ORIGINALLE

Vážení návštěvníci tohoto webu. Už brzy se na těchto stránkách objeví velmi zajímavý projekt, který nazvali jeho autoři – galerie ORIGINALLE.
Co nám tedy galerie ORIGINALLE na těchto stránkách v blízké době přinese?
Přinese především Fotografii, skutečnou kvalitní fotografii. Nemluvíme zde ale o „digitální“ fotografii. Galerie ORIGINALLE přinese všem zájemcům o autorskou fotografii limitované edice fotografií a v budoucnu i grafik. Tyto fotografie budou prodávány v galerii ORIGINALLE pouze v tištěné podobě. Vždy půjde o Fine art tisky v nejvyšší možné kvalitě. Pro Fine art tisk fotografií bude galerie ORIGINALLE používat zásadně archivních papírů vyrobených z 100% bavlny, případně pláten značek Museo a Somerset, inkoustový tisk fotografií bude proveden giclée pigmentovými inkousty, EPSON MicroPiezo technologií za použití X-Rite color managementu. To vše bude v galerii ORIGINALLE garantovat barevnou stálost tisků fotografií až neuvěřitelných 100 let. Technologie Fine art tisku fotografií je akceptována všemi národními galeriemi jako jedna z možných technik pro vystavení, případně nákup uměleckých děl do jejich sbírek. Nad rámec této nejvyšší možné technické kvality fotografií bude galerie ORIGINALLE vždy prodávané dílo (fotografie, grafika) opatřovat vlastnoručním podpisem autora (žijícího) a certifikátem pravosti fotografií včetně informace o čísle a datu výtisku fotografie v rámci nabízených edic fotografií a grafik. Samozřejmostí v galerii ORIGINALLE bude možnost adjustace výtisku fotografie na kvalitní podložky, jako jsou lehčené desky FOREX nebo hliníkové sendvičové desky DIBOND, DILITE a GUTBOND.
Takže je čas si tyto stránky uložit mezi svoje oblíbené, protože pokud máte rádi autorskou fotografii, tzn. originální a jedinečnou fotografii, chtěli byste tyto fotografie vlastnit a těšit se z nich po mnoho let, je třeba tyto stránky sledovat, aby Vám zahájení provozu galerie ORIGINALLE neuniklo. Galerie ORIGINALLE a Fine art tisk fotografií se jistě stane v blízké budoucnosti synonymem pro kvalitu, která nemá zatím v našich končinách obdobu.
Takže se na Vás těšíme a vy se máte také na co těšit :)

Martin Parr

Martin Parr (* 1952, Epsom, Surey, Anglie) je britský dokumentární fotograf a fotožurnalista, člen agentury Magnum Photos od roku 1994. Svým přístupem k fotografii ovlivnil celou řadu dalších fotografů. Jeho rukopisem jsou jasné barvy, humor, jemná ironie kritika společnosti i konceptuální přístup. Jeho rozsáhlé fotografické projekty zaujmou svým kritickým pohledem na moderní společnost, konkrétně konzum, zahraniční cestování a turismus, motorismus, rodinu a lidské vztahy a jídlo.

V cyklu Domov, sladký domov (Home, Sweet Home) z roku 1974 si všímal nevkusných detailů z anglických domácností na neméně nevkusných tapetách, umělými květinami, porcelánovými soškami a talíři se suvenýrovými fotografiemi.[2]
Parr se proslavil zejména svými fotografiemi z 80. let z New Brightonu v Merseyside. Zachycoval běžný život britské střední třídy, které vyvolaly rozporuplné reakce.[1] Jeho použití saturovaných barev působí na první pohled jako nudné obrázky, ale při pohledu trochu hlouběji do jejich obsahu vynikne vtipná autorova myšlenka.
Od 90. let, ve kterých se stal členem agentury Magnum Photos, více cestoval za hranice Velké Británie. Novou formou začal kritizovat globální moderní společnost, masovou spotřebu, konzum, moderní komunikace, turismus, motorismus, lidské vztahy. Zkoumá národní charakteristiky a uniformitu dnešního světa.
Jeho satirický a vtipný přístup k dokumentární fotografie nenechává diváka jistého, zda se má smát nebo plakat. Nejlepším příkladem toho je kniha s názvem Znamení doby (Sign of the Times), ve které vstupuje do lidských domovů (Angličanův hrad) a fotografuje obyčejné věci a doplňuje snímky citáty vlastníků. Touto kombinací získají fotografie zcela novou perspektivu. Své fotografie pořizuje často makro objektivem s kruhovým bleskem a používá vysoce saturovaný barevný film.
„ Když lidé při pohledu na mé fotografie mají chuť smát se a plakat zároveň, to je přesně to, co ve mně tyto obrazy vyvolávají. Vždy mě zajímalo zobrazovat oba tyto extrémy. “
— Martin Parr
Kromě fotografie se věnuje se dokumentární filmové tvorbě a jeho velkou vášní je sběratelství. Sbírá fotografické publikace, fotografie převážně britských autorů, pohlednice a suvenýry. Specializuje se na objekty a kuriozity odrážející politické a sociální události, jako například hodinky se Saddámem Husajnem nebo americký orel s Bin Ládinem. Svou fotografickou tvorbu Parr bere jako další formu sběratelství.
Vydal více než 60 publikací a uspořádal výstavy po celém světě – včetně Londýna v Barbican Arts Centre.

Nová věcnost

Nová věcnost (něm. Neue Sachlichkeit, angl. New Objectivity) je označení pro umělecký směr v malířství, fotografii, literatuře, filmovém umění a architektuře, který byl důležitý zejména v Německu ve 20. letech 20. století. Termín vytvořil kritik Gustav Friedrich Hartlaub po retrospektivní výstavě v Mannheimu roku 1925. Nová věcnost je z hlediska dějin umění spojovacím článkem mezi expresionismem (ze kterého vyrůstala a vůči kterému se zároveň vymezovala), dadaismem a surrealismem. Měla velký vliv na socialistický realismus. Nová věcnost oproti subjektivistickým směrům od radikálního expresionismu až po kubismus vyzdvihla význam objektu. Její vývoj byl prerušen nástupem nacismu roku 1933.

Nová věcnost se řadí se do světové meziválečné avantgardy. Tvůrcem programu v Evropě byl Albert Renger-Patzsch. Ve fotografii nové věcnosti se přestaly používat ušlechtilé tisky, došlo k funkčnímu využívání světla, tonality, ohniskové vzdálenosti a úhlu záběru. Werner Gräff vydal v roce 1929 knihu Přichází nový fotograf (Es kommt der neue Fotograf), kde publikoval typické fotografie nové věcnosti. V Německu byla dále zastoupena umělci jako byli John Heartfield, Karl Blossfeldt, Walter Peterhans, Helmar Lerski a August Sander. V USA se nazývala pojmem americký velkoformátový verismus a zastupovali jej Paul Strand, Edward Weston, Imogen Cunninghamová, Ansel Adams, Walker Evans nebo Aenne Biermann. Tato skupina představovala nový směr, kterým se vydala fotografie v Evropě – tzv. nemanipulovaná fotografie. V Československu zastupoval tento směr Josef Sudek, jehož volná tvorba na přelomu 20. a 30. let splývala s užitou, byly to všechno ostře a detailně vykreslené fotografie, podobné Strandovým nebo Westonovým.
Z fotografů, kteří uskutečňovali principy avantgardního konstruktivismu a nové věcnosti patří například František Čermák, Vladimír Hnízdo, Helmar Lerský, Károly Escher nebo Polák Wladyslaw Bednarczuk.
Fotografové Boris Ignatovič společně s Alexandrem Rodčenkem byli jedněmi z organizátorů a vedoucích skupiny Říjen (Oktjabr). Ve 30. letech se podíleli na propagaci nové věcnosti v Rusku. V kompozici využívali úhlopříčky, dvojexpozice, montáž, koláž, kombinaci s kresbou nebo typografií. Invenční prací s úhlem pohledu, místem snímání a kompozicí dával Rodčenko a jeho příznivci svým snímkům dynamiku, která se ukázala jako účinný způsob tlumočení myšlenky.

Camera obscura

Camera obscura (z lat. temná komora), dírková komora nebo pinhole je optické zařízení používané jako pomůcka malířů a předchůdce fotoaparátu.

Camera obscura je v principu schránka (třeba i velikosti místnosti) s otvorem v jedné stěně. Světlo z vnější scény po průchodu otvorem a dopadne na konkrétní místo na protější stěně. Promítalo-li se na papír, mohl malíř obraz jednoduše obkreslit. Výhodou této techniky bylo zachování perspektivy a tím větší realističnost výsledného obrazu.
S popsaným jednoduchým aparátem byl promítaný obraz vždy menší než ve skutečnosti a převrácený. V 18. století byla používána konstrukce se zrcadlem, která obraz promítala na průsvitný papír položený na skleněné desce na vrchu skříňky.

Se zmenšujícím se otvorem je promítaný obraz ostřejší, ale zároveň se snižuje jeho jas. Je-li otvor příliš malý, ostrost se opět začne zhoršovat vlivem difrakce. Pozdější camery obscury používaly místo otvorů objektivy, umožňující větší průměr při zachování ostrosti obrazu.