Pavel Mára

Doc. MgA. & MgA. Pavel Mára (nar. 20. října 1951, Praha) je současný český fotograf a vysokoškolský pedagog. Ve volné tvorbě se zaměřuje na akt.

V rané tvorbě Mára kombinoval své zkušenosti ze studia kamery a fotografie, když vytvářel audiovizuální představení promítaná soustavou diaprojektorů, tzv. polyekran. Tato metoda byla využita např. u volných multiprojekcí Kov a Sen o počítači, které byly uvedené v Praze na Interkameře v roce 1983 nebo u audiovize Magické auto pro Škoda Auto Muzeum v Mladé Boleslavi v roce 1996). Ve statické tvorbě se věnoval především moderním zátiším, aktům a portrétům, které ovšem bývaly vzdálené od tradičního pojetí (např. serigrafie, fotografie na plátně, fotoplastiky, reliéfy v zinku a skle aj.). Patřil do nevelké skupiny českých autorů, kteří v 80. letech 20. století tvůrčím způsobem pracovali s barevným obrazem.
Márův tvůrčí styl se začal utvářet v 2. polovině 70. let, kdy v oblasti zátiší pracoval na rozsáhlém minimalistickém barevném cyklu Mechanická zátiší. Po období věnovaném polyekranu se v druhé polovině 80. let přeorientoval na figurální tvorbu a zaměřil na fotografie na pomezí portrétu a aktu (např. soubory Roušky z roku 1989, Triptychy z roku 1993). Na velkoformátový soubor Korpusy z roku 1988 navázal na konci 90. let cyklem Mechanické korpusy. V posledním desetiletí dále vytvořil řadu aktů Madony (1999), figurálně orientovaný soubor tisků na plátně Prostor (2002) a velkoformátové tisky na plátně Hlavy, Triptychy a Průhledy-Tunel.
V oblasti užité fotografie se zaměřuje na plakáty a kalendáře. Známý je např. jeho soubor stylizovaných portrétů určených pro propagaci Shakespearovských letních slavností na Pražském hradě. Velkoformátová podoba souboru Madony byla součástí pavilonu České republiky na výstavě EXPO 2000 v Hannoveru.

Wolfgang Tillmans

Wolfgang Tillmans (* 16. srpna 1968 Remscheid) je německý fotograf a umělec, který žije a pracuje střídavě v Londýně a Berlíně. Je považován za jednoho z významných současných umělců. V roce 2000 byl prvním fotografem a umělcem, který nebyl z Anglie, a získal ocenění Turner Prize. V roce 2009 obdržel v Mannheimu Cenu za kulturu Německé fotografické společnosti.

O fotografii se začal zajímat již během studií na škole, zajímal se také o různé uspořádání forem a vybrané snímky. V roce 1983 přišel jako student do Anglie, kde se setkal s britskou kulturou mládeže, místními časopisy s tématikou hudby a životního stylu jako například i-D.
V letech 1987 až 1990 žil v Hamburku a pracoval jako telefonní operátor v městské charitě. Využíval tamní fotografickou kopírku ke zvětšování nalezených fotografií. V roce 1988 poznal místní undergroundovou rave-scénu a začal tuto novou subkulturu dokumentovat. Jeho snímky a portréty mladých lidí se od roku 1988 objevovaly v časopisech i-D, Tempo, Spex a Prinz. V té době se konaly jeho první samostatné výstavy v kavárně Gnosa, Front a Fabrik-Foto-Forum.
Od roku 1990 do roku 1992 studoval na Bournemouth & Poole College of Art and Design v jižní Anglii. Po ukončení školy se přestěhoval nejdříve do Londýna, pak v roce 1994 na jeden rok do New Yorku, kde se roku 1995 seznámil s německým malířem Jochenem Kleinem. Společně se po roce 1995 přestěhovali do Londýna a žili spolu až do roku 1997, kdy Jochen Klein zemřel na účinky nemoci AIDS.

Clarence Hudson White

Clarence Hudson White (8. dubna 1871 West Carlisle, Ohio – 7. července 1925 Mexico) byl americký piktorialistický fotograf, spoluzakladatel fotografických spolků Fotosecese a Pictorial Photographers of America.

Chtěl být malířem, ale vystudoval ekonomii a pracoval v obchodě. Začal fotografovat v roce 1894. V následujícím desetiletí již vystavoval své snímky ve Spojených státech i v Evropě.
Roku 1902 se stal členem nově založeného fotografického spolku Fotosecese, který sdružoval fotografy tvořící ve stylu piktorialismu.
V roce 1906 se přestěhoval do New Yorku. Přednášel fotografii na Columbijské univerzitě a v roce 1914 založil vlastní fotografickou školu. Mezi jeho žáky patřili např. Dorothea Langeová a Paul Outerbridge. Whiteova škola byla velmi úspěšná. Přednášeli zde také fotografové Edward Steichen a Paul Strand a rovněž další umělci, např. malíř Max Weber.
Roku 1916 založil s Gertrudou Käsebierovou a A. L. Coburnem spolek Pictorial Photographers of America a stal se jeho předsedou. Kromě toho se přátelil s fotografem českého původu Drahomírem Josefem Růžičkou, který na založení této organizace měl také vliv.
Zemřel na embólii v roce 1925 v Mexiku, kam se vypravil se svými studenty.

Martin Parr

Martin Parr (* 1952, Epsom, Surey, Anglie) je britský dokumentární fotograf a fotožurnalista, člen agentury Magnum Photos od roku 1994. Svým přístupem k fotografii ovlivnil celou řadu dalších fotografů. Jeho rukopisem jsou jasné barvy, humor, jemná ironie kritika společnosti i konceptuální přístup. Jeho rozsáhlé fotografické projekty zaujmou svým kritickým pohledem na moderní společnost, konkrétně konzum, zahraniční cestování a turismus, motorismus, rodinu a lidské vztahy a jídlo.

V cyklu Domov, sladký domov (Home, Sweet Home) z roku 1974 si všímal nevkusných detailů z anglických domácností na neméně nevkusných tapetách, umělými květinami, porcelánovými soškami a talíři se suvenýrovými fotografiemi.[2]
Parr se proslavil zejména svými fotografiemi z 80. let z New Brightonu v Merseyside. Zachycoval běžný život britské střední třídy, které vyvolaly rozporuplné reakce.[1] Jeho použití saturovaných barev působí na první pohled jako nudné obrázky, ale při pohledu trochu hlouběji do jejich obsahu vynikne vtipná autorova myšlenka.
Od 90. let, ve kterých se stal členem agentury Magnum Photos, více cestoval za hranice Velké Británie. Novou formou začal kritizovat globální moderní společnost, masovou spotřebu, konzum, moderní komunikace, turismus, motorismus, lidské vztahy. Zkoumá národní charakteristiky a uniformitu dnešního světa.
Jeho satirický a vtipný přístup k dokumentární fotografie nenechává diváka jistého, zda se má smát nebo plakat. Nejlepším příkladem toho je kniha s názvem Znamení doby (Sign of the Times), ve které vstupuje do lidských domovů (Angličanův hrad) a fotografuje obyčejné věci a doplňuje snímky citáty vlastníků. Touto kombinací získají fotografie zcela novou perspektivu. Své fotografie pořizuje často makro objektivem s kruhovým bleskem a používá vysoce saturovaný barevný film.
„ Když lidé při pohledu na mé fotografie mají chuť smát se a plakat zároveň, to je přesně to, co ve mně tyto obrazy vyvolávají. Vždy mě zajímalo zobrazovat oba tyto extrémy. “
— Martin Parr
Kromě fotografie se věnuje se dokumentární filmové tvorbě a jeho velkou vášní je sběratelství. Sbírá fotografické publikace, fotografie převážně britských autorů, pohlednice a suvenýry. Specializuje se na objekty a kuriozity odrážející politické a sociální události, jako například hodinky se Saddámem Husajnem nebo americký orel s Bin Ládinem. Svou fotografickou tvorbu Parr bere jako další formu sběratelství.
Vydal více než 60 publikací a uspořádal výstavy po celém světě – včetně Londýna v Barbican Arts Centre.