Düsseldorfská fotografická škola

Düsseldorfská fotografická škola (Düsseldorfer Photoschule nebo Düsseldorfer Fotoschule) je škola, kterou v druhé polovině 20. století založili fotografové Bernd a Hilla Becherovi a sdružuje umělecké fotografy.

Jejich centrum bylo v düsseldorfské Akademii výtvarných umění, kde byl Bernd Becher v letech 1976 – 1996 profesorem fotografie a další centrum bylo ve studiu Bernda a Hilly Becherových v Düsseldorf-Kaiserswerthu.
Za své předchůdce považovali fotografy nové věcnosti s díly z 20. let a raných 30. let 20. století, které tvořili zejména August Sander, Karl Blossfeldt a Albert Renger-Patzsch.
K Düsseldorfské fotoškole kromě zakládajících členů patří ještě Laurenz Berges, Elger Esser, Andreas Gursky, Candida Höfer, Axel Hütte, Simone Nieweg, Thomas Ruff, Jörg Sasse, Thomas Struth, Petra Wunderlich.
Rukopis členů fotoškoly je chladný, popisný a často fascinující typ technicky dokonalé fotografie, který se posléze rozšířil po světě.

Lewis Hine

Lewis Wickes Hine (26. září 1874 Oshkosh, Wisconsin, USA – 3. listopadu 1940) byl americký fotograf a zakladatel dokumentární fotografie.

Lewis Wickes Hine se narodil ve městě Oshkosh ve státě Wisconsin. V osmnácti letech, potom co jeho otec zahynul při nehodě, začal pracovat a šetřit peníze pro studium na vysoké škole. Hine studoval sociologii na univerzitě v Chicagu, Kolumbijské univerzitě a univerzitě v New Yorku. Stal se učitelem na newyorské Ethical Culture School, kde své studenty motivoval k využívání fotografie jako vzdělávacího média. Třídy cestovaly na Ellis Island v New York Harboru a fotografovaly tisíce přistěhovalců, kteří tam každý den přijížděli. V letech 1904 až 1909 Hine udělal přes 200 fotografií a došel k závěru, že pravděpodobně tíhne k fotožurnalismu.

V roce 1908 se stal fotografem organizace National Child Labor Committee (NCLC) – komise bojující za práva dětí nucených k práci. V následujících deseti letech Hine zdokumentoval pracující děti za účelem pomoci NCLC tyto praktiky zastavit.
V letech 1906–1908 se Hine živil jako fotograf na volné noze pro magazín The Survey, který se zabýval sociální reformou. Všechny snímky udělal proto, aby ukázal zemi krutost, jež byla páchána na dětech nucených k práci.
V roce 1908 Hine fotografoval život v oblastech kde se zpracovávala ocel a obyvatele Pittsburghu a Pennsylvánie pro významnou sociologickou studii nazvanou The Pittsburgh Survey (Průzkum Pittsburghu). Během první světové války a po ní dokumentoval americký Červený kříž pomáhající v Evropě. Ve dvacátých a začátkem třicátých let nafotil Hine sérii „pracovních portrétů“, které zdůrazňovaly přínos člověka modernímu průmyslu. V roce 1930 byl Lewis Hine pověřen zdokumentovat stavbu Empire State Building. Hine fotografoval dělníky v nebezpečných pozicích, když zabezpečovali kovové a ocelové nosné konstrukce budovy, přičemž riskoval stejně jako oni. Za účelem pořídit ty nejpřínosnější snímky se Hine houpal ve speciálně vytvořeném koši ve výšce více než 300 metrů nad Pátou Avenue.
Během velké hospodářské krize pracoval opět pro Červený kříž. Fotografoval vyprahlý americký Jih a pro Tennesee Valley Authority (TVA) dokumentoval život v horách ve východním Tennessee. Působil také jako vrchní fotograf pro Works Progress Administration’s (WPA), národní výzkumný projekt, který zkoumal změny v průmyslu a jejich dopad na zaměstnanost. Hine byl též členem fakulty na Ethical Culture Fieldston School.
Americká národní knihovna vlastní více než 5 000 Hineových fotografií, včetně snímků z nucených dětských prací, fotografií pro Červený kříž, pracovních portrétů a snímků pro TVA a WPA.

Kristýna Erbenová

Kristýna Erbenová (* 12. února 1987 v Kutné Hoře) je současná česká portrétní fotografka.

Absolvovala středoškolská studia na kolínském Gymnáziu (2006) a doplnila je o roční studijní pobyt na Penns Valley High School v americké Pennsylvánii (2003-2004). V roce 2006 začala studovat obor anglická filologie a filmová věda na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, rok poté je rozšířila o obor Tvůrčí fotografie na Institutu tvůrčí fotografie filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na anglickou filologii a filmovou vědu se zaměřila rovněž během stipendijního pobytu na Universiteit Utrecht v Nizozemí (2008). V bakalářských pracích se zabývala žánrem balady v československém a českém filmu a fotografickými pracemi malíře a grafika Jana Kubíčka. V současnosti (2012) je studentkou magisterského cyklu na obou vysokých školách a koordinátorkou zahraničních praxí v rámci projektu Partnerská síť univerzit a filmového průmyslu (FIND).
Spolupracovala na mezinárodních filmových festivalech Academia Film Olomouc (2007 – 2012), Přehlídka animovaného filmu Olomouc (2007 – 2011), Letní filmová škola (2011 – 2012) a na fotografickém festivalu Funkeho Kolín (2007, 2009). Dále spolupracovala na projektech: Filmové listy Projekt 100 Asociace českých filmových klubů (2008), internetový časopis 25fps (2007-2009), časopis Home Cinema (2007), vydavatelství Zóna (2006-2007), projekt UPsolvent (2011-2012)[4] a projekt FIND (2012-2014) na Univerzitě Palackého v Olomouci.

V cyklu fotografií Být sám se autorka zabývala tématy člověk a krajina a člověk v krajině. Chtěla popsat stav samoty, uvnitř sebe, který zahrnuje i melancholii a smutek. Zachycovala momenty, které vedou člověka k hlubšímu prožití místa a prostoru kolem něho i sebe sama. Technicky používala klasickou dvouokou zrcadlovku na čtvercový svitkový barevný film, který melancholické motivy a působivou atmosféru ještě více zvýraznil. Podle autorky klasická technologie „nutí k zastavení se, k pečlivé práci a pozorování emocí, které krajina a lidé v ní v danou chvíli vyvolávají. Proces zrodu fotografie tak má až kontemplativní funkci“.

Magnum Photos

Magnum Photos je mezinárodní fotografická agentura složená z fotografických členů, jejíž kanceláře jsou ve městech New York, Paříž, Londýn a Tokio.

Spoluzakladatel Henri Cartier-Bresson prohlásil:
„ Magnum je komunita založená na myšlence sdílet lidskou kvalitu, sledovat kuriozity, které se dějí ve světě a respektovat to, co se děje a toužit po vizuálním zachycení děje. “

Váleční fotografové Robert Capa, David “Chim” Seymour, Henri Cartier-Bresson a George Rodger založili agenturu Magnum Photos 27. dubna roku 1947, jako reakci na druhou světovou válku, ze které dodávala reportážní fotografie. Magnum je jedna z prvních fotografických kooperací, kterou vlastní a administruují výhradně její členové. Zaměstnanci poskytují podporu pro fotografy, kterým náleží veškerá autorská práva.
Společnost Magnum přišla v květnu 1954 o dva významné členy. Werner Bischof zemřel ve svých osmatřiceti letech dne 16. května při autonehodě v Andách, když se při sjezdu horské silnice spolu s geologem Ali de Szepessym a řidičem zřítili do propasti. Robert Capa zahynul o devět dní později v Indočíně při dokumentování ústupu francouzských vojsk a šlápl na minu.

Agentura Magnum zahrnuje fotožurnalisty z celého světa a zachytila mnoho historických momentů 20. století. Archiv agentury obsahuje snímky zobrazující rodinný život, drogy, religionistiku, válku, chudobu, kriminalitu, hladomor, politiku i celebrity.
Ke členství v agentuře Magnum vedou tři kroky. Nominace na členství, přidružený člen a po dalších přibližně třech letech plnohodnotný člen. Každý krok schvaluje porota ze stávajících členů agentury. Ke schválení prvních dvou kroků stačí 50 procent hlasů, k plnohodnotnému členu potřebujete již 70 procent hlasů.

Jaromír Funke

Jaromír Funke (1. srpna 1896, Skuteč – 22. března 1945, Praha) byl český fotograf. Patří k nejvýznamnějším českým fotografům první poloviny 20. století a k světově významným průkopníkům avantgardní fotografie. Společně s Josefem Sudkem a Jaroslavem Rösslerem byl členem modernistického proudu československé meziválečné fotografie. V roce 1924 spolu s Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem založil Českou fotografickou společnost, která si kladla za cíl používat čistě fotografické procesy a vymanit se z vlivu grafiky.

Prvorozený syn JUDr. Antonína Funkeho (* 27. února 1864 v Kolíně – + ? ) – kandidáta advokacie, syna Josefa Funkeho – soukeníka v Kolíně a Josefy roz. Zikmundové, a jeho ženy Miloslavy (* 22. ledna 1868 v Kolíně – + ? ), dcery Františka Potůčka – profesora v Kolíně a Anny roz. Macháčkové, který se narodil dne 1. srpna 1896 v domě čp. 238 ve Skutči.
Fotografické dění své doby ovlivňoval nejen dílem, ale také rozsáhlou teoretickou, kritickou, organizátorskou, redaktorskou a zejména pedagogickou činností.
Přestože byl Funke okouzlen především moderní architekturou, nevyhýbal se ani fotografování starších památkových objektů. Na objednávku Městského úřadu v Kolíně vznikl cyklus fotografií chrámu sv. Bartoloměje, který byl poprvé vystaven v roce 1943. Obsahoval nejméně 56 záběrů chrámu a zahrnuje jak celkové pohledy na chrám, tak průhledy do interiéru a detaily vnitřní výzdoby a mobiliáře.
Protože jej přitahovaly jednoznačné tvary moderní architektury, fotografoval tedy neopakovatelným způsobem největší díla českého mezinárodního stylu (funkcionalismu) našich největších českých architektů: Bohuslava Fuchse (Masarykův studentský domov), Jaromíra Krejcara (sanatorium Machnáč v Trenčianských Teplicích a Jaroslava Fragnera (elektrárna Kolín).
Zemřel několik měsíců před koncem druhé světové války jako její nepřímá oběť. Následkem spojeneckého náletu byla přerušena dodávka elektřiny do nemocnice, ve které jej právě operovali.