Martha Cooper

Martha Cooper (nar. 1943 v Baltimore, Maryland, USA) je americká fotografka. Spolupracovala s časopisem National Geographic, byla členkou redakce New York Post. Známou se stala zejména díky dlouhodobému dokumentování graffiti, street artu, mural artu a dalších tvůrčích směrů propojených s hip hop subkulturou. Tématu se věnuje už od 70. let 20. století… tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno, tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze,

Narodila se v průběhu druhé světové války v Baltimoru, což je největší město ve východoamerickém státu Maryland. Vystudovala etnologii na univerzitách v Oxfordu a Cambridge. V 60. letech minulého století pracovala pro časopis National Geographic, později byla zaměstnancem deníku New York Post. Její fotografie se objevovaly v řadě odborných i populárních časopisů a také v knihách… tisk na plátnofotografie na plátnofotografie na plátně,
Ke graffiti se dostala prostřednictvím fotografování dětí ulice. Náhodně se setkala s Dondim, který byl jedním z nejvlivnějších newyorských tvůrců graffiti v historii směru. Začala dokumentovat jeho dílo a také práce podobně tvořících writerů. Z těchto snímků vznikla kniha zachycující street art subkulturu, kterou vydala v roce 1984 s Henry Chalfantem a nazvala ji Subway Art. Knize se přezdívá bible graffiti a prodalo se jí přes půl milionu výtisků… maxifotky, zvětšování fotografií, maxifototisk fotografií Praha, tisk fotek Praha, fotky tisk, cenik tisku Praha, velkoformátové fotografie,

Martha pracovala více jak dvacet let jako fotografka newyorského centra City Lore, jehož cílem je dokumentovat umění ulice. Její snímky prošly řadou světových galerií. Díky její práci přežilo na fotografiích umění, jehož životnost se běžně počítá na týdny či měsíce. Mezi další její knihy patří R.I.P.: Memorial Wall Art (1994), Hip Hop Files: Photographs 1979–1984 (2004), We B Girlz (2005, s Nikou Kramer o ženách v graffiti), Street Play, From Here to Fame (2005), New York State of Mind (2007), Going Postal (2009) nebo Tag Town o počátcích street artu v New Yorku… velké fotkytisk plakatutisk plakátů,
V roce 2013 pracovala na projektu Sowebo, ve kterém zachycuje problémové předměstí Baltimoru zasažené kriminalitou, drogami a sociálním vyloučením. Také se zaměřuje na boom graffiti v Jihoafrické republice.
V dubnu 2013 Martha Cooper poprvé navštívila Prahu a vystavila své práce v libeňské galerii Trafačka.

Ferdinand Bučina

Ferdinand Bučina (26. říjen 1909, Nusle – 10. listopad 1994, Praha) byl český fotograf a filmař.

Narodil se v Nuslích u Prahy v rodině obchodníka s potravinami Josefa Bučiny a jeho manželky Marie, rozené Špičkové. Později se rodina přestěhovala na Smíchov. V jedenácti letech se stal členem skautského oddílu. Zde si vytvořil vztah k přírodě i skautskou hierarchii životních hodnot. Našel tu celoživotní přátele, například budoucího keramika Jana Kutálka, i svou budoucí manželku Vlastu Sychrovskou. Ze skautského prostředí rovněž pocházejí první Bučinovy fotografie z poloviny dvacátých let.
Od roku 1920 studoval na smíchovském gymnáziu, kde 8. června 1928 úspěšně odmaturoval. Na přání rodičů se zapsal ke studiu na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po dvou letech ale studia zanechal. Poté pracoval v obchodě svého otce.
V roce 1936 se oženil a se svou ženou Vlastou plánovali svatební cestu do Bolívie ve spolupráci s františkánským misionářem a Česko – bolívijskou obchodní společností. Pro tuto cestu si zakoupil dvouokou zrcadlovku Rolleiflex a reportážní filmovou kameru Zeiss Ikon Kinamo na film 35 mm. Výprava byla pro obavy rodičů o rok odložena a novomanželé se vydali na svatební cestu na Podkarpatskou Rus. Pro převážení fotografické a filmové techniky měli místního průvodce s huculským koníkem. Během cesty pořídil řadu fotografií a filmových reportáží. Negativy vždy jednou za čas v improvizovaných podmínkách vyvolal a zajímavé náměty doplnil doprovodnými texty a odeslal do pražských redakcí, takže byly ještě před návratem novomanželů publikovány v tisku (časopisy Ahoj a Ozvěny domova i světa) i ve filmu (filmový žurnál UFA, Československý filmový týdeník). Například fotografie, které pořídil 9. června v užhorodské cikánské škole vyšly v časopisu Ahoj, který si autor ještě na Ukrajině zakoupil o necelé tři týdny později. Tématy Bučinových fotografií byla nejen krajina a příroda ale též motivy etnografické a sociální, jako jsou práce vorařů, život na horských salaších, reportáže z cikánské školy v Užhorodu, z užhorodského tržiště nebo z prostředí ortodoxních Židů v tomto městě… zvetseniny, plakaty, poster, fotosběrna, fotosberan, digitalni fotografie, digitální fotografie,
Po návratu z Podkarpatské Rusi vystavil několik fotografií ze své cesty ve výkladní skříni obchodníka s fotografickými potřebami Karla Popa ve Spálené ulici. Na základě těchto fotografií si jej všiml architekt Petr Flenyko a pověřil jej pracemi pro oddělení cizineckého ruchu ministerstva obchodu. Pro ministerstvo obchodu pak fotografoval a filmoval až do roku 1939. Protože fotografie byla prohlášena řemeslnou živností, musel požádat o živnostenský list, který mu byl udělen 15. ledna 1937. Nejvýznamnější výsledky Bučinovy fotografické činnosti na poli propagace cestovního ruchu byly uveřejněny na výstavě Fotografie ve službách cestovního ruchu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Praha 1941. Jednalo se o 113 velkoformátových fotografií (50 x 60 až 100 x 120cm) z archivu ministerstva obchodu, kdy Bučina byl autorem naprosté většiny z nich… velkoformátový tiskdigitalizacefotografie na plátnofotky na plátno,
V době po mobilizaci v roce 1938 působil jako fotograf a kameraman u armádního zpravodajského útvaru. Pak nastoupil jako kameraman u Českého zvukového týdeníku – Aktuality. Většinu války (1940-1944) pracoval jako laborant u firmy Illek a Paul v Praze na Karlově náměstí. Během války vznikla i jeho kniha Lidé z Javorníka. Fotografie pro ni byly pořízeny během devatenácti dnů na přelomu února a března 1941, kniha vyšla na Vánoce 1941.
Po roce 1946 pracoval pro Československý zpravodajský film, později také pro Propagační a Krátký film. Při natáčení propagačních filmů o rybolovu a myslivosti spolupracoval mimo jiné i s fotografem Slávou Štochlem. Své zkušenosti s pobytem v přírodě a s jejím fotografováním využil v obrazových knihách pro děti a mládež Co děti viděly na louce (1954) a Plátěná osada (1956).
Věnoval se rovněž fotografii architektonických a uměleckých památek. Ty vyšly knižně v publikacích pro zahraničí Prager notturno (Pražské nokturno, 1957), Ein Steinerner traum des mittleralters (Město středověkého kouzla, 1958) a A book of madonas (Kniha madon, 1958) v nakladatelství Artia.

Natočil řadu reportáží, které byly promítány v rámci filmového žurnálu UFA a Československého filmového týdeníku. Prvními úspěšnými filmy byly reportáže o amerických bizonech chovaných maďarským grófem Széchenyim pod Vihorlatem na Slovensku a film o lovu jelenů v Tatrách, které pořídil během své svatební cesty v roce 1936.
Před druhou světovou válkou se obchodník s fotografickými potřebami Karel Pop stal zástupce francouzské firmy Pathé, která uvedla na trh nový kinematografický formát Pathé Baby – 9,5 mm s perforací uprostřed filmového pásu. Ferdinand Bučina měl natočit film, propagující tento nový filmový systém. Jako námět byl vybrán zánik Svatojánských proudů. Scénář napsal Petr Karásek a režie se ujal O. Turek. Exteriéry byly pořízeny v září 1939. Válečné události ale realizaci filmu neumožnily. Po skončení války Bučina prodal natočený materiál Krátkému filmu… fotograf umělec,  umělecký fotograf, modní fotograf,
Po druhé světové válce působil jako scenárista, kameraman i režisér filmů propagujících cestovní ruch. Takovýchto filmů realizoval více než dvacet.

Zaida Ben-Yusufová

Zaida Ben-Yusufová (Esther Zeghdda Ben Youseph Nathan nebo Yusef) (anglická výslovnost zajda ben jusufová) (21. listopadu 1869, Londýn, Anglie – 27. září 1933, Brooklyn, New York, Spojené státy americké) byla newyorská portrétní fotografka známá svými výtvarnými módními portréty bohatých a slavných Američanů z přelomu 19. a 20. století. Narodila se v Londýně německé matce a alžírskému otci, ale později převzala americké občanství. V roce 1901 ji časopis Ladies’ Home Journal zařadil mezi šest fotografek, které označil jako „přední fotografky v Americe“.
V roce 2008 uspořádala Smithsonova Národní portrétní galerie samostatnou výstavu věnovanou výhradně práci Ben-Yusufové, aby se obnovil její klíčový význam z počátků výtvarné fotografie… tisk fotek praha, tisk fotografie, tisk fotografie praha, tisk fotografií­, tisk fotografií­ na plátno,

Zaida Ben-Yusufová se narodila 21. listopadu 1869 jako Esther Zeghdda Ben Youseph Nathanová v Londýně v Anglii jako nejstarší dcera německé matce Anně Kind Ben-Youseph Nathanové z Berlína a alžírskému otci Mustaphovi Moussa Ben Youseph Nathanovi.
V roce 1881 Anna Ben-Yusufová, již bez svého manžela, žila se svými čtyřmi dcerami – Zaidou (starou 11 let), Heidi (8), Leilou (4) a Pearl (3) – v Ramsgate, kde Anna pracovala jako vychovatelka. Přibližně na konci osmdesátých let 19. století Anna Ben-Yusufová emigrovala do Spojených států, kde založila obchod s módním zbožím na Washington Street v Bostonu.
V roce 1895 Zaida Ben-Yusufová následovala svou matku a emigrovala za ní do Spojených států, kde pracovala jako obchodnice s módním zbožím na Páté Avenue č. p. 251 v New Yorku. V tom pokračovala nějaký čas než se stala fotografkou, psala příležitostné články pro magazíny Harper’s Bazaar a Ladies’ Home Journal na módní témata… prodej inkjet papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta,

Ben-Yusufová začal být známá jako fotografka na konci devadesátých let. V dubnu 1896 byly její dva snímky otištěny v časopisu Cosmopolitan a další vystavila v Londýně na výstavě fotografického spolku The Linked Ring. Ještě téhož roku odcestovala do Evropy, kde se setkala s Georgem Davisonem, jedním ze zakladatelů spolku Linked Ring Brotherhood, který ji povzbuzoval, aby ve fotografii i nadále pokračovala. Vystavovala na výročních výstavách spolku až do roku 1902.
Na jaře roku 1897 Zaida Ben-Yusufová otevřela vlastní portrétní fotografické studio na Páté Avenue 124 v New Yorku. Dne 7. listopadu 1897 zveřejnil magazín New York Daily Tribune článek o jejím ateliéru a její reklamní plakáty pak byly otištěny ve vydání Frank Leslie’s Weekly na konci roku. V roce 1898 její kariéra fotografky rostla, deset jejích děl bylo vystaveno na 67. výročním veletrhu Amerického institutu na National Academy of Design. Tam její portrét herečky Virginie Earle získal třetí místo v kategorii Portrét. Během listopadu 1898 Yusufová a Frances Benjamin Johnstonová uspořádaly „woman show“ svých prací ve spolku amerických fotografů Camera Club of New York.
V roce 1899 se Yusufová setkala s Hollandem Dayem v Bostonu, který ji fotografoval. Své studio přestěhovala na Pátou Avenue 578 a vystavovala na řadě výstavách, včetně druhého Filadelfského fotografického salónu. Zúčastnila se vzniku řady publikací, včetně článku o ženách-fotografkách v The American Amateur Photographer a také v The Photographic Times, ve kterém ji Sadakichi Hartmann popsal jako „zajímavou interpretku portrétní fotografie“.
V roce 1900 dohlížely Ben-Yusufová a Johnstonová na sestavení výstavy na téma Americké ženy fotografky na světové výstavě Exposition Universelle v Paříži. Yusufová vystavila svých pět portrétů v souboru, který pak cestoval do Petrohradu, Moskvy a Washingtonu. Byla také zastoupena v expozici Hollanda Daye The New School of American Photography (Nová škola americké fotografie) pro Královskou fotografickou společnost v Londýně a čtyři její fotografie vybral Alfred Stieglitz pro Mezinárodní výstavu v Glasgow roku 1901 ve Skotsku… tisk fotografií­ prahatisk fotografií­ v prazetisk na plátnofotografie na plátno,
V roce 1901 napsala Ben-Yusufová článek Celebrity před fotoaparátem, pro Sunday Evening Post, kde popsala své zkušenosti s modely z ateliéru. Do této chvíle nasnímala Grovera Clevelanda, Franklina Roosevelta a Leonarda Wooda a mnoho dalších. Pro zářijové vydání Metropolitan Magazine napsala další článek „Nová fotografie – co udělala a dělá s moderními portréty“, kde popsala svou práci spíše z pohledu umělce než komerčního fotografa, ale méně radikálně než někteří známější výtvarní fotografové.
Ladies’ Home Journal ji prohlásil za jednu z „předních amerických fotografek“ v sérii šesti ilustrovaných článků o pokročilém fotografování pro amatéry v Saturday Evening Post. Byla uvedena také jako členka prvního Amerického fotografického salónu, když se otevíral v prosinci 1904, ačkoliv její účast na výstavách začala klesat. V roce 1906 prezentovala jeden portrét na třetím ročníku výstavy fotografií v muzeu Worcester Art v Massachusetts, poslední známé výstavě svých prací za jejího života.

Steve McCurry

Vystudoval pensylvánskou státní univerzitu umění a architektury, obor kinematografie a historie umění. Po úspěšném dokončení studia pracoval jako fotograf. Po dvou letech opustil stabilní práci a poháněn vrozenou zvědavostí, udělal první zásadní krok své kariéry reportéra a odjel do Indie.
McCurry se poprvé proslavil, když převlečený za domorodce, překročil pákistánskou hranici do rebely kontrolované části Afghánistánu, krátce před tím než proběhla ruská vojenská invaze. V Afghánistánu fotografoval běžný život lidí na pozadí okolností. V uprchlických táborech se mu podařilo zachytit v roce 1984, mimo jiné, tvář afghánské dívky Šarbat Guly, která přišla o rodiče a její bezejmennost, barva očí a především zvláštní výraz vzdorovitosti, McCurryho proslavil po celém světě. Používal legendární barevný reverzní film kodachrome… tisk fotografií­ praha, tisk fotografií­ v praze, tisk na plátno, fotografie na plátno, fotografie na plátně,

Uznání od odborníků však dosáhl již po návratu z Afghánistánu, kdy přešel zpět hranice se svitky filmů ukrytých v oblečení. Jeho fotografie se tak staly jedny z prvních, které byly otisknuty a mohly vypovídat o událostech v této válkou zmítané zemi. Celkem pochopitelně mu za tuto práci byla udělena cena zlaté medaile Roberta Capa za nejlepší zahraniční fotoreportáž, a ocenění a uznání za jeho výjimečnou odvahu a důvtip.
Ne vždy se mu však daří. Během svých cest se dostal velice blízko smrti. V Pákistánu byl ve vězení připoután, ve Slovinsku se málem utopil při havárii letadla, v Indii nábožensky zfanatizovaný dav McCurryho zmlátil a málem utopil, nebo byl málem zabit sektou Mudžahedínů. Dvakrát byl během své kariéry prohlášen za mrtvého.
Při své dvacetileté praxi navštívil a zdokumentoval události v mnoha zemích postižených konflikty, jak mezinárodními, tak občanskými. Jako byla válka mezi Íránem a Irákem v osmdesátých letech, v Kambodži, Bejrútu, na Filipínách. Dokumentoval rozpad Jugoslávie, válku v Perském zálivu a opakovaně se vrátil do Afghánistánu.
Pomyslným uzavřením kruhu bylo hledání bezejmenné „Afghánské dívky“ z počátků jeho kariéry. Fotografie byla mezi tím mnohokrát prezentována v časopisech jako National Geographic Magazin, použita do kalendářů a na plakáty. Stala se nejznámější fotografií dnešní doby. Bezpochyby zvědavost vyprovokovala NGM k pátrací výpravě, jejíž cílem bylo znovunalezení Afghánské dívky. McCurry samozřejmě nemohl chybět. Tato již o sedmnáct let starší žena byla nalezena a její fotografie byla, spolu s jejím příběhem, otisknuta opět v National Geographic. Díky jejímu nalezení dnes již známe její jméno, Šargat Gula.
McCurryho barevnost fotografií se postupně stala jeho rozpoznávacím znakem. Nejedna z jeho nezapomenutelných fotografií se stala symbolem. Jeho práce otiskly ve všech nejslavnějších magazínech světa, ale nejvíce publikuje v NGM. Svůj “styl” uplatňuje také v reklamní fotografii.
Při zpětném ohodnocení vlastních zážitků McCurry přiznává, že teprve odjezd do Indie v něm otevřel nejcennější vlastnost. “Umět se dívat na život a umět si počkat na život”. Svými fotografiemi citlivě dokumentuje lidské osudy na pozadí okolností, na pozadí válek. Uchvacuje ho smysl krásy a celém světě a v každém z nás. Má fantastickou schopnost zachytit lidskost a zkušenosti dokreslující tváře lidí, které fotografuje, bez ohledu na hranice jazyků a kultur… texturovaný papírtexturovany papirinkjet papírinkjet papíry,
Přes to všechno se nereprezentuje jako válečný fotograf. Svými pracemi se zaměřuje na lidi žijící v realitě válek.
Poukazuje na její dopady v krajině a na to jak se otiskuje v tvářích lidí, kteří ji prožívají. Navštívil Bombay, Barmu, Srí Lanku, zdokumentoval padesáté výročí nezávislosti Indie a konflikt v Kašmíru. Jeho fotografická štěstěna mu umožnila návrat domů z prodloužené cesty po Číně dne 10. září 2001 a díky tomu být o den později přímým svědkem útoku na WTC v New Yorku. Fotografie dokumentující následné události kolem trosek budov a okolí opět nezaměnitelným způsobem předvádí hrdinství a ušlechtilost obyvatel postiženého města.
Přestože se proslavil fotografiemi lidí, říká že portréty nejsou jeho hlavním objektem zájmu. Vždy je v jeho pracích patrna přítomnost hlubokého příběhu, který vypráví prostřednictvím tváře, prostředí nebo krajiny. Pracuje jak s digitální, tak filmovou fotografií. Jak sám přiznává, nejlépe se mu pracuje s diapozitivem… bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk,

V New Yorku, kde žije, pořádá kurzy pro fotografy, kteří mají zájem projít školením zkušeného fotografa.
Za svou práci získal mnoho ocenění. V roce 1984 byl asociací fotografů oceněn fotografem roku. Ve stejném roce získal první ceny ve World Press Photo. V roce 1986 se stal členem Magnum Photos, a časopisem Live Magazin byl zvolen za vítěze v soutěži World Photo v roce 1998. Je držitelem mnoha vysokých novinářských ocenění pro fotografy, zahrnující dvě přijatá ocenění Oliver Rebbot Memorial.