Alfred Eisenstaedt

Alfred Eisenstaedt ( 06.12.1898 – 24. srpna 1995) byl německý fotograf a fotoreportér . On je nejlépe známý pro jeho fotografie z oslav VJ Day a za jeho upřímné fotografiemi , často provádí pomocí 35mm Leica kamery .
Eisenstaedt se narodil v Dirschau ( Tczew ) v západním Prusku , císařského Německa v roce 1898 . Jeho rodina se přestěhovala do Berlína v roce 1906 . Eisenstaedt byl fascinován fotografie z mládí a začal fotit ve věku 14 let , když dostal svůj první fotoaparát , je Eastman Kodak skládací fotoaparát s svitkový film . Eisenstaedt sloužil v německé armádě dělostřelectva během první světové války , a byl zraněn v roce 1918 . Zatímco pracuje jako pás a tlačítko prodavač v roce 1920 v Weimar Německu , Eisenstaedt začal fotografování na volné noze pro berlínské kanceláři Tichomoří a Atlantiku Fotografie ” v roce 1928 . Úřad převzal Associated Press v 1931.Eisenstaedt úspěšně se stalna plný úvazek fotograf v roce 1929 … velkoplošný tisk fotografií praha, grafika, plakat tisk, plakáty tisk, velkoplošný tisk Praha, maxifotky, zvětšování fotografií, maxifoto, O čtyři roky později fotografoval setkání mezi Adolf Hitler a Benito Mussolini v Itálii . Jiné pozoruhodné , časné obrazy Eisenstaedt jsou jeho vyobrazení číšníka na kluzišti v Grand Hotelu ve Svatém Mořici v roce 1932 a Joseph Goebbels u Společnosti národů v Ženevě v roce 1933 . Ačkoli zpočátku přátelský , Goebbels zamračil se na fotografii , když se dozvěděl, že Eisenstaedt byl židovský .
Vzhledem k útlaku Hitlerova nacistického Německa , Eisenstaedt emigroval do Spojených států v roce 1935 , kde on žil v Jackson Heights , Queens , New York, pro zbytek jeho života . působil jako štábní fotograf pro časopis Life od roku 1936 do roku 1972 . Jeho fotky zpravodajských událostí a osobností , jako Dagmar , Sophia Loren a Ernest Hemingway , se objevila na 90 Life kryty . Eisenstaedt byl udělen National Medal of Arts v roce 1989 prezident George Bush na slavnostním ceremoniálu na trávníku před Bílým domem … tisk fotografií Prahatisk fotek Prahafotky tiskcenik tisku Prahavelkoformátové fotografievelké fotkytisk plakatu,
Eisenstaedt , známý jako ” Eisie ” jeho blízkých přátel , si užil své roční dovolenou srpna na ostrově Martha Vineyard za 50 let. Během těchto letních , měl by provádět fotografické experimenty , práci s různými objektivy , filtry a hranolů v přirozeném světle . Eisenstaedt byl zamilovaný do vinice Marthy je fotogenická majáky , a bylozaměření majáku dobročinnosti organizovaných Vineyard výzkum životního prostředí , institutu ( veri ) .
Dva roky před jeho smrtí , Eisenstaedt fotografoval prezidenta Billa Clintona s manželkou Hillary a dcerou Chelsea . Fotografie Zasedání se konala v Galerii Sýpka ve West Tisbury na Martha Vineyard , a byl dokumentován této fotografie publikované v časopisu People dne 13. září 1993.
Eisenstaedt zemřel ve své posteli v noci ve svém milovaném Menemsha Inn chatě známý jako ” Pilot House” ve věku 96 , ve společnosti své sestry – v-právo , Lucille Kaye ( Lulu ) ,  a přítel , William E. Marks … tisk plakátůtisk plakátů Prahavelkoformátový tisk,
Eisenstaedt nejslavnější fotografie je americký námořník líbání mladá žena 14. srpna 1945 v Times Square . Vzal tuto slavnou fotografii pomocí Leica IIIa . (Fotografie je znám pod různými jmény : VJ den na náměstí Times Square , V – Day , atd. ) Vzhledem k tomu, Eisenstaedt se rychle mění fotografování události během oslav VJ Day , on říkal, že on nedostal šanci získat jména a detaily , které povzbudily řadu vzájemně neslučitelných tvrzení o totožnosti subjektů .

Oliviero Toscani

Oliviero Toscani (* 1942) je italský fotograf světově známý svými kontroverzními reklamními kampaněmi pro italskou firmu Benetton v období od roku 1982 do 2000. Většina z těchto reklamních kampaní byla založena na poměrně sporných fotografiích, obvykle spojené s logem (titulkem) společnosti “United Colors of Benetton”.

tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno, tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze, tisk na plátno, fotografie na plátno, fotografie na plátně,

Toscani je známý jako autor reklam pro nejznámější světové značky a magazíny, autor firemních fotografií a reklamních kampaní pro Esprit, Chanel, Fiorucci, Prénatal. Jako módní fotograf pracoval pro magazíny jako například Elle , Vogue , GQ, Harper’s Bazaar, Esquire nebo Stern .
Jednou z jeho nejslavnějších kampaní – postavené na fotografii, kterou pořídila Therese Frare – je portrét Davida Kirbyho umírajícího na AIDS ležícého na nemocničním lůžku obklopen svými truchlícími příbuznými. Obrázek je sporný kvůli své podobnosti s pietou a tudíž použití tohoto snímku pro reklamu na prodej oblečení je prý využitím lidské oběti, i když rodina Kirbyho uvedla, že toto povolila a že to pomohlo zvýšit povědomí o nemoci AIDS. Snímek byl zařazen do knihy 100 fotografií, které změnily svět, kterou vydala redakce časopisu Life.
Další jeho reklamy obsahovaly narážky na rasismus (zejména jeden snímek s třemi téměř „identickými srdci člověka“, což byla vlastně srdce prasečí, s nápisy “bílý”, “černý” a “žlutý”), válku, náboženství a také trest smrti.
Velmi ostré reakce vyvolal snímek zobrazující černošku kojící bílé nemluvně, snímek pářící se bílé klisny a černého hřebce, nebo fotografie kde sedí vedle sebe na nočníku černé a bílé batole.[5] U některých reklama vyvolala ohlas, vyhrála několik cen, jiní však v reklamě viděli rasistickou myšlenku, že černá žena kojící bílé dítě znázorňuje obyčejnou chůvu. Jiné sporné fotografie zobrazují krvavé tričko padlého vojáka v bosenské válce.
Na počátku devadesátých let Toscani spoluzaložil časopis Colors (vlastněný společností Benetton) s americkým grafikem Tiborem Kalmanem. S podtitulkem “časopis o zbytku světa”, byl magazín Colors postaven na multikulturalismu převládajícím v té době v reklamních kampaních společnosti Benetton.
Ve stejné době, před vypuknutím války v Perském zálivu, se objevil další z Toscaniho námětů kampaně – smrt. Fotografie hřbitova padlých vojáků měla ukázat absurditu války. Objevily se zamítavé reakce a Benettonu bylo vyčítáno, že ke svému prodeji využívá smrt. Když v roce 1993 vypukla válka v Jugoslávii, Toscanimu přišel dopis od ženy ze Sarajeva, která ho žádala: „Zjistila jsem, že když uspořádáte reklamní kampaň na cokoliv, mluví se o ní všude. Proč na nějakém plakátu neukážete, jak je ta válka hanebná?“ Další poštou mu přišel balík, obsahující zakrvácené maskáče a tričko mladého vojáka, který v této válce zemřel. Jeho otec, který věci Toscanimu zaslal, si přál aby pozůstalosti jeho syna posloužily míru. Toscani rozložil oblečení vojáka tak, aby představovalo jeho tělo. Reklama zveřejněná ve 110 zemích opět měla také pozitivní i negativní ohlasy, odmítly ji například Spojené státy v Los Angeles Times kvůli „násilnost fotografie“.
V roce 2005, pět let po jeho odstoupení od firmy Benetton v návaznosti na diskusi kolem kampaně s tématem smrti, podnítil novou polemiku svými fotografiemi pro reklamní kampaň na oblečení pánské značky Ra-Re. Jejich portréty mužů, kteří se hlásili k homosexuální skupině, rozhněvaly sdružení katolických rodičů Movimento Italiano Genitori, jenž označilo fotografie za “vulgární”. Kampaň přišla uprostřed probíhající diskuse v Itálii o právech gayů.
V září 2007 jeho nová kampaň proti anorexii (No anorexia) byla opět kontroverzní kvůli šokující fotografii vyhublé ženy. Modelkou byla francouzská herečka Isabelle Caro, která ve věku 27 let vážila 31 kilogramů na svou výšku 164 cm. Záběry byly zvětšeniny (3x 6 metrů) a zobrazovaly nahé tělo Caro zcela zpustošené nemocí. Reakce byly souhlasné ale i zatracující. Caro zemřela 17. listopadu 2010.
Spolu s La Regione Toscana buduje nové výzkumné centrum pro moderní komunikaci s názvem “La Sterpia”.
Žije v Toskánsku, kde vyrábí olivový olej a chová koně.

fine art tisk, digitální retuš, renovace fotografií, internetová galerie, černobílé fografie, tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek, epson, epson micropiezo, epson micro piezo,

Umělecká rezidence / Artist Residency

▪ Sofie (Bulharsko) – AAFOUNDATION (www. aadfoundation.wordpress.com)

Podmínky / Conditions

Rezidence je určena českým umělcům, nebo umělcům, kteří dlouhodobě působí na české výtvarné scéně / The residency is geared for artist ether of Czech origin, or artists who are based in the Czech Republic.

Aplikanti musí být profesionální umělci nebo studenti uměleckých vysokých škol pracující s formou visuálního umění / Applicants must be professional artists or university students who work in the field of visual art.

Dostatečná znalost AJ jazyka nutná / Sufficient knowledge of English
Language is compulsory

umělecký tisk, umelecky tisk, digitální tisk, digitalni tiskfotografický tisk, inkoustový tisk, pigmentový tisk, tisk fotografie, tisk fotografií, giclée, fotorealistický tisk, velká fotka tisk, tisk velkých fotek, fotka na plátno, zvětšeniny, zvětšovaní fotografií, tisk černobílych fotek, fotorealistický tisk, /

- Rezidence v AADFOUNDATION garantuje vybraným rezidentům ubytování, studio a cestu. Zároveň se zavazuje k poskytnutí dvouměsíčního zázemí ve své organizaci vč. programu. Diety a materiál nejsou hrazeny. V případě zájmu ze strany umělce, FUTURA pomůže s hledáním vhodného grantu – iniciativa umělce je však zcela zásadní. / AADFOUNDATION residency guaranties accommodation, studio and travel expanses for two month. Per diem and a contribution to the production budget are not included. FUTURA can assist applicants in the search for grants, which would cover respective costs – initiative of the artist is however vital.

/ černobílé tiskdigitální retuš, renovace fotografií, internetová galerie, černobílé fografie, tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek, tisk fotografií Praha, tisk fotografií na plátno, foto na plátno, fotografie na platne, foto na platne, /

Zájemci o rezidenci, prosím posílejte své přihlášky společně s nejnovější verzí vašeho CV a portfolia v anglickém jazyce (do 10MG) na marketa@futuraproject.cz. Přihlášky, které nebudou obsahovat elektronické CV a portfolio v AJ nebudou zohledněny. / Residency applicants, please send your applications accompanied with an updated CV and portfolio in English in an electronic format (up to 10MG) to marketa@futuraproject.cz . Applications lacking required attachments will not be considered.

Termín pro podání přihlášky do 31.1.2011/ Deadline for applications January 30th 2011

Výsledky výběrového řízení budou známy do konce Února 2011.

/ velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotekvelkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk fotografie, fotografie tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotektisk foto, tisk fotek, /

V prvním kole bude odbornou komisí složenou ze zástupců FUTURY vybráno pět kandidátů. V druhém kole si partnerská organizace z této pětice vybere umělce, který se zúčastní rezidence v Bulharské Sofii. O účasti na rezidenci budou umělci informováni osobně. Vzhledem k předpokládané výši zájemců budou kontaktováni pouze ti, kteří se dostanou mezi prvních 5 kandidátů a posléze ti, kteří jsou na rezidenci vybráni. Neobdržíte-li tedy žádnou zprávu do konce Února 2011, bohužel jste nebyli na tento rezidenční pobyt vybráni. Konečné výsledky budou zveřejněny na webových stránkách FUTURY / Results of the open call will be announced by the end of February 2011. In the first round five artists will be selected by a committee of FUTURA deputies. In the second round partner organization will select its resident from the shortlist provided.

Selected artists will be informed via email. Due to high number of applicants, only artists who have been shortlisted for one or more residencies will be contacted. If you therefore don’t hear from us by the end of February, you have sadly not been selected. Results will be also published on the FUTURA website.

S případnými dotazy se prosím obraťte na Markétu Starou, koordinátorku rezidenčního programu / With any questions please contact Markéta Stará, the residency program coordinator @:marketa@futuraproject.cz

Karlin Studios – Open Call on exhibition projects.

Karlin Studios announces an Open Call on exhibition projects for 2011 and 2012.

List of compulsory attachments:
1. Artists professional CV, Portfolio
2. A detailed description of the project (length – 1-2 pages A4)
3. Visual documentation accompanying the project (electronic format)

Deadline for applicants (artist, curators) July 30th 2010. All applications must be send in electronic format to info@karlinstudios.cz

profi tisk fotek, rychlorámy Nielsen, rámování, rámování fotek, rámování fotografií, rámy Nielsen, tisk fotek, tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografii, tisk fotografií, tisk fotografií na plátno, tisk fotografií praha, tisk fotografií v praze,

KARLIN STUDIOS, a FUTURA project
Křižíkova 34, 180 00 Praha 8 – Karlín
email: info@karlinstudios.cz
web: www. futuraproject.cz
otevírací hodiny: st – ne: 12:00 – 18:00 / opening hours: wed – sun: 12:00 pm – 6:00 pm

Ivan Vosecký: Graffiti / Karlin Studios

Aplikované grafiti

Je to mantra, po dvou letech vystavuje Ivan Vosecký opět v Karlíně. Je to pro něj dobrej prostor, má blízko k jeho tvůrčímu procesu, má kontext s tím, kde jeho umění vzniká, neboť vzniká tam. Tam Ivan taky hraje na kytaru a zkouší s kapelou. Ten prostor není čistý ani špinavý, má něco jako podmalbu, s čímž Ivan rád počítá. V tomto stejném intervalu tady proběhly už dvě jeho sólovky – jedna retrospektiva v roce 2006 z toho, co mu zbylo v ateliéru, přežilo nákupy, přesuny a hlavně autorské reedice. Druhá, v roce 2008, s názvem Nigdo. První byla založená na kráse „nesourodosti“, neučesanosti a torza, druhá na kráse výrazu gesta, jednoduchého tvaru a jejich vztahů a také sentimentální percepci atmosféry bruselu a sedmdesátek. O té druhé psal jakoby o té první Ivan Mečl o hovně a zlatu, obrazech vrstvených na obrazech, prohraném uměleckém zápase a pitomém umění, s divusovou nadsázkou i upřímností. Ivan má pár poloh, které se prolínají i vyskytují čistě, a které lze poměrně jednoduše pojmenovat: příběh – abstrakce – písmo čili: zprávy a události – bůh – čin. To zajímavé pak nastává, když můžeme autora pozorovat, jak se přesouvá od příběhu ke stylizaci, od postavy k textu, od znaku k abstrakci a zpátky ke komiksu, vždy za sebou zanechávaje autorský stín. Ani důslednější redukce na nápis nebo abstraktní tvar není prosta jeho „rukopisu“, v tomto nepřerušuje vztah k modernismu, který jde rozkrýt i na jiných principech. Další důležitou kotvou k historii je jeho vědomé uplatňování estetických kvalit designu bruselu a sedmdesátých a osmdesátých let, ale i obecné vztahování se k dějinám umění. Jeho obsahem jsou velká civilizační témata a filozoficky vyslovené pravdy, někdy dokonce morální výzvy, jindy pro někoho drsně přepísklé apely. Mluvíme o Bohu, lásce, buddhismu, Izraeli, válce, peklu a nakonec tady na stěnách visí tvary, ze kterých se vylupuje postavička strýčka Fida, kočičky, ptáčka, podle některých kundička, busta, hlava, portrét, výseč krajiny. Teď co s tím. Tyto nové plastické aplikace připomínají kubistické intelektuální zápasy o prosté motivy, snahy geometrické abstrakce o dosažení zlatých řezů, edge painting, které končí v pocitu husákovského bytového kánonu, kde to nejlepší dosahuje božských proporcí (těch historicky odsedimentovaných do pocitu prázdného blaženého známa). Stánková letní nálada depresivních padesátých let s jahodovou zmrzlinou v ruce. Zrecyklované zbytky obrazů na kapě zasazené do abstraktního reliéfního a malovaného prostředí by mohly po zanimování být klubovým pokračováním seriálu „Potkali se u Kolína“. Radost z nabízené interpretační hry a vyprázdnění žonglérsky vybalancované na hranici znaku, torza příběhu a dekoru abstrakce. Znovu a odjinud zkouší Ivan Vosecký vystavět figuru a ukázat galerii postav a věcí v jejich jasné jednoduchosti, za kterou se skrývá onen Mečlem vyřčený umělecký zápas moderního umělce.

Edith Jeřábková

/ tisk černobílých fotografií, tisk černobílých foto, tisk černobílých fotek, tisk cernobilych fotografii, tisk cernobilych fotek, tisk cernobilych fotek, zvětšování černobílých fotografií, zvětšování černobílých fotek, zvětšování černobílých fotografií, velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk portfolio fotografií, fotografické portfolio tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek /

Vernisáž: středa 31. 3. 2010, 18:00

Výstava proběhne: 1. 4. – 25. 4. 2010

László Moholy-Nagy 3/3

Moholy-Nagy byl apoštolem estetického zážitku, vizionářem nové jednoty techniky a umění, v níž spatřoval cestu k uskutečnění nové kultury, zrozené z tohoto životního pocitu. Zdůrazňoval prvotní důležitost formy a její dynamiky i možností poskytovaných moderními objevy. Ještě spíše než v kovodělně se však projevovaly schopnosti a aktivita Nagyovy v přípravném kursu. Snažil se tu docílit výtvarného vnímání a myšlení ve vztahu ke konstrukci, její statice a dynamice, rovnováze a prostoru. Materiálem bylo dřevo, plech, sklo, dráty, šňůry, na žácích bylo vyřešit složité úkoly, jimiž Moholy-Nagy rozhodně nešetřil. Dokonale esteticky vyřešená kompozice, opřená v jediném bodě a kývající se. Rozčlenění prostoru nad danou základnou průhlednými a neprůhlednými elementy, čímž by se stal prostor vnímatelným…Kromě práce v kovodělně byl Moholy-Nagy činný i jako spolupracovník Herberta Beyera, vedoucího od jara 1925 do června 1928 tiskařskou dílnu. Moholy-Nagy se ujal grafické úpravy většiny knih vydávaných Bauhausem. V těchto svazcích zanechal odkaz řemeslně vzorné, citlivé a na svou dobu až podivuhodně pokročilé práce.Jde o zásadní neporozumění samotné podstatě Nagyovy tvorby, jestliže si dnes jeho výboje přivlastňují některá křídla abstraktního umění, spatřující v nich fantazijní prvky a hledání vnitřního modelu. Nic nebylo Moholy-Nagyovi vzdálenější.Zabýval se fotografií už v době, kdy byl povolán do výmarského Bauhausu, a ve spolupráci s výtečnou fotografkou, svou manželkou Lucií Moholyovou-Nagyovou, využil jako první na světě zvláštních technik, zejména fotogramu, k experimentální práci v oblasti estetiky optického vnímání. Fotogramy Moholyho-Nagye se blížily např. taktilistickým studiím hmatových vjemů a pocitů textury a faktury rozličných materiálů, které byly prováděny v přípravných kursech za nadšené spolupráce žáků.Fotografická činnost manželů Naftových, ačkoli vlastně zcela soukromá a s učební látkou bezprostředně nesouvisející, vzbudila značnou pozornost, zejména když v roce 1924 vyšla manifestační kniha Moholyho-Nagye „Malířství, fotografie, film“. Jestliže přistoupíme na výklad termínu „moderní umění“ jako na uzavřenou, dnes již historickou epochu, skončivší Černým pátkem newyorské burzy v roce 1929, pak uvedená kniha Moholyho-Nagye je jedním z posledních (a nejzávažnějších) sdělení této éry.Moholy-Nagy, odmítající současnou uměleckou fotografii jako neorganicky a bez vnitřního oprávnění vázanou na formální snahy malířství, učil své žáky znovu vidět a překvapujícím způsobem zobrazovat svět novou perspektivou, zdánlivě náhodnými (ve skutečnosti však dokonale promyšlenými) výřezy, jejichž absurdnost, nevídané nadhledy nebo podhledy by mohly být považovány za pouhou provokaci nebo plytké novotářství, kdyby za nimi nestála rozsáhlá a poctivá teoretická zdůvodňující práce. Fotografie byla pro Moholyho-Nagye buď čistou kompozicí světelných hodnot, nebo zprávou, opticky nedosažitelně názornou a autentickou. Neuznával kompromisy. Pro realizaci světelné kompozice používal záměrně a promyšleně i technik s expresivním abstraktním efektem – montáže, inverze světelných hodnot, dvojího osvětlení, fotografiky. K získání přesné a detailní zprávy však naopak učil žáky používat nejpokročilejších technických pomůcek, tehdejší výtvarnou fotografií jednoznačně odmítaných, a ve své fotografické výuce vycházel spíše z metod např. kriminalistické a lékařské fotografie než z fotografie tzv. umělecké.Oficiálně byla fotografie do vyučovacích osnov Bauhausu zavedena teprve roku 1929 – to už však Moholy-Nagy z Bauhausu navždy odešel…Nagy se po příjezdu do Berlína v roce 1928 plně věnoval filmovým experimentům a jevištním návrhům pro Státní operu. Cestoval do Francie, Skandinávie, Itálie, Řecka. V roce 1934 utekl z Německa do Amsterodamu, odkud se dostal přes Kanál do Londýna, kde dva roky pracoval jako režisér trikových a dokumentárních filmů. Roku 1937 byl Moholy-Nagy vyzván, aby se ujal vedení Nového Bauhausu v Chicagu. Odjel za oceán, ale za rok se ocitl téměř bez prostředků – Nový Bauhaus musel být z finančních důvodů uzavřen. Moholy-Nagy se do Evropy nevrátil. Zůstal v Chicagu, kde roku 1938 zřídil svou vlastní školu „Institute of Design“. Stal se jejím vlastníkem, ředitelem a organizátorem (méně již tvůrčím umělcem) až do své smrti 24. listopadu 1946. zvětšování fotografie, zvětšování fotografií, zvětšování foto, zvětšování fotek, zvětšování fotografie praha, zvětšování fotografií praha, zvětšování foto praha, zvetsovani fotek praha, zvetšovani fotografie, zvetsovani fotografii, zvetšovani foto, zvetsovani fotek, zvetsovani fotografie praha, zvetsování fotografii praha, zvetšovani foto praha, zvetsovani fotek praha, zvětšování fotografie, zvětšování fotografií, zvětšování foto, zvětšování fotek, zvětšování fotografie praha, zvětšování fotografií praha, zvětšování foto praha, zvetsovani fotek praha, zvetšovani fotografie, zvetsovani fotografii, zvetšovani foto, zvetsovani fotek, zvetsovani fotografie praha, zvetsování fotografii praha, zvetšovani foto praha, zvetsovani fotek praha, tisk černobílých fotografií, tisk černobílých foto, tisk černobílých fotek, tisk cernobilych fotografii, tisk cernobilych fotek, tisk cernobilych fotek, zvětšování černobílých fotografií, zvětšování černobílých fotek, zvětšování černobílých fotografií,

William Henry Fox Talbot

William Henry Fox Talbot (11. února 1800, Melbury, Dorset, Velká Británie – 17. září 1877 Lacock Abbey, Wiltshire, Velká Británie) byl britský vynálezce, fotograf, lingvista, matematik a vynálezce fotografické techniky kalotypie (jinak zvané talbotypie), zabýval se také optikou. Byl členem britské vyšší třídy, dobře vzdělaný a úspěšný v různých oblastech přírodních a humanitních věd. Své největší úspěchy trvalé hodnoty dosáhl v oblasti fotografie – vyvinul princip negativ – pozitiv -, který umožňuje vícenásobné reprodukce fotografického obrazu z jednoho originálu. Tento princip se stal základem všech významných fotografických procesů zhruba od roku 1860 na více než 130 let. Před Talbotovým objevem dominoval proces daguerrotypie a po Talbotově principu přišla po roce 1990 na řadu digitální fotografie. Talbot prováděl experimenty již od roku 1834 a využíval poznatky svých přátel – chemiků Johna Herschela a Thomase Wedgwooda. Roku 1835 vynalezl nejprve metodu nazvanou „Photogenic Drawing“ (fotogenické kresby), na papír kladl květiny, části rostlin z herbáře a jiné ploché předměty. Negativní obraz svých stínokreseb mohl převést okopírováním na pozitiv. Vyráběl si vlastní fotoaparáty s velkými čočkami, kterým jeho příbuzní říkali „pasti na myši“. O čtyři roky později metodu fotogenické kresby vylepšil – běžný kreslící papír se natřel roztokem dusičnanu stříbrného, osušil se, namočil do jodidu draselného a byl opět usušen. Těsně před exponováním se papír zcitlivil roztokem dusičnanu a kyselinou gallovou. Pak se papír vyvolával při světle svíčky. Pozitiv se získal kopírováním, přičemž různá doba kopírování měla vliv na barevný tón pozitivu od karmínové a purpurové po hnědočernou.
umělecký tisk, umelecky tisk, velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, portfolio fotografií, fotografické portfolio, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek,

Ivan Pinkava / Znejistění středu

„Tento náš svět je uspořádán takovým způsobem, že všude kolem
sebe mohu nacházet všechny důvody k beznaději, vidět ve
smrti obrácení v nic a žalostné slovo – klíč k nepochopitelné
existenci, do níž jsem byl nepochopitelným způsobem vržen.“
(Gabriel Marcel, Přítomnost a nesmrtelnost)
Řekneme-li, že se fotograf Ivan Pinkava (1961) vyjadřuje prostřednictvím klasického zobrazujícího repertoáru černobílé fotografie – figury a zátiší, není to charakteristika zcela přesná. Figura a zátiší se tu totiž prolínají do jednoty zvláštní povahy, kterou lze interpretovat pouze na základě sjednoceného pohledu umělce na vnímání světa a role lidského jedince v něm. Lidská postava vystupuje na snímcích jako živý organismus stejně jako věcný artefakt, který zaplňuje prostor.
Dává prostoru smysl a měřítko. O jaký smysl a jaké měřítko se ale jedná? To není zcela jednoznačné. Co se ale jednoznačné zdá být, je důraz na roli času v tomto opakujícím se procesu.
Pinkavovy fotografie mnohokrát označeny za symbolistní či dekadentní, se prioritně nezabývají povrchem jevové stránky skutečnosti. Podstatné zde jsou vztahy jednotlivých vybraných prvků vůči sobě, vůči volenému rámci jednoho snímku i vůči proměnám a variacím na jednotlivých fotografiích. Drobné, nepatrné obměny motivů hovoří pro opakování, a tedy pro podrobný průzkum nějakého teritoria.
Pokud bychom Pinkavovu tvorbu vnímali lineárně, jako cestu, pak tu dochází k pozoruhodnému jevu. Dominantní, sebestředná, pohledově maximálně exponovaná lidská figura ze starších děl se proměňuje. Stává se epizodickou, nebo zcela mizí.
Vytrácí se. Zbývají po ní pouze různé otisky v prostoru. Paměťové stopy. Pokud zvolíme čtení nelineární, v tomto případě patrně vhodnější, zjistíme, že epicentrum autorova myšlení, kolem kterého se středově pohybuje v různých prstencích Pinkavova obrazotvornost a s ní volená ikonografie, je zcela nehybné. Že je to jakýsi stanovený, pomyslný pevný bod ve vesmíru, kolem kterého probíhají autorovy sondy do oblasti lidské pomíjivosti. Otázky, které se zde kladou, se týkají neustále  potvrzované lidské smrtelnosti i naděje na její překonání, víry v nesmrtelnost.
Výrazově se tu fotografie velmi přibližuje divadelním formám. Přelomovým bodem, zónou nikoho, hraničním přechodem, je tu akt smrti. Zkušenost, kterou nelze v běhu lidského života obejít, z které se nelze vyplatit ani ji jinak
vytěsnit z vědomí. Je to konec jedné lineární časové úsečky, za kterou nastává tma a ne-vědomí. Momenty konfrontace se smrtí se objevují v různých odstupech a v různé intenzitě v průběhu celého života, od dětství přes produktivní věk až ke stáří. I zrození jako začátek, bod nula, odkazuje k jakési konečnosti. Leitmotivem Pinkavova díla se zdá být osa lidského uvědomování si vlastní dočasnosti a hledání obrany proti panice, zmatku a zoufalství, které z tohoto pocitu mohou vznikat. Gabriel Marcel hovoří v této souvislosti o „ose duchovní aktivity“, která v myšlení artikuluje svobodu a milost. Odtud také Pinkavův ambivalentní motiv jinocha, jako nositele obnovované životní vitality ale i jednorázové ukázky dočasné životní dokonalosti, která v procesu času propadne zákonitě destrukci.

Petr Vaňous

olaf breuning, jaroslav simandl, jaroslav šimandl, simandl, simandl fotograf, robert portel, janusz szyndler, szyndlerkarel cudlin, cudlin, petr lysaček, petr lysacek, petr lysáček, lysacek, vilem kabzan, vilém kabzan, pavel strnad, breuning, bohdan holomíček , holomíček , bohdan holomicek , holomicek fotograf , holomicek foto

prodej papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir

archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag

Fotograf Herbert Tobias – č. 2/3

/ …..  /

4
Maywald si očividně cenil Tobiasova nadání, jinak by mu jistě neposkytl svůj ateliér pro první módní
snímky. A to, že se Tobias odvážil s nepatrnými zkušenostmi fotografa vůbec vstoupit na toto vysoce
specializované profesní území, svědčí o tom, že jeho sebevědomí nebylo právě malé.
Jako módní fotograf pracoval Tobias jen deset let. Když srovnáme jeho fotografie se snímky jiných
fotografů tohoto žánru, zjistíme, že jsou zcela v souladu se stylem své doby – a přece se mu vymykají.
11 Jeho originální inscenace fantastických epizodních příběhů jsou výjimečné v rámci vynikající
německé módní fotografie tohoto období. „Neprofesionalita” Tobiasovi jistě nebyla na překážku.
Měl Tobias nějaké předchůdce či vzory? Jsou nějací fotografové a umělci, jejichž prací se inspiroval,
kteří ho nasměrovali nebo ovlivnili? Podle vlastních slov – a Tobias rád mluvil o událostech a lidech -
byly pro jeho životní dráhu zvlášť důležité Hildegard Knef, Nico a Valeska Gert. Tyto bytosti a jejich
osobnosti jej ovlivnily a on je celý život uctíval a miloval. Naproti tomu nejsou známá žádná Tobiasova
vlastní vyjádření o uměleckých a duchovních otázkách. A je celkem samozřejmé, že při svém
sebestředném naturelu nebyl Tobias členem žádných fotografických spolků nebo zájmových skupin
umělců, dokonce nevíme nic ani o jeho uměleckých přátelích.
V německém umění probíhala po válce velká debata na téma znovunavázání na tradice moderny.
Nezdálo se, že by Tobiase nějak zvlášť zajímala. Srovnání mezi jeho pracemi a soudobými
obrazovými motivy Otto Steinerta – zakladatele umělecké skupiny fotoform a hlavního zástupce a
propagátora subjektivní fotografie – ukazuje, proč se obrat k abstrakci nemohl stát Tobiasovou tvůrčí
cestou.
Přívrženci těchto nejnovějších avantgardních směrů ve fotografii se důsledně vztahovali k avantgardě
dvacátých let a usilovali o to, dát svým individuálním uměleckým zájmům současnou formu v souladu
s estetikou, založenou na kompozici a geometrii. Po první výstavě subjektivní fotografie, která se
konala v Saarbrückenu v roce 1951, získala tato skupina tak enormní úspěch, že z ní vzešlo celé nové
fotografické hnutí. V jejich snímcích hrály zvláštní roli řazení, symetrie a atraktivní průběhy linií. Tobias
naproti tomu potřeboval k zobrazení svých existenciálních pocitů a tužeb člověka. Je zjevné, že pro
Tobiase neměla žádný význam ani fotografická scéna, ani umělecký provoz: není přehnané říci, že je
vlastně vůbec nevnímal. 12
Byl Tobias politický člověk? Už jako mladý muž za druhé světové války měl potřebu převádět své
pocity a zážitky do obrazů s politickým obsahem. Jeho snímky z Ruska jsou mimořádně působivé
metafory výjimečného stavu, které vyjadřují osamělost a touhu, utlačování, ničení a smrt. Podmaňují si
diváka svým existenciálním a zároveň poetickým vyzněním. Kdyby se tehdy byly dostaly do
nesprávných rukou, znamenalo by to pro Tobiase válečný soud a za určitých okolností i rozsudek
smrti.
Tobiasova perspektiva se proměnila po válce a poté, co veřejně přiznal svou homosexualitu.
Najednou se stal on sám obětí společenského pokoření a diskriminace, a tak nepřekvapí, že začal
pochybovat o nové demokracii. 13 Nicméně po zrušení kriminalizace homosexuality podle paragrafu
175 trestního zákona, jehož znění bylo změněno v letech 1969 a 1973, využil Tobias nových

5
společensko-politických podmínek a s nimi spojené příležitosti angažovat se v čerstvě založeném gay
časopise him applaus. Často a dobře pro něj psal, zveřejňoval zde nejen své erotické snímky, ale také
volné práce, které vznikaly bez objednávky a dosud byly veřejnosti prakticky neznámé – nepočítáme-li
jedinou výstavu v roce 1954. Mnohé z textů, které napsal pro him applaus, obsahují jasnou a
nezaměnitelně politickou výpověď. Když vyšel v časopise Stern příliš zobecňující a povrchní článek o
terorismu RAF a Andreasi Baaderovi, ostře tento pohled napadl. 14
Jeho kritické vnímání se však neomezovalo jen na gay scénu. S velkou citlivostí sledoval procesy
proměny uvnitř této relativně uzavřené scény: odsuzoval neschopnost tolerance, která tu panovala,
nedůvěru vůči individualitě i předpojatost, aroganci a nepřejícnost, které přinášely do tohoto prostředí
běžnou dobovou společenskou hru.
Ve svých textech byl do té míry ofenzivní, až se zdálo, že si v tomto tónu libuje: jeho obrazy ale mají
jinou náladu. Fotografie není pro Tobiase jen vyjadřovacím prostředkem, ale zároveň také procesem
porozumění sobě samotnému, v němž hraje zvláštní roli vlastní tělo. Právě tady, při inscenaci
vlastního já, nachází Tobias vždycky až příliš extrémní obrazové náměty. Patří k nim také raný snímek
z pařížského období z roku 1953. Podobně jako kompozice snímku with no return, i tento autoportrét
se vyznačuje moderní obrazovou kompozicí.
Díváme se na polopostavu krásného mladého muže. 15 Spočívá na lůžku naprosto uvolněně, jeho
pohled je upřený do dálky. Jeho výraz je na hraně mezi sněním a melancholií. S poměrně omezenou
škálou vyjadřovacích prostředků – zdůraznění diagonály, nadhled, kapky potu, vlhké slepené vlasy,
uvadlé listy – inscenuje Tobias opět velké divadlo, ve kterém se mu daří popsat napjatý vztah mezi
osamělostí a touhou jako existenciální výzvu. Vedle snové a melancholické atmosféry obsahuje obraz
ještě jednu rovinu. Nedbale odhalující pulovr dodává snímku erotickou jiskru, která melancholické
vyzařování spolehlivě překonává.
Stejně jako on sám na této fotografii, jsou i jiní lidé na jeho snímcích osamělí: často působí dojmem,
jako by byli obráceni do sebe, jako by se nacházeli v nějakém mezisvětí. I tam, kde se setkávají v
dvojportrétech, zůstávají jako jedinci navzájem izolováni. Přesto obrazy nevzbuzují nijak depresivní
nebo zasmušilý dojem, a to díky tomu, jací lidé jsou na nich zpodobeni: přes očividně pohnuté životní
zkušenosti neztratili nic ze své jedinečnosti a síly, ze svého smyslného vyzařování. Tím se liší
kupříkladu od protagonistů Film noir, kteří jsou beznadějnými zajatci svých osudů a tudíž jsou ovládáni
bytostným pesimismem.
Jsou Tobiasovy obrazy ukázkou osamělých fantazií excentrika, jímž bezesporu také byl? Nebo
představují naladění celé generace? Nemáme k diospozici žádné Tobiasovo vyjádření, ze kterého by
bylo možné vyčíst jeho vztah k existencialismu, ale paralely, které se nabízejí, nelze přehlédnout.
Tobias byl melancholik, přesto nebyl zcela bez naděje. I on tvořil v padesátých letech obrazy, v nichž
ukazoval lidi, kteří již zdánlivě rezignovali na své životní okolnosti 16 – a přece právě tyto snímky
vyrostly ze zcela jiného pojetí života, než jaké prosazuje Film noir. 17 V Tobiasově případě se nejedná
o žádné portrétní obrazy, tedy zacílené na jednotlivce, které by vysvětlovaly trpícího člověka z
konkrétního sociálního nebo politického kontextu. Nejsou to snímky, které by apelovaly především na
sociální uvědomění jako sociálně-dokumentární fotografie oné doby, 18 jsou to z odstupu snímané
6
obrazy společenských outsiderů, jimiž nám Tobias ukazuje, že ne každý člověk dorostl nárokům života
a některý na nich může ztroskotat.
Fotografické portréty různých osob tvoří dohromady asi polovinu z celkového díla Herberta Tobiase,
přesto nelze říci, že by byl portrétní fotograf v tradičním slova smyslu. V jeho díle najdeme sice
portréty, zhotovené na zakázku, ale tyto fotografie jsou jednak nepočetné a jednak nepatří k jeho
nejlepším. Nejzdařilejší portréty vznikly v okruhu jeho každodenního života, i když každodennost jako
taková jej nikdy nezajímala. To ještě vynikne při srovnání s o něco mladším americkým fotografem
Willem McBridem, který v Berlíně na konci padesátých let fotografoval okruh svých přátel, nebo s
americkou fotografkou Nan Goldin, která od osmdesátých let vytvářela s fotoaparátem kroniku života
svých přátel v mnoha zemích. Východisko je ve všech třech případech stejné: soustředění na
emocionalitu. Všichni tři fotografují lidi, kteří jim jsou velmi blízcí, které milují a po nichž touží. Zatímco
Will McBride a Nan Goldin ve svých cyklech a projektech líčí pocitové rozpoložení a osobnost svých
přátel na základě každodenního dění, Herbert Tobias se o takový úhel pohledu vůbec nezajímá. Je
blíž klasickému portrétu, v němž je okolí portrétovaného víceméně potlačeno, a soustředí veškerou
svou pozornost na tvář a malý detail těla. Ve vzájemné hře mimiky a gest zachycuje osobnost
portrétovaného. Pokud se podaří prohlédnout za fasádu každodenního výrazu, je to díky přítomnosti
fotografa a jeho dramaturgické dovednosti.
Tobias byl ve své fotografické tvorbě perfekcionista a žonglér plný nápadů: když se mu to zdálo
vhodné, neváhal sáhnout po nezvyklých opatřeních. Rád provokoval své modely k nepatrným, ale
působivým gestům. Málokdy mají jeho snímky neutrální pozadí, byly pro něj důležité drobné, ale
přesné doplňky – skelnička, řetízek, cigareta. Z mnoha jeho portrétů jsou zvlášť působivé ty, v nichž
portrétovaní hledí přímo do objektivu. Přímý oční kontakt poukazuje silně na přítomnost muže za
kamerou a jeho umění svádět. Početné portréty, v nichž touha vystupuje neskrývaně do popředí,
působí jako zrcadlové obrazy vlastních přání a obsesí, přičemž se pozornost fotografa zdaleka
nesoustředí jen na tělesnost. K tomu dochází až ve fotografiích pro gay magazíny v sedmdesátých
letech, v nichž Tobias sledoval jiné než fotografické cíle. Zde především naplňoval sexuální klišé. V
této době už také byl léta za zenitem svých fotografických schopností. Jeho nejvlastnější fotografické
dílo sahá od raných snímků z Ruska do poloviny šedesátých let.
Tobias byl melancholický a exaltovaný, citlivý a arogantní, hluboký, vášnivý a osamělý člověk. Jeho
psychologická základní konstituce byla předmětem a motorem jeho umělecké tvorby. Byl stále plný
nových nápadů, utvářel a formoval vizuální myšlenku, jejíž jádro spočívalo v uvědomění si vlastní
osamělosti a touhy po vysvobození. Herbert Tobias po sobě zanechal vysoce autentické dílo. Jeho
estetika a obrazová řeč se zakládají na filmových a fotografických prvcích, jaké se vyvinuly ve
dvacátých letech. Odtud lze odvodit jeho náklonnost k inscenované fotografii. Zálibu v tomto způsobu
vidění a práce můžeme pozorovat již v raných snímcích z Ruska: nejde tedy o důsledek práce v oboru
módní fotografie, jak by se snad dalo lehce předpokládat. Byla to pro něj možnost, jak nejlépe žít své
přirozené zájmy a uplatnit svůj tvůrčí naturel.
Tobiasova obrazová řeč není nijak nezvyklá. Existují i snímky jiných fotografů téže doby, kteří uváděli
do obrazu nezvyklé figurální konstelace a scenérie, ba dokonce u reportážní fotografie není

/ …..  /

Přeložila Jana Tichá
Ulrich Domröse, Variationen über Einsamkeit und Sehnsucht. Převzato s laskavým svolením autora
z katalogu výstavy Der Fotograf Herbert Tobias 1924-1982 Blicke und Begehren, Ulrich Domröse, ed.,
Steidl-Verlag, Berlin 2008, s. 24-34.

prodej papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir

archivní papír, ruční pohlednice, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag

museo fine art, museo maestro, somerset enhanced, DotOrNot, museo max, museo silver rag, somerset photo , bockingford inkjet, bockingfort, bokingford, bokingfort, somerset satin, somerset velvet, st.cuthberts, stcuthberts, st.cuthbert,

Dox – EZO

EVIDENCE ZÁJMOVÝCH OSOB (EZO)
Elektronická databáze StB

EZO vytvářela v druhé polovině osmdesátých let Státní bezpečnost jako páteř svého budoucího elektronického informačního systému. Záznamy vkládané do této databáze pocházejí zejména z papírové ústřední operativní evidence předlistopadové tajné policie, kde bylo v polovině osmdesátých let uloženo okolo 800 000 karet. Projekt EZO vypracovali v prosinci 1986 zástupci různých složek tajné policie.
Podle původního harmonogramu měla být databáze EZO zkušebně spuštěna v lednu 1990. EZO mělo sloužit jako vyhledávací informační systém k osobám, o které se StB z různých důvodů zajímala a které různým způsobem sledovala nebo jich ke sledování využívala. Databáze k nim obsahuje řadu informací, mezi nejdůležitější patří odkazy na registrační či archivní čísla spisů, záznamy o zájmu vybraných složek tajné policie či o udělených prověrkách (především styk se státním tajemstvím).
Podle slovenského Ústavu paměti národa obsahuje EZO záznamy k více než 777 tisícům osobám. V současnosti je tato evidence používána pro vyhledávání spisů Archivem bezpečnostních složek, který ji převzal jako archivní pomůcku od ministerstva vnitra. V tomto kontextu je možné EZO vnímat jako unikátní klíč k archivním dokumentům někdejší komunistické tajné policie.
V roce 2009 byly základní údaje z EZO publikovány na internetovém portálu www.svazky.cz a vzbudily mimořádný zájem veřejnosti.

Odkazy: Praha, tisk, fotodigitální tisk, fotogalerie, tisk fotografie, tisk fotek,  fotovelkoformátový tisk fotografií praha, zvetseniny, plakaty, posterdigitalni fotografie, digitální fotografie, velkoformátový tisk, digitalizace, fotografie na plátno, fotky na plátno, tisk fotek praha, fotograf umělec, umělecký fotograf, modní fotograf,