Fotografis

Sbírka Fotografis byla založena v roce 1976 bankou Austria a obsahuje více než 1000 fotografií z průkopnických dob fotografie od roku 1840, z období 19. století. Dále obsahuje exempláře z období piktorialismu, přímé fotografie až po experimentální snímky avantgardy a současné fotografie do osmdesátých let století dvacátého.
Sbírka se zaměřuje na klasické příklady média fotografie: dokumentární, černobílý kolorit a obvykle malý formát. Díla z 19. století dokládají původní poslání fotografie zachytit realitu přímo, autenticky, i když toto dosáhlo již malířství. Tuto funkci převzalo nové médium, které začalo dominovat. Sbírka se specializuje například na cestovní fotografii, snímky exotických míst a klasické portréty.

Z období 40. let 19 století jsou ve sbírce zastoupena díla od průkopníku fotografie Williama Henryho Foxe Talbota, Eadwearda Muybridge Davida Octavia Hilla nebo Roberta Adamsona.
Jako příklad využívání malířských efektů v tvorbě jsou zastoupena impresionistická díla, která obě média konvergují: Julia Margaret Cameron, Edward Steichen a Heinrich Kühn představují v rámci kolekce období piktorialismu. Fotografie z cest Francis Frith a Maxime du Camp.
Paul Strand a Edward Weston otevřeli ve 20. letech kapitolu Přímé fotografie, nového směru výtvarné fotografie – do popředí se v té době dostává vlastní hodnota fotografie: přesný a precizní záznam reality s širokou škálou jasů od nejsvětlejších po nejtmavší tóny. Zároveň se rozšíří řady avantgardních umělců, především dadaistů a konstruktivistů – fotografie radikálně ovlivňuje práci Man Raye, Alexandra Michajloviče Rodčenka, Raoula Hausmanna a László Moholy-Nagye, jejichž díla jsou významnou součástí sbírky. Reportážní a dokumentárně sociální snímky od Weegeeho až po Diane Arbus hrály významnou roli v dějinách fotografie 20. století.
Z českých fotografů jsou ve sbírce zastoupeni Alfons Mucha, Jaromír Funke, Jaroslav Rössler nebo František Drtikol.
V zimě roku 2008 v období prosinec – únor 2009 byla kolekce vystavena v Národní galerii v Praze.

Uhlotisk (karbonotisk nebo pigmentový tisk)

Uhlotisk (karbonotisk nebo pigmentový tisk) je historicky nejstarší ušlechtilý fotografický tisk používaný v letech 1890-1900. Jedná se o vymývaný tisk přenesený na papír. Za vynálezce je považován Louis Alphons Poitevin roku 1855, poprvé použila uhlotisk v praxi firma The Autotype Co. o pět let později v Londýně.

Vznikl z osvícené želatiny obsahující pigment, která byla zcitlivěna v roztoku chromu (chromovaná želatina). Obraz tvoří pigment, který zabarvuje želatinu. Želatina je utvrzená světlem a po osvětlení se již v teplé vodě nerozpouští. Z podložky, která byla provizorní, se obraz přenesl na papír, tiskací válec, filmovou fólii, sklo, porcelán, textil nebo kov. Vznikl tak zrcadlově převrácený obraz. U motivů, kde by to vadilo, muselo dojít ještě k jednomu přenesení. Jako pigment sloužily saze, kaselská hněď nebo siena pálená. Pigmentový tisk může být zabarvený do žlutého, purpurového nebo azurového tónu. Vyznačoval se světlostálostí a trvanlivostí.

Uhlotisk charakterizoval secesní piktorialismus. Jako technika tento tisk dominoval na výstavě Klubu fotografů amatérů v roce 1899. V českých sbírkách je zastoupen v dílech Františka Drtikola a Josefa Sudka, kteří si jej oblíbili pro jeho bohatost polotónů, sametově matný povrch, dobrou tonalitu bez viditelné textury a jemný reliéf. Josef Sudek se po roku 1940 vrátil k uhlotisku v obavě o trvanlivost bromostříbrných pozitivů. Drtikol používal oblíbený uhlotisk nejen na počátku století, ale také v době od roku 1927 do 1928.

umelecky papirfine art papírfineart papirbavlněný papírbarytový papír,

Výstava : LIAM GILLICK

Tisková správa č.2
Slovy francouzského historika umění Nicolase Bourrauda patří Gillick mezi ty umělce,“které lze označit jako představitele – vztahové estetiky . Ti navrhují sociální metody výměny, například různých procesů komunikace, jež by propojila jedince a skupiny jinými cestami, než které nabízí ideologie masové spotřeby. Snaží se vlákat pozorovatele či diváka do estetické zkušenosti, kterou nabízí umělecké dílo. Tito umělci si nepřejí reprodukovat nebo zobrazovat svět jaký známe, ale tvoří místo toho nové situace – mikroutopie – k nimž jako suroviny užívají lidských vztahů.“ Liam Gillick se narodil v Anglii /1964/ a v roce 1987 absolvoval na Universitě v Londýně obor výtvarného umění. Roku 2002 byl mezi finalisty prestižní Turner Prize a má za sebou velkou řadu jak kolektivních, tak samostatných výstav z kterých nutno připomenout např. : Palais De Tokyo v Paříži 2004, ICA London a Baltimore Museum of Art, či MOMA New York 2005. Mimo svých děl napsal řadu textů /vydaných i knižně/ zkoumajících konstrukci historie i požadavky na realitu sociálních utopií. Tyto texty tvoří koncepční rámec vlastního díla, místo přímých ilustrací textů nabízející možnosti obsažené uvnitř scénáře „co kdyby“ zaměřující se na vymezení nerealizovaného potenciálu. Nechce však dávat konečné odpovědi, nýbrž formulovat protiargumenty. /odkazy: umělecký tisk,umelecky tiskdigitální tiskdigitalni tiskfine art tiskfineart tisk,fotografický tiskinkoustový tiskpigmentový tisktisk fotografitisk fotografiígicléefotorealistický tisk./

Prezentace Liama Gillicka v Českých Budějovicích rozšiřuje řadu pozoruhodných výstav v loňském a letošním roce. Ty začaly dvěma paralelními projekty v lednu 2008 v Kunsthalle Zürich a Witte De With Center for Contemporary Art v Rotterdamu, na které navazovala výstava v mnichovském Kunstverein. Tento blok výstav s retrospektivním charakterem pod názvem Three Perspectives and a short scenario vyvrcholil závěrečnou letošní výstavou v Museu of Contemporary Art Chicago. Jedná se o prostorovou a tématickou strukturu jejíž součástí je film, mapující dosavadní Gillickovo tvorbu. Vedle toho nutno připomenout jeden z vrcholů letošního benátského Biennale, kde byl Gillick představen kurátorem Nicolausem Schafhausenem v německém pavilónu. Výstava v Domě umění probíhá vedle retrospektivy v Chicagu souběžně s autorovo instalací ve vídeňském Muzeu užitého umění. Gillick zde volně navazuje na svoje poslední projekty, kde stvrzuje, že myšlenky vděčící za svou existenci modernismu jsou zásadními pro jeho uměleckou praxi. Projekt sestává z nástěnných maleb /diagramů/ z přelomu století, které nikdy nebyly vystaveny v rámci jedné výstavy a je možné je nahlížet jako malé doplnění autorovy retrospektivy. Odkazy: Prahatiskfotodigitální tisk,fotogalerietisk fotografietisk fotek,  fotoon-lineonlinevelkoformátový tisk fotografií prahazvetseninyplakatyposterfotosběrnafotosberan,digitalni fotografiedigitální fotografievelkoformátový tiskdigitalizace,fotografie na plátnofotky na plátnotisk fotek prahafotograf umělec,umělecfotograf,

BOHDAN HOLOMÍČEK Fotografie trochu jinak

Tentokrát o věcech nadpozemských. Velkoformátové zvětšeniny doplněné během vernisáže interaktivní projekcí, řízenou samotným autorem. Pokusy o hledání jiné cesty v přístupu k fotografii. Renomovaný fotograf zde předvede svá nepublikovaná díla. “Při sledování deníku se přenesete přes století a najednou dýcháte s autorem jeho dobu. skoro se jí můžete dotknout. S fotkami je to ještě jednodušší než s psaným slovem, obraz nepotřebuje žádné překlady, je to ta nejjednodušší řeč. Stačí zmáčknout spoušť a je hotovo.”/ Bohdan Holomíček/ Tentokrát o věcech nadpozemských.

Pokusy o hledání jiné cesty v přístupu k fotografii. Modulem snímků Bohdana Holomíčka (1943) bývají obvykle na šířku položené listy A4. V galerii FotoGrafic tento renomovaný fotograf představí své dosud nepublikované fotografie ve velmi zvláštní prezentaci a neobvykle velkých formátech. Výstava navazuje na velmi úspěšnou projekci Bohdana Holomíčka v rámci festivalu experimentálních filmů PLAN 9 v listopadu 2008.
velkoformatový tisk
, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk, tisk pohlednic, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio,

Galerie FotoGrafic

Vernisáž / opening: 27.11.2009 – 19h / Dj Filip – Radio 1
Součástí vernisáže bude projekce řízená autorem

Výstava: LIAM GILLICK

Datum : 2.12. 2009 – 24.1. 2010
Zahájení : úterý 1.12. 2009 v 18. 00 hod
Místo : Dům umění České Budějovice
Kurátor DU : Michal Škoda

Tisková správa č.1:
Je nám velkou ctí, že jsme na závěr letošního roku mohli připravit výstavu britského umělce Liama Gillicka. Jeho dílo proniká hranicemi výtvarného umění a médii. Lze se v jeho případě setkat jak s architektonickými prostorovými instalacemi, minimalistickými objekty, grafickými díly a nástěnnou malbu. Velice důležitým aspektem Gillickovy tvorby je také literární činnost, kdy vedle esejí píše i kritické články. Je autorem fiktivních, futuristických vizí a historických reinterpretací. Skládá hudbu, píše divadelní scénáře, rozsáhlá je jeho činnost na poli grafického designu, či realizací do architektury.
Velice důležitým momentem v autorově tvorbě je „určitá“ organizace prostoru prostřednictvím soch /fyzických struktur/, ale i pomocí nástěnných maleb a textů vytváří představy o tom, jak se svět mění a jaká poselství jsou uložena v těchto kontinuálních posunech. Jak sám uvádí „ přítomnost je možné od minulosti osvobodit budoucností“.

Gillick zkoumá historii z pohledu předpokládaných progresivních podnětů k navržení a utváření společností a nabízí je k diskusi, jako potencionální utopické modely. V raném modernismu lze vidět naléhavou výměnu mezi procesem modernismu a kritickou reflexí modernismu. V průběhu času se však tyto jevy stále více rozcházejí a pávě tato „mezera“ je pro Gillicka velice přitažlivá. Prostor – mezi dráhou modernismu a kritickým potencionálem modernismu a postmodernismu. Dílo Liama Gillicka se týká výstavby ideologií ve vztahu k vystavenému světu. Zajímá ho obydlené prostředí, nikoli však nadměrně formulující vztahy, které máme podle očekávání hrát ve vztahu k těmto prostředím. Nezajímá ho samotná architektura, nýbrž revidovaná praxe lidí, kteří se zabývají změnami toho, jak naše městské prostředí vypadá a jaké je na dotyk. Problémem mnoha lidí, kteří se zabývají moderním uměním ve vztahu k architektuře podle Gillicka je, že ignorují nejdynamičtější nastavení, která jsou možná v pojednání o současném urbanismu. Zaměřují se na produkty, nikoli na metodiku produkce.Datum : 2.12. 2009 – 24.1. 2010
Zahájení : úterý 1.12. 2009 v 18. 00 hod
Místo : Dům umění České Budějovice
Kurátor DU : Michal Škoda

Tisková správa č.1:
Je nám velkou ctí, že jsme na závěr letošního roku mohli připravit výstavu britského umělce Liama Gillicka. Jeho dílo proniká hranicemi výtvarného umění a médii. Lze se v jeho případě setkat jak s architektonickými prostorovými instalacemi, minimalistickými objekty, grafickými díly a nástěnnou malbu. Velice důležitým aspektem Gillickovy tvorby je také literární činnost, kdy vedle esejí píše i kritické články. Je autorem fiktivních, futuristických vizí a historických reinterpretací. Skládá hudbu, píše divadelní scénáře, rozsáhlá je jeho činnost na poli grafického designu, či realizací do architektury.
Velice důležitým momentem v autorově tvorbě je „určitá“ organizace prostoru prostřednictvím soch /fyzických struktur/, ale i pomocí nástěnných maleb a textů vytváří představy o tom, jak se svět mění a jaká poselství jsou uložena v těchto kontinuálních posunech. Jak sám uvádí „ přítomnost je možné od minulosti osvobodit budoucností“.

Gillick zkoumá historii z pohledu předpokládaných progresivních podnětů k navržení a utváření společností a nabízí je k diskusi, jako potencionální utopické modely. V raném modernismu lze vidět naléhavou výměnu mezi procesem modernismu a kritickou reflexí modernismu. V průběhu času se však tyto jevy stále více rozcházejí a pávě tato „mezera“ je pro Gillicka velice přitažlivá. Prostor – mezi dráhou modernismu a kritickým potencionálem modernismu a postmodernismu. Dílo Liama Gillicka se týká výstavby ideologií ve vztahu k vystavenému světu. Zajímá ho obydlené prostředí, nikoli však nadměrně formulující vztahy, které máme podle očekávání hrát ve vztahu k těmto prostředím. Nezajímá ho samotná architektura, nýbrž revidovaná praxe lidí, kteří se zabývají změnami toho, jak naše městské prostředí vypadá a jaké je na dotyk. Problémem mnoha lidí, kteří se zabývají moderním uměním ve vztahu k architektuře podle Gillicka je, že ignorují nejdynamičtější nastavení, která jsou možná v pojednání o současném urbanismu. Zaměřují se na produkty, nikoli na metodiku produkce.Datum : 2.12. 2009 – 24.1. 2010
Zahájení : úterý 1.12. 2009 v 18. 00 hod
Místo : Dům umění České Budějovice
Kurátor DU : Michal Škoda

Tisková správa č.1:
Je nám velkou ctí, že jsme na závěr letošního roku mohli připravit výstavu britského umělce Liama Gillicka. Jeho dílo proniká hranicemi výtvarného umění a médii. Lze se v jeho případě setkat jak s architektonickými prostorovými instalacemi, minimalistickými objekty, grafickými díly a nástěnnou malbu. Velice důležitým aspektem Gillickovy tvorby je také literární činnost, kdy vedle esejí píše i kritické články. Je autorem fiktivních, futuristických vizí a historických reinterpretací. Skládá hudbu, píše divadelní scénáře, rozsáhlá je jeho činnost na poli grafického designu, či realizací do architektury.
Velice důležitým momentem v autorově tvorbě je „určitá“ organizace prostoru prostřednictvím soch /fyzických struktur/, ale i pomocí nástěnných maleb a textů vytváří představy o tom, jak se svět mění a jaká poselství jsou uložena v těchto kontinuálních posunech. Jak sám uvádí „ přítomnost je možné od minulosti osvobodit budoucností“.

Gillick zkoumá historii z pohledu předpokládaných progresivních podnětů k navržení a utváření společností a nabízí je k diskusi, jako potencionální utopické modely. V raném modernismu lze vidět naléhavou výměnu mezi procesem modernismu a kritickou reflexí modernismu. V průběhu času se však tyto jevy stále více rozcházejí a pávě tato „mezera“ je pro Gillicka velice přitažlivá. Prostor – mezi dráhou modernismu a kritickým potencionálem modernismu a postmodernismu. Dílo Liama Gillicka se týká výstavby ideologií ve vztahu k vystavenému světu. Zajímá ho obydlené prostředí, nikoli však nadměrně formulující vztahy, které máme podle očekávání hrát ve vztahu k těmto prostředím. Nezajímá ho samotná architektura, nýbrž revidovaná praxe lidí, kteří se zabývají změnami toho, jak naše městské prostředí vypadá a jaké je na dotyk. Problémem mnoha lidí, kteří se zabývají moderním uměním ve vztahu k architektuře podle Gillicka je, že ignorují nejdynamičtější nastavení, která jsou možná v pojednání o současném urbanismu. Zaměřují se na produkty, nikoli na metodiku produkce.

Tisk fototgrafie

Musím říct že psát texty o digitálním tisku a předem vědět, že píšu jen proto abych něco napsal není vůbec jednoduchá zaležitist. Tak tisk je tisk, bezpochyby. Pro tento kvalitní umělecký tisk /umelecky tisk/ existuje prodej papíru / prodej papiru /, který nabízí umělecký papír /umelecky papir/,  například ruční papír /rucni papir/, nebo texturovaný papír, což je fine art papír známý jako bavlněný papír někdy se mu říká 100% bavlna papír, což je archivní papír pro stálobarevný tisk. Chceteli si vytisknout portfolio, nebo maketu knihy, pak je vhodné použít oboustranný papír, také si na něj můžete vytisknout své vlastní pohlednice/ ruční pohlednice / a osobní blahopřání nebo diplomy. Tento archivní tisk a také velkoformátový tisk fotografií, neboli velkoplošný tisk je velmi kvalitní tisk. Je to fotorealistický tisk, který je především vhodný pro tisk fotografií jako fotografický tisk. Zároveň je dokonalý pro tisk grafik / tisk grafiky /, pro tisk na plátno, tisk uměleckých reprodukcí a tisk pohlednic

Umělecký tisk.

Nazdarek,

Jestli se mi to libí nebo také ne bohužel musí po blábolit o digitálním tisku. Pro současné výtvarné umění a fotografii nám nové technologie přinášejí mnoho různých možností pro umělecký tisk, který je znám pod pojmem fine art tisk nebo fineart tisk . Pro vyšší kvalitu digitálního tisku / digitálni tisk / jde také napsat digitalni tisk a stálobarevnost se používá inkoustový tisk nebo tisk fotografií používající stálobarevné pigmenty, a pigmentový tisk. Stálobarevný archivní tisk, / stalobarevny inkoustovy tisk / se také nazývá giclée. Pojem je zajímavý nicméně je dost na ho… protože ho nikdo nezná