Ivan Vosecký: Graffiti / Karlin Studios

Aplikované grafiti

Je to mantra, po dvou letech vystavuje Ivan Vosecký opět v Karlíně. Je to pro něj dobrej prostor, má blízko k jeho tvůrčímu procesu, má kontext s tím, kde jeho umění vzniká, neboť vzniká tam. Tam Ivan taky hraje na kytaru a zkouší s kapelou. Ten prostor není čistý ani špinavý, má něco jako podmalbu, s čímž Ivan rád počítá. V tomto stejném intervalu tady proběhly už dvě jeho sólovky – jedna retrospektiva v roce 2006 z toho, co mu zbylo v ateliéru, přežilo nákupy, přesuny a hlavně autorské reedice. Druhá, v roce 2008, s názvem Nigdo. První byla založená na kráse „nesourodosti“, neučesanosti a torza, druhá na kráse výrazu gesta, jednoduchého tvaru a jejich vztahů a také sentimentální percepci atmosféry bruselu a sedmdesátek. O té druhé psal jakoby o té první Ivan Mečl o hovně a zlatu, obrazech vrstvených na obrazech, prohraném uměleckém zápase a pitomém umění, s divusovou nadsázkou i upřímností. Ivan má pár poloh, které se prolínají i vyskytují čistě, a které lze poměrně jednoduše pojmenovat: příběh – abstrakce – písmo čili: zprávy a události – bůh – čin. To zajímavé pak nastává, když můžeme autora pozorovat, jak se přesouvá od příběhu ke stylizaci, od postavy k textu, od znaku k abstrakci a zpátky ke komiksu, vždy za sebou zanechávaje autorský stín. Ani důslednější redukce na nápis nebo abstraktní tvar není prosta jeho „rukopisu“, v tomto nepřerušuje vztah k modernismu, který jde rozkrýt i na jiných principech. Další důležitou kotvou k historii je jeho vědomé uplatňování estetických kvalit designu bruselu a sedmdesátých a osmdesátých let, ale i obecné vztahování se k dějinám umění. Jeho obsahem jsou velká civilizační témata a filozoficky vyslovené pravdy, někdy dokonce morální výzvy, jindy pro někoho drsně přepísklé apely. Mluvíme o Bohu, lásce, buddhismu, Izraeli, válce, peklu a nakonec tady na stěnách visí tvary, ze kterých se vylupuje postavička strýčka Fida, kočičky, ptáčka, podle některých kundička, busta, hlava, portrét, výseč krajiny. Teď co s tím. Tyto nové plastické aplikace připomínají kubistické intelektuální zápasy o prosté motivy, snahy geometrické abstrakce o dosažení zlatých řezů, edge painting, které končí v pocitu husákovského bytového kánonu, kde to nejlepší dosahuje božských proporcí (těch historicky odsedimentovaných do pocitu prázdného blaženého známa). Stánková letní nálada depresivních padesátých let s jahodovou zmrzlinou v ruce. Zrecyklované zbytky obrazů na kapě zasazené do abstraktního reliéfního a malovaného prostředí by mohly po zanimování být klubovým pokračováním seriálu „Potkali se u Kolína“. Radost z nabízené interpretační hry a vyprázdnění žonglérsky vybalancované na hranici znaku, torza příběhu a dekoru abstrakce. Znovu a odjinud zkouší Ivan Vosecký vystavět figuru a ukázat galerii postav a věcí v jejich jasné jednoduchosti, za kterou se skrývá onen Mečlem vyřčený umělecký zápas moderního umělce.

Edith Jeřábková

/ tisk černobílých fotografií, tisk černobílých foto, tisk černobílých fotek, tisk cernobilych fotografii, tisk cernobilych fotek, tisk cernobilych fotek, zvětšování černobílých fotografií, zvětšování černobílých fotek, zvětšování černobílých fotografií, velkoformatový tisk, velkoformatový tisk Prahakvalitní tisk, piezografie, velkoplošný tisk fotek, tisk pohlednic, velkoformatový tisk fotograií, velkoformatový tisk Praha, tisk na plátno, tisk grafik, tisk grafiky, foto tisk, tisk portfolia, tisk portfolio fotografií, fotografické portfolio tisk, profesionální tisk fotografií, profesionální tisk fotografie, pro tisk foto, zvětšování fotografií, tisk velkých fotek /

Vernisáž: středa 31. 3. 2010, 18:00

Výstava proběhne: 1. 4. – 25. 4. 2010