal se i světem svých erotických
fantazií. Fotografování bylo v této nové životní fázi existenciálním prostředkem, jak alespoň dočasně
překlenout odstup mezi sebou samým a světem.
Metropole na Seině byla pro mnohé stále ještě světovým hlavním městem umění a centrem fotografie.
Tobias přišel do Paříže ze zničeného a zatuchlého Německa a atmosféra města, kde vedle sebe v
těsném sousedství existoval ten nejvýstřednější luxus a nejkrutější hladovění, mu učarovala. Potkal
tady módního fotografa Willyho Maywalda a po filmech Ufy tak získal druhý nečekaný zdroj inspirace,
který pro něj byl zcela nedocenitelný, a to nejen v oblasti módní fotografie. Tobias si sice u Maywalda
vydělával jako retušér, přitom ale dost zblízka poznal vysoce profesionální svět módní fotografie, a to
rovnou na té nejvyšší úrovni. Maywald pracoval pro všechny velké módní magazíny, které ve své
době udávaly tón. Oproti svým americkým kolegům Richardu Avedonovi a Irvingu Pennovi používal
Maywald jen skromné fotografické vybavení. 7 Na konci čtyřicátých let vnesl, podobně jako jeho
jmenovaní kolegové, do módní fotografie nové podněty, když opustil ateliér a vyšel do ulic města. 8
Maywald byl navíc vynikající portrétní fotograf, jehož snímky umělců v ateliérech 9 mohly Tobiase
inspirovat k jeho obsáhlé sérii portrétů umělců ze čtvrti La Ruche.
Kromě toho na Tobiase pravděpodobně zapůsobila Maywaldova náklonnost k velkoburžoazní a
aristokratické eleganci i jeho sklon k mondénnosti. 10 Maywald byl v kontaktu skoro se všemi
avantgardními umělci své doby a pohyboval se mezi nimi se stejnou samozřejmostí, jako v kruzích
zámožné “lepší společnosti”. Na pravidelných týdenních setkáních v jeho ateliéru, jours-fixes, se
objevovali příslušníci poválečné bohémy a je pravděpodobné, že právě tady se Tobias setkal s
Valeskou Gert, s níž jej pojilo celoživotní přátelství a kterou mnohokrát fotografoval.

/ …..  /

Přeložila Jana Tichá
Ulrich Domröse, Variationen über Einsamkeit und Sehnsucht. Převzato s laskavým svolením autora
z katalogu výstavy Der Fotograf Herbert Tobias 1924-1982 Blicke und Begehren, Ulrich Domröse, ed.,
Steidl-Verlag, Berlin 2008, s. 24-34.

fotografie, velkoplošný tisk fotografií, velkoplošný tisk fotografií praha, grafika, pfka, tisk pf, plakat, plakáty, velkoplošný tisk Praha, maxifotky, zvětšování fotografií, maxifototisk fotografií Praha, tisk fotek Praha, fotky, cenik tisku, velkoformátové fotografie, velké fotky, tisk plakatu, tisk plakátů, tisk plakátů Praha, velkoformátový tisk, tisk fotografií, tisk na plátno

fotorealistický tisk, profesionální tisk, černobílé tisk, fine art tisk, digitální retuš, renovace fotografií, internetová galerie, černobílé fografie, tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek, epson, epson micropiezo, epson micro piezo, mikropiezo, mikro piezo

Praha, tisk, fotodigitální tisk, fotogalerie, tisk fotografie, tisk fotek,  foto, on-line, online, velkoformátový tisk fotografií praha, zvetseniny, plakaty, poster, fotosběrna, fotosberan, digitalni fotografie, digitální fotografie, velkoformátový tisk, digitalizace, fotografie na plátno, fotky na plátno, tisk fotek praha, fotograf umělec, umělecký fotograf, modní fotograf,

Napsat komentář