Jan Vávra

Jan Vávra (* 16. února 1953 Praha) je český umělecký fotograf se zaměřením na inscenovanou konceptuální fotografii, představitel tzv. neopiktorialismu.

Vystudoval Institut výtvarné fotografie v Opavě. Od roku 2001 působí jako pedagog na Vyšší odborné filmové škole v Písku a vede fotografický seminář, později též i na Filmové akademii Miroslava Ondříčka. Od roku 2005 je externím pedagogem na Vyšší odborné umělecko-průmyslové škole tamtéž… velkoplošný tisk fotografií praha, grafika, plakat tisk, plakáty tisk, velkoplošný tisk Praha,
Od roku 1993 pořádá vlastní autorské výstavy se zaměřením na inscenovanou fotografii. V letech 1994–6 se věnoval intenzívně fotografování předmětů a zátiší, vznikl cyklus fotografií „Nalezené věci“, kde autor usiloval o nové pojetí prostoru, využíval různé techniky (kresby světelnou tužkou), budoval objekty, které fotografoval a okamžitě po expozici demontoval, experimentoval v noční krajině, používal doplňkových světelných zdrojů, časové expozice apod. Do výsledných fotografií často zasahuje nejrůznějšími technikami; v tomto období byly výsledkem jeho snah fotografie-objekty, v nichž usiloval o nalezení a ztvárnění zcela nového pojetí prostoru a jeho funkce.
Je autorem grafického zpracování bookletů alb některých významných hudebníků, např. Romana Dragouna (Progres 2, Futurum, Stromboli), saxofonisty Ivana Myslikovjana a pražského skladatele a multiinstrumentalisty Ravena. Je autorem předloh k designu kompletu alb skladatele Vladimíra Hirsche “The Assent to Paradoxon”, vydaného v roce 2010 italským labelem Ars Benevola Mater…  maxifotkyzvětšování fotografiímaxifoto,  tisk fotografií Prahatisk fotek Prahafotky tisk,
Ve svých fotografiích se zaměřoval na krajinářské motivy a nalezená zátiší, později fotografoval hlavně portréty (mnohokrát portrétoval významného popartového teoretika a básníka M. Zahrádcu) a akty, od roku 1986 se věnuje zejména tvorbě symbolicky pojatých inscenovaných snímků, v nichž nápaditě používá montáže více negativů, kresby světlem, zásahy do pozitivů, tónování a kolorování. Tyto práce patří do tzv. proudu neopiktorialismu, vynikají invenčností a technickým mistrovstvím.

Vilém Heckel

Vilém Heckel (21. května 1918 Plzeň – 31. května 1970 Huascarán) byl český fotograf a horolezec. Věnoval se propagační a krajinářské fotografii, zejména fotografování hor… velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia,

Narodil se v Plzni. Jeho otec Adolf Heckel byl jeřábníkem v plzešklé Škodovce. Otcovy koníčky byly turistika a fotografie, oběma zásadně ovlinil i svého syna. Vilém se vyučil portrétním fotografem v Plzni v roce 1936. Pracoval nejprve v menších fotografických ateliérech. Počátky své kariéry spojil s reklamní fotografií. Od roku 1937 byl zaměstnán u pražské firmy Indusfoto, brzy však svůj zájem obrátil směrem k divadelní fotografii a následně k reportáži. Působil v několika ateliérech, než se usadil jako průmyslový fotograf ve Zbrojovce Brno a u Československé obchodní komory v Praze. Zde strávil patnáct let. V roce 1949 byl přijat do fotografické sekce Svazu československých výtvarných umělců.

Od roku 1953 se věnoval rovněž horolezectví. V roce 1956 se stal volným fotografem. Poprvé vystavoval v roce 1960 v Praze soubor fotografií z expedice na Kavkaz, které se zúčastnil v roce 1958. V roce 1962 se zúčastnil podruhé horolezecké výpravy na Kavkaz a v roce 1965 byl členem první československé expedice do Hindúkuše v Afghánistánu. V roce 1967 se zúčastnil horolezecké výpravy do Pákistánu a v roce 1970 československé expedice do Peru, kde zemřel se všemi dalšími členy výpravy při zemětřesení pod lavinou, která zavalila jejich tábor pod horou Huascarán… profesionální tisk fotografiíprofesionální tisk fotografietisk fotografiefotografie tisk,

Anna Atkins

Anna Atkins (roz. Anna Children) (16. března 1799 Tonbridge, Kent, Anglie – 9. června 1871) byla anglická botanička a fotografka. Je často považována za první osobu, která vydala knihu ilustrovanou fotografickými obrázky. Některé zdroje ji označují za první ženu, která zhotovila fotografii.

Narodila se v Tonbridge, Kent, Anglie v roce 1799. Její matka Hester Anne zemřela v roce 1800 na zdravotní porodní komplikace. Vychovával ji její otec John George Children, což byl vědec mnoha zájmů, například byl na jeho počest pojmenován minerál childrenite nebo krajta Antaresia childreni. Na ženu ve své době „získala neobvyklé vědecké vzdělání“. Její detailní rytiny korýšů byly použity jako ilustrace překladu jejího otce Lamarck: Genera of Shells, která byla vydána v roce 1823.
V roce 1825 si vzala Johna Pelly Atkinse a přestěhovali se na Halstead Place, domova rodiny Atkinsonů v distriktu Sevenoaks, Kent. Poté se věnovala svým zájmům v oblasti botaniky, například sběrem sušených rostlin… tisk fotografií­ na plátno, tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze, tisk na plátno,

John George Children a John Pelly Atkins byli přátelé Williama Foxe Talbota. Anna Atkins se naučila umění fotografie přímo od Talbota, a sice dva z jeho fotografických objevů: techniku fotogenické kresby (photogenic drawing) (při kterém je objekt kladen na fotocitlivý papír, který se exponuje na Slunci až vznikne negativ) a proces kalotypie.
Je známo, že Atkinsová získal svůj první fotoaparát v roce 1841. Některé zdroje tvrdí, že Atkins byla první žena fotografka. Jiné zdroje jako první fotografku uvádějí Constance Talbotovou, manželku Williama Foxe Talbota. Jelikož se nedochoval žádný snímek pořízený fotoaparátem Anny Atkinsové ani žádná fotografie Constance Talbotové, tato záležitost se pravděpodobně nikdy nevyřeší… fotografie na plátnofotografie na plátněfotografie na plátno Praha,

André-Adolphe-Eugène Disdéri

André-Adolphe-Eugène Disdéri (28. března, 1819, Paříž — 4. října, 1889, Paříž) byl francouzský portrétní fotograf, který začal svou kariéru jako daguerrotypista, ale později se proslavil patentováním nového typu portrétů, takzvaných carte de visite. Jeho manželka Geneviève Élisabeth Disdéri s ním provozovala daguerrotypický ateliér v Brestu od pozdních 40. let 19. století… tisk fotek na platno, tisk fotek praha, tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno,

Disdéri zpočátku pracoval v mnoha zaměstnáních, ale zároveň studoval umění. Začal jako daguerrotypista v Brestu roku 1848 nebo 1849, ale roku 1852 se přestěhoval do Paříže a ulehčil mnoha lidem přístup k levným portrétům.
Málo se však ví, že fotografické portréty ve formátu carte de visite vyráběl ještě před Disdérim francouzský portrétní fotograf z Marseille Louis Dodéro. V článku v časopisu La Lumière z 24. srpna 1851 popsal Frances Wey, spisovatel a kritik fotografie, Dodérovu myšlenku uvedení malé fotografie na kartičce, která by umožňovala “místo jména mít na vizitce vlastní portrét. V roce 1851 Dodéro také vycítil, že toto zmenšení formátu identifikační podobenky může být použito pro úřední dokumenty, jako pas nebo lovecký lístek… tisk fotografií­ prahatisk fotografií­ v prazetisk na plátnofotografie na plátno,

Dne 22. listopadu roku 1854 si nechal patentovat takzvané carte de visite (“vizitky”). Disdéri vyrobil rotační fotoaparát, který uměl udělat osm různých obrázků na jedno políčko negativu o velikosti 63×95 mm. Fotoaparát, který se inspiroval stereoskopickými kamerami, byl opatřen čtyřmi objektivy a snímal na pohyblivou fotografickou desku. Po vytištění na albuminový papír byly obrázky rozstřiženy na malé portréty, nalepeny na karton a používány jako navštívenky. Na snímku zobrazil většinou celou postavu od hlavy k patě v umělém prostředí ateliéru, v obyčejné póze s harmonickou a příjemnou optikou. Tak uvedl do fotografie její schopnost poskytnout levně a každému jeho podobiznu. Při velkolepé reklamě a nízkých cenách dosáhl toho, že do jeho portrétního ateliéru v Paříži přicházelo pro vlastní podobiznu mnoho lidí. Velmi brzy se ateliér stal chrámem fotografie – místem jedinečného skvostu a elegance, který denně prodal 300 až 400 portrétů. Vizitky ovládly svět během 60. a 70. let 19. století a značně tak přispěly rozšíření a popularizaci fotografie. Vizitky bylo relativně snadné i levné kopírovat ve větším počtu na rozdíl od drahých a velkých daguerrotypií. Fotografické vizitky si pak mohli přátelé vyměňovat mezi sebou a díky standardnímu formátu sbírat a umísťovat do rodinných alb. Vizitky se staly populární až poté, když v květnu 1859 Disdéri vyfotografoval ve svém ateliéru Napoleona III., který kvůli fotografii přerušil svou cestu do války. Ještě větší popularitu získaly vizitky poté, když se nechala vyfotografovat celá královská rodina v Londýně. Během tří měsíců se prodalo 70 000 fotografických vizitek a údajně jich bylo vyrobeno ještě 200 000 dalších. Napoleon III. jmenoval Disdériho svým dvorním fotografem a zajistil mu jisté příjmy.